--------------------------------
---------------------------
--------------------------------------------------


REFLEXE


Naše životní motto: Pokud chceš něco od Osudu, Osud chce něco od tebe.
Smyslem přežití je čůrat za někoho jiného.


Quentyn Harlaw

20. srpna 2016 v 0:05


Nick: Lyušák přelétavý ♦ ♦Rod: --- ♦ ♦Postavení: Kapitán Jack Sparrow ♦ ♦Status: Věčně přizabitý ♦ ♦Faceclaim: Žohnny Deppo ♦




Jméno: Quentyn Harlaw

Přezdívka: Bastard, Kapitán, Pirát, Slizkokluzký, (pokřikuje se na něj všelijak, dokonce i v jiných jazycích), Můj lord, Prasozmrd, Jack, Jackie Nožka

Náboženství: Věří především v sebe samotného, ale když to je nutné je schopen být věrným vyznavačem Pána Světla

Společenství: ---

Věk: 35 let

Stav: Závyslí jen a pouze na lodi, on si létá on se vznáší...

Vzhled:

"Když jste ho poprvé uviděli, musela se vám vybavit opice. Tak moc se Převozník lišil od ostatních pirátů. Byl zvláštní, šílený, samá veš nebo blecha a tvrdilo se, že když na vás dýchne tak upadnete do mdlob."

Quentyn je zvláštní i na poměry podivných lidí. Přesněji řečeno si ho všimnete i když o to nemáte sebemenší zájem a to jen kvůli tomu, že je tenhle chlapík prostě a jednoduše... avangardní. Hustá kštice dredů má temný odstín, těžko říci jestli se dají přiřadit k hnědé nebo havraní černé. Sem tam si možná povšimnete i několika rovných pramínků nebo copánků, či trepek, které si zaplétá do vlasů. Obličej jako takový je vyhublý, s výraznějšími lícními kostmi, podle pleti, byste mohli hádat, že je snad z Bravossu nebo z jiné země za mořem. I oči barvy pražené kávy nasvědčují jeho zámořskému původu. Jsou stejně výrazné jako vlasy a téměř vždy se v nich zračí pobavené jiskřičky. Ani v nejmenším však nejsou oknem do jeho ohlodané duše. Nos je povětší a pod ním? Tmaví knír, který si Kapitán málokdy holí. A vousy nebo snad bradka Nechává si ji narůst, ne tolik jako chcíplí ožralý král, který měl místo vousů strniště. I v tomto se liší, zaplétá si je stejně jako některé pramínky ve vlasech do malých copánků. A jako poslední bod v obličeji jsou rty. Bledě růžové, stočené do úšklebku ne moc plné ani úzké. A kolik žen asi políbovaly a naslibovaly jim... no czdušné zámky? A čekáte zuby jako perličky? Nebuďte naivní. Nezdá se však, že by se jen kvůli nezářivému úsměvu odmýtal smát. Sem tam na vás v provokativním úšklebku blýskne dokonce zlatý zub.

Tělo je pružné a hubené, Quentyn nepatří mezi nejsilnější, jak je vidět. A přesto se na rukách nějaké ty svaly rýsují z toho, jak koriguje svoji milovanou loď. A co mu neodepřeme? Samozřejmě... opileckou elegantní chůzi. Zavádějící co?

Povaha:

"Souhlasím, budeme bojovat!"
"Vždyť ty před bojem vždycky utíkáš."

Na první pohled nevypadá příliš nebezpečně, možná jen nezvykle, jelikož se nijak nesnaží zakrývat svůj bravosský původ. Nicméně má velký talent na to udělat si z mnoha osob nepřítele, jeho milenky popřípadě jedinci, kteří s ním měli nějaký pakt by vám ho vykreslili v nejpestřejších odstínech bleděmodré. Tedy pokud by se jim přímo nedostal do ruky. Bohové, které uznává jen z nutnosti k němu, ale byli v jednom štědří, pyšní se talentem dostat se téměř z jakékoli šlamastiky a když není natolik kreativní, aby vymyslel únikový plán, dovede se ze zdánlivě nevýhodné situace vykecat. Je těžké určit, jestli je na tom psychicky úplně v pořádku, jelikož hranice mezi géniusem a psychopatem je celkem úzká, pravdou je, že Quentyn se štítí jen minimálních věcí, pokud je v sázce jeho přežití. Dovede zradit téměř kohokoli, když na to příjde je jedno, jestli se jedná o přítele nebo snad osoby, které něco dluží možná proto není moc dobré ho podceňovat. Má nesporný diplomatický talent, když to řeknu hezky, v hrubém překladu s vámi bude tahat jako s hadrovou panenkou na šňůrkách a u toho se tvářit, že vše, co dělá je jen a pouze pro vaše dobro. Nikdo pořádně neví na čí straně je ani on sám to kolikrát neví, jelikož je schopný strany měnit stejně rychle jako spodní... dobře, to není dobrý příklad. Dokáže strany měnit stejně jako priority, podle potřeby. Jeví se snad jako zbabělec? Na jednu stranu možná ano a na tu druhou... Někdy vás dovede překvapit i takovou abnormálně nemožnou nemožností, které se říká dobrý skutek. Quentyn je skvělý herec, vlastně mnohem víc než skvělý a jeho schopnost improvizace kolikrát překvapuje i jeho samotného. Dalo by se říci, že pokud má na výběr ze dvou možností, příjde s třetí, která je výhodná především pro jeho maličkost. Rozhodně to není žádný suchar, popravdě má potřebu nutkavou a neústupnou do osob ´ve svém okolí všelijak rýpat a jeho smysl pro humor by se dal označit s klidem i za morbidní. Málokdy na jeho tváři zahlédnete něco jiného než výsměšný úsměv, kterým se vám neskrytě tlemí do ksichtu.

Není vůbec žádným tajemstvím, že miluje ženy a ženy milují jeho. Dovede je okouzlit a říct jim přesně to, co chtějí slyšet a že je druhý den v prachu a zjeví se až za měsíc, pokud se daří s tím, jak moc ji miluje? Co na tom. Jemu to vrásky v kukuči nedělá, tedy, dělá, jelikož po takovém comming outu dostane zpravidla výchovnou facku, díky které se mu hlava div neotočí kousavým dozadu. Nikdy by to nepřiznal, ale jako každý chlap se ženských bojí víc než svaté zpovědi. Před děvčata se v oblíbenosti může posunout snad jen rum, moře a loď. Pro první z vypsaných by byl schopný prvního posledního, popřípadě amputace prstu.

Člověk jako on potřebuje určitou nevázanost a osobní svobodu, zkrátka a dobře je schopný přetrhat veškeré vazby, pokud si myslí, že na něj máte přehnané požadavky.

"Lhářka to není jen loď, kýl, trup a plachty. Je to svoboda."

Historie:

"Pokud bych tě měl s někým podvést, tak jedině s Lhářkou a pár dalšíma cuchtama, Princezno."

Není člověk, který by se v historii moc hrabal, zatím pořád žije a jakožto sobecký jedinec příliš neřeší své rodiče, ženy, se kterými spal nebo s nimi má snad dokonce bastardy. Kde, ale začíná příběh tohoto... Kapitána? Odpověď je jednoduchá. Všechno co si Quentyn pomatuje je moře. Jeho vůně, slaná chuť a mořský vánek. Na matku si příliš nepomatuje nebo si spíš pomatovat nechce, byla to vdaná šlechtična z rodu Martellů, která podlehla kouzlu bravosského korzára, přičermž dvojice věděla, že ta trocha spermatu, ze které se nakonec stal Quzentyn nevybuduje jejich vztahu budoucnost. Jeho matkou tedy mohla být kterákoli žena, která mu zrovna dělala kojnou, jakákoli cuchta, kterou jeho otec sehnal za celkem dobrou cenu. Nicméně tahle fáze jeho života skončila příliš brzo než, aby si ji snad mohl nebo chtěl zapamatovat.

Nadcházející léta nebyla o mnoha jednodušší než jeho výchova. Jeho otec Adorian Harlaw nebyl zrovna ideálním rodičem a dříve na něj mířil kordem než vysvětloval a byl to právě on, kdo má na Quentynově charakteru lví podíl. Vzhledem k tomu, že to byl jeden z nejznámějších a také nejtajemnějších pirátů a námořních kapitánu, Quentyn se už v útlém věku stýkat s nejrůznějšími pochybnými existencemi, vážili si ho a kdyby se měli někdy korzáři, piráti a bukanýři spojit, pravděpodobně by si za vůdce zvolili kapitána Harlawa staršího. Jeho otec byl také jeden z pirátů, kteří se až bolestně držely víry v Boha mnoha Tváří a každému, kdo by jeho náboženství zpochybňoval by byl schopný prohnat ostří kordu hrudí. Doslova.

"Jsou jen dvě zkurvený věci. Den bez rumu a věřící šílenec."

Přestože byl spíš ateista nakonec se začal učit cechu Mužů bez Tváře. Výcvik trval poměrně dlouhou dobu a on se zdokonalil ve všech potřebných dovednostech, které by jako profesionální nájemný vrah měl mít. Ale život v Domě Černé a Bílé? Byl příliš nudný... svazující, nic pro Bravossana, který je jako nějaký přelétavý pták, vrabec, nikde dlouho nepobude a hned zase uletí, proto se jednoho krásného dne stalo, že ukradl pár tváří a práskl do bot. Samozřejmě, že to nezůstalo bez povšimnutí a jeho bratři ze sekty byli až moc urážliví než aby si nechali takto jednoduše vypálit rybník nebo spíš, ukrást si tváře pracně zabitých obětí před nosem.

Quentyn byl, ale talentovaný a především měl styky, nehledě na to, že nikdo nemá v těch spoustách ksichtů, kteří jeho "bratrům" vyseli na stěnách zrovna největší pořádek. Povedlo se mu infiltrovat na nejbližší galéru, počestného námořníka. Co si Quentyn pomatuje, měl pěknou dceru, která rozhodně nebyla tak počestná, když práskl do bot. Mlčení kapitána si za menší obnos, který vyhrál v kostkách sice nekoupil, stačil mu však na to, aby dostal náskok, před svými pronásledovateli. Možná nebyl jako pes utržený ze řetězu, rozhodně byl však hrozba. Muži bez Tváře totiž věděli stejně dobře jako on, že v zájmu vlastního přežití se nebude štítit vůbec ničeho.

Ale v jaké době se pohybujeme? Bylo mu jen devatenáct let, když okupoval u nejrůznějších kapitánů. Ti se o jeho minulost nezajímali, vzhledem ke Quentynovým schopnostem jim byla ukradená. Byl dobrý v boji na blízko i na dálku a dokázal bravurně ovládat loď. Možná nebyl důvěryhodný, ale to, jak si dokázal získat nejrůznější osoby na svou stranu bohatě stačilo k tomu, aby přežil a konvertoval k víře ve Velkého Hřebce, hádáte správně, Vrabčák se dostal až k Dothrakům. Pochytil jejich řeč stejně jako styl boje. Možná ho neuctívali jako velkého Khala, ale to mu vůbec nevadilo. Nasazovat krk pro kmen? To nebylo nic pro něj. Navíc se od otroka těch koňáků celkem vypracoval. Možná by se svými milovanými negramotnými opicemi mohl žít až do skonání světa, náhoda tomu chtěla, že se mu zalíbila jedna z žen někdejšího Khala. Ta ženština nebyla natolik hezká nebo chytrá, aby s ní zůstal, navíc by stejně nepřežila. Byla Khaleesi, která podvedla svého Khala a tihle koňáci neměli moc smyslu pro diplomacii. Do všeho šli po hlavě, doslova a rozbitá hlava toho chudáka, kterému zrekvíroval konkubínu? Ta se nedala jen tak opomenout.

"Tento den si zapomatujete jako den, kdy jste málem chytili kapitána Quentyna Harlawa."

Měl jediné štěstí, že utekl i před rozzuřenou bandou Dothraků. Skutečně, nikdy nebyl víc v loji a najít pak pašeráckou loď? To bylo jednoduché. Od meeranských podloudníků, s nimiž se plavil, se dozvěděl o jistém rohu, který bedlivě střežili železní muži. Nevěděl jistě, jestli jde jen o fámu nebo si snad takový poklad Železní schraňují natolik dobře, aby ji uchránili i před ním. Další cíl jeho cesty byl jasný, konečně se měl dostat na sever do zkorumpovaných Sedmi království. Jak slyšel, každý druhý podvodník a vrah se tam nazývá lordem nebo snad králem.

Železné ostrovy byly studeným a neostinným místem. Ženy byly stejně tvrdé jako jejich muži a ani z daleka se nechovaly jako dámy, které poznal. Děvčata z jeho domoviny, by ho oddělala pomocí jedu a tady by mu s klidem sama urvala koule. Aspoň podle Quentina se Železní nelešili od Dothraků, byli stejně hloupí jen s tím rozdílem, že se nebáli vody a jejich lodě byli jedny z nejlepších bojových plavidel. Ba co víc, dokonce se oženil s jednou lady, kdepak, nemiloval jí, ale aspoň měl stálé příjmy. Něco jako láska? Pf, to nemyslíte vážně. Co si pomatuje, měli spolu dceru, holčička může být jen ráda, že zdědila především jeho, nikoli matčiny rysy. Bohužel, nebo snad bohu dík jeho choť porod nepřežila, stejně tak dcera. Některé zlé jazyky tvrdí, že se jí zbavil, těžko říci, kde je pravda, nicméně mu toho po manželce dost zbylo, zdědil poměrně obstojný majetek. Jak se to stalo, že mu Železní důvěřovali? Mohlo za to jeho jméno, Harlaw. Nikdy po identitě své matky nepátral, ale vypůjčit si na chvíli titul lorda nebylo příliš od věci a dokud dobře vykonával svou práci coby kapitána nikomu to příliš nevadilo, popřípadě uměl Quentyn natolik dobře odvést pozornost, aby v něm neviděli prosťáčka a maníka, který si z nich dělá dobrý den.

Toho času se seznámil s jedním pochybným individuem, rozeným Železným. Často spolu jezdili na námořní výpravy a přestože byl druhý muž o dost starší skořápka, Quentyn ho považoval za přítele. I když... Ani ne tak za přítele, spíš za kumpána, někoho, kdo byl stejně vyčůraný jako on. Vraceli se zrovna z jedné výpravy, když ho vyhledala jistá nadměrně hezká ženština. I kdyby hezká nebyla, její vyvinutý hrudník a váček plný peněz byl lákavá kompenzace za určitou výpomoc. Ale, na co vy nemyslíte! Jediné, co po něm chtěla byl odvoz, že se pak stala nehoda nazvěte katastrofu v podobě vážného vztahu, jak chcete, ruku na srdce Lhara Lannister ho okouzlila už jen tím, jaká byla, dokázala si ho získat na svoji stranu a navíc byla blondýna, podivný to jev. Byla jednou z mnoha žen, které ho okouzlily, se kterými se vyspal... a tahle... tahle konkrétní ho opustila dřív než to stihl udělat on. Bral to jako osobní urážku.

"Ve fungující rodině můžou být jen dva názory, Quentyne. Buď mám pravdu já a nebo ji ty nemáš."

Svého plánu k ukořistění rohu, který dokáže ovládat draky se ale rozhodně nevzdal. Konečně věděl, