--------------------------------
---------------------------
--------------------------------------------------


REFLEXE


Naše životní motto: Pokud chceš něco od Osudu, Osud chce něco od tebe.
Smyslem přežití je čůrat za někoho jiného.


Theodor Lamericer

19. července 2016 v 16:13


Nick: Robijas ♦ ♦Rod: Lamericer/Svobodný lid ♦ ♦Postavení: Verbíř Noční hlídky ♦ ♦Status: Živý ♦ ♦Faceclaim: David Wenham♦




Jméno: Theodor Lamericer

Přezdívka: Lovec (The Hunter), Stopař, Zaříkávač, dříve Řezník z Tridentu

Náboženství: Konvertování ke Starým Bohům

Společenství: Noční hlídka

Věk: 36 let

Stav: Svobodný

Vzhled:

Theo je vysoký hnědovlasý muž se značnými stopami po rytířských výcvicích ve formě jizev na hrudi či rukách. Má modré oči a jeho kolegové z noční hlídky ho mohou vidět většinou v kapuci s černým vlčákem po svém boku. Kapuci sundavá pouze ve společenské místnosti při jídle nebo pokud se svleče. Jeho tělo není až tak svalnaté jako spíše silné a poznamenané mnohými bitvami a roky tréninku. Jeho tmavé vlasy jsou dlouhé až po jeho ramena a vousy jsou zastřihlé na krátko. Nosí většinou lehkou koženou zbroj noční hlídky s medvědí kožešinou přes ramena. U pasu mu visí obouruční meč a na druhé straně dva nože. Vrhací a lovecký nůž. Ačkoliv umí střílet z luku dost zdatně, luk nosívá málokdy. Jedině když jde na lov.

Povaha:

Theo patří mezi kliďase ze kterých však vyzařuje respekt a kdokoliv s ním chvíli pobude, pozná, že toho již mnoho zažil a že je rozumnější se s ním nehádat a poslechnout ho. Toto mu právě poskytlo tu možnost být verbířem. Nepouští si lidi k tělu. Nejraději je sám nebo se svým psem, kterého má již mnoho let. Nebaví se v hospodách a nikdy si nedovolil navštívit nevěstinec. Jeho výchova mu toto nikdy nedovolila a i jemu se to příčilo. Proto působí dost konzervativně, ale nikdo si z něj nedovolí dělat legraci, protože ví, že je schopný se naštvat a dokáže dát silnou ránu. Také se o něm dá říct, že je to dokonalý voják, který plní rozkazy a je bezmezně věrný svým cílům. Tímto si také získal místo verbíře z hlídky.

Historie:

Jeho příběh začíná v Králově přistavišti. Jeho rodiče, jakožto členové nižší šlechty, měli menší vliv na královském dvoře za jakékoliv dynastie vládců na železném trůnu Nikdy nevlastnili obrovské armády ani obrovské pozemky. Tento rod měl pouze svou malou pevnost s malým mestečkem a několika poli pro obživu svých lidí. Každopádně zpět do přístaviště Mladý Theo byl od mala vzděláván spolu s jinými dětmi ostatních lordů. Už v šesti letech po něm otec žádal s ním trénovat za pomocí dřevěných mečů. Tím pádem dítě bylo odmala vedeno k vědění i bojování. Theo si nikdy nestěžoval a vše bral pouze jako zkoušku a přípravu pro budoucí život.
Ve 14 letech Theo zvládal tritum na základní úrovni a mohl se tudíž více věnovat boji. Dřevěný meč již dávno změnil na ocelový tupý a jeho tréninky se podstatně zhoršily. Sice od mala mu byly ukazovány pohyby a jak je předvádět a jak jsou zle, ale teprve tváří v tvář svému otci zjistil, že vše co se naučil musí teď naostro využít. Z tréninků odcházel s mnoha podlitinami a modřinami. Nikdy se nestalo, že by ho mohl jeho otec šetřit. Tyto tréninky pokračovali následující dva roky. V 16 se začal chlapec opět věnovat studiu. Po večerech a z rána četl knihy a chodil za mistry. Dopoledne a odpoledne věnoval tréninku s ostcem a jeho osobními strážci. Mentalita dítěte se značně změnila a Theo na veřejných událostech působil mnohem starším než byl a k tomu mu pomáhal jeho vzhled. Byl trochu vyšší než jiné děti a tvář měl už také tréninky poznamenanou. Ale hlavně byl jak mistry, tak i matkou veden k slušnému chování a vystupování před šlechtou. Toto vše pokračovalo v neustálé rutině. Kluk nebyl pouštěn na slavnosti nebo bavení se s vrstevníky. Obzvlášť pilně byla potlačována jeho puberta a zájem o dívky za pomocí tvrdých tréninků a modřin.
Theovi je nyní 18 let. Může vstoupit klidně do armády a tak se taky stane. Začal trénovat v kasárnách a po nocích se nadále věnoval štivu politiky, umění války a etikety. V kasárnách stoupal rychlým tempem. Jeho nadání pro šerm bylo znát při tréninku, kdy dokázal porazit i starší vojáky, kteří měli za sebou pár bitev. Problém u Thea byl že vždy bojoval čestně a nikdy nedovolil, aby souboj dopadal jednostraně. To však neplatilo pro jeho spolubojovníky kteří dokázali Thea napadat i ve skupinkách a tím si vysloužil roli menšího hadrového panáka. Když na to doma přišel jeho otec přišla další fáze jeho tréninků doma. Nyní proti malému Theovi stál jeho otec a tři jeho strážci v obklíčení. Theo si postupně začal zvykat na přesilové boje a to bylo znát v kasárnách. Zdokonaloval se v mnoha formách boje, ovšem jeho největší síla byla v meči a štítu. To byly dvě dokonalá prodloužení jeho těla, se kterými trénoval každý den. Nejméně vynikal v lukostřelbě, ale dokázal zasáhnout člověka a to mu vždy stačilo. V kasárnách se stal velkou rybou. Hromada dětí si totiž neprošla tím co on. Theo však byl uzavřený a nikdy si nedělal kamarády a byl neskutečně špatným vůdcem. Nejraději je solovým hráčem. Ve dvaceti letech vstoupil do důstojnické akademie a tam pokračoval trénink na nové úrovni.
Na důstojnické akademii byli mistři v bojích, kteří sloužili v osobní stráži samotného krále, ale kvůli věku již odstoupili, měli však dost sil na to, aby ještě dokázali dávat takovým mladíkům do těla. Theo si myslel, že doteď uměl bojovat. Neskutečným způsobem se spletl. Staří mistři pořád dokázali hocha odzbrojit a porazit v boji jeden na jednoho. Jedna věc, kterou však mistři milovali na Theovi, byla jeho klidnost. Nenechal se vyprovokovat a nenechal se unést emoci. Dokázal útočit a poučovat se ze svých chyb. V 25 letech se Theo dokázal konečně postavit mistrům a držet s nimi krok, či je dokonce porazit. Jeho praxe doma už naprosto skončili, protože jeho otec nebyl v tu dobu již velice zdráv a navíc už by se svému synovi v boji s mečem nevyrovnal. Theo nebyl ani poznamenán smrtí jeho matky před 2 lety. Byl u jejho posledního výdechu, kdy ho uklidnila, že je to naprosto běžné a smrt si přijde pro každého. Theo se dostal na vysokou úroveň a tak se nyní mohl stát bez problémů lordem svého rodu.
Když se stal Theo nyní lordem Lamercierem, mohl vstoupit do královské gardy. V tom nebyl žádný problém, protože každý znal jeho schopnosti a kolika boji si již prošel. Stal se velice mladým lordem, který mohl vstoupit na tuto pozici a byla to pro něj obrovská čest. Naneštěstí vstoupil v nevhodnou dobu do armády. Zrovna docházelo k vzpouře Robertha Baratheona, který chtěl svrhnout nynějšího krále Sedmi Království. Theo bojoval proti vojákům vzpoury a nepatřil mezi ty nejslabší bojovníky. Učástnil se každé bitvy, kde připravil bezpočet mužů o život bez jakéhokoliv mrknutí a zaváhání. Když se dostalo k jednomu z největších bitev povstání k bitvě u řeky Trident, stál tam Theo jako důstojník celé jednotky královských vojáků. V této bitvě jeho jednotka pobila nejvíce nepřátel a on jako jejich velitel byl přezdíván jako Řezník z Tridentu. Tato přezdívka byla právoplatná, protože on bojoval v prvních liniích svých jednotek a pobil nespočet mužl a každý znal jeho nemilosrdnost.
Když byl všemu konec a rod Targaryenů padl a byl svržen, nikdo nezapomenul na to co Theo dokázal po čas válčení a kolik dobrých mužů pobil. Měl dvě možnosti. Vystoupit napořád s armády a sloužit jako mistr nebo vstoupit do noční hlídky na Severu, aby mohl chránit království. Jako první možnost okamžitě vzal odchod na Zeď. Protože když nemůže sloužit nyní králům, kterým slíbil věrnost, bude aspoň chránit tuto zemi tímto způsobem.
Na ledové Zdi už od prvního dne z Thea měli strach všichni kromě důstojníků a velitelů. Ti ho měli za obyčejného vraha a stejného pitomce jako byli všichni ostatní, ačkoliv i oni znali jeho pověst. Měl mnoho probléml, protože ti co ho nepoznali ho plánovali napadat jakožto nováčka.. Nikdy však neskončili dobře a Theo získával trest za trestem.. Pomalu nekončíčí hlídky na zdi, mnohotýdenní odchody na hlídky za zeď. Nic z toho mu nevadilo. Nikdy si nestěžoval. Pouze plnil rozkazy a chránil zem. Jeho přezdívka se však dostala i za zeď a byla zracována pouze na řezník či Lovec. Nic se nezměnilo. Pořád zabíjel. Pouze nyní to byli však divocí, kteří ho napadali. Prakticky... Pořád si zachoval svou čest. Nikdy nezaútočil první a vždy dával možnost protivníkovi rozmyslet si svůj útok, bohužel Divocí tací nejsou.
Ani ne za celé 2 roky se Theo stal velitelem vlastní průzkumné skupiny z noční hlídky. Měl za úkol obyčejnou rutinu projít pár daných sektorů za zdí. Byla to ta nejhorší možná doba, kdy tam vyrazit, protože tam byla připravena léčka na "Vrány". Theo byl se svou skupinou přepaden několikanásobnou přesilou divokých, kteří pobili 3/4 jeho skupiny a zbytek dokázal utéct nebo to na místě rovnou sami ukončit. Theo vyvázl s několika zraněním na rameni a velkou ranou přes hruď. Také se mu podařilo vyváznout z přepadení, avšak cítil, že se nebude moci dostatečně bránit kdyby se zase setkal s divokými. Putoval 2 dny přes sněhové bouře, skoro se už plazil a nakonec kvůli nedostatku jídla se svalil do sněhu a čekal na svůj osud. To však nečekal, že jeho osud přijde tak brzy. Ve sněhu bez známek pohybu a s naprostou zklíčeností z toho, že nyní je asi jeho konec.. Ve sněhu prosáklém krví z jeho menších zranění si ho dokázal najít černý vlčák. Theo si myslel, že ten pes plánuje sníst jeho mršinu a proto z posledních sil sáhl po svém noži a vyčkával na psa. Ten však vycítil nebezpečí a zároveň také jeho úmysly byly naprosto jiné. Pes utekl do vánice pryč z Theova pohledu.
Jak tam tak ležel další hodiny, jeho oči se pomalu zavíraly a on cítil, že toto je možná jeho konec. V tom to uviděl. Temnou postavu procházející vánicí sněu, která se k němu přibližuje. Neviděl tvář toho, kdo ho přišel zabít, protože jeho víčka ztěžkla a on omdlel....
Probudilo ho světlo a teplo, které dlouho již necítil. Podíval se na své rány a viděl je ovázané. Myslel si, že již opustil světlo světa a přitom byl nyní v místnosti slabě osvětlené plamínkem svíčky na nočním stolku. Byl přikrytý kožešinou a cítíl poue obrovskou tupou bolest hlavy a žízeň. Natáhl se po stolku pro korbel s vodou, uhasil žízeň a po dlouhém rozjímání se posadil a prohlédl si kde je. Potom si uvědomil další věc. Ten pes, který ho našel venku ve sněhu nyní spokojeně oddechoval vedle jeho postele.
Vetrius. Tak se jmenoval člověk, který zachránil Theovi život. Bydlel daleko od zdi a jeho společníky bylo mnoho psů. KDyž se Theo zotavil, začali se spolu bavit. Po několikatýdenním dolečení ran se začal Theo rozcvičovat a pozoroval, že se ho pes pořád drží. Vždy mu byl po boku a on netušil proč. Nedával mu jméno, říkal mu pouze "Pes". Když se Theo optal Vetria o co se jedná, odpověděl mu prostě.. Že prý pes z něj cítí svého nového pána a měniče. Nyní začíná další kapitola jeho života.
Vetruis vysvětlil Theovi kdo a co jsou to měniči. Theo nechtěl uvěřit, že by dokázal něco takového, co mu tu popisoval člověk, který mu zachránil život. KDyž však zjistil vše potřebné, a hlavně to že Vetrio je taky měnič, začal se zabývat tréninkem svých skrytých schopností. Dlouhé týdny se snažil skoordinovat se svým psem, ale vlastně to ani nebylo tak těžké. Ti dva si na sebe lehce zvykli a stali se přáteli. Ten pes se tudíž stal nejbližším přítelem Thea za celý jeho život. Jeden pro druhého by nasadili život. Oba rostli a dospívali v ještě silnější dovjici. KDyž bylo Theovi 35 let, dokázal už naprosto zvládat schopnosti měniče, ale pouze na svém psovi. Dokázal vnímat jeho smysly, dokázal vidět jeho očima a tím přijít na novou perspektivu života a možností, kterých se mu naskytlo. Theovi došlo, že je nyní čas konečně opustit Vetria a vrátit se zpět do svého strého života, protože musel splnit věrnost a přísahu danou noční hlídce. Nyní se tedy vydal Theo zpět na Černý hrad.
Když se vrátil, bylo z toho velké povzbuzení, protože ho zezačátku měli za přízrak minulosti a muži měli ještě větší strach z Thea. Když se nakoenc vše ukázalo a velitel Mormont sdělil příběh Thea všem, vrátil se Theo do aktivní služby. Zatím nikomu neřekl, že je měnič. Nezdráhal se říct, že jeho nový společník mu zachránil život a on si na něj prostě zvykl. Každopádně nyní se jeho život na černém hradě změnil ještě více. NA průzkumech se nyní zjistilo, že se stal Theo výtečným stopařem a toho vše dokázal využít. Divoké zvládal najít a vyvraždit jejich partizány ze všech pozic střežených noční hlídkou.
Nyní je však vše naprosto jinak. Theo se stal jedním z nejvěrnějších členů noční hlídky, proto se stal verbířem a také lovcem zběhlých bratrů z hlídky. Nikdu mu žadný neutekl, protože čich jeho psa nedokázal porazit žádný smrtelník. Jako verbíř nyní může cestovat po celém království a nabírat nové lidi pro noční hlídku. Jeho ukolem je však také cvičit nováčky po návratu na černý hrad a má naprosto volnou ruku při procházení království i prostoru za zdí. "Protože jeho hlídka ještě nekončí."

Rodina:

Nemluví o ni a ani nechce. Nikdy se nikomu neotevřel na tolik, aby mohl znát jeho rodinu.

Zajímavosti:

Theo je měnič. Dokáže se vtělit do svého vlčáka a vidět jeho očima a vnímat jako on, To je způsob kterým dokáže Theo stopovat svůj cíl a proč mu většinou nikdo neuteče. Zároveň tak dokáže použít svého psa v boji.

Loajalita

Rod Targaryenů

Body moci


Intrikářství - 0 b.

Válečnictví - 22 b.

Diplomacie - 0 b.

Vůdčí aspekty - 12 b.

Charisma - 0 b.

Vazby

Radka

Reyanna Waters

"Draci jsou krásna stvoření. To opravdu. Být jeden z nich by bylo úžasný. Mám ale krev staré rašple, která mě vyhodila na ulici. Jasný? Táta je mrtvej. Bratr mi to řekl. Ten je taky mrtvej, teda asi. Nikdy jsem ho neviděla."

"Theodore, notak. I teď se mě dotýkáš, no ne? Mě to nevadí, to je důležité. Neomlouvej se, lidi se ochmatávaj běžně a ty to bereš ještě ve vší slušnosti, takže není za co se omlouvat, dokud mi nevlezeš pod šaty, jasný?"

Robb Stark

Roose Bolton
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama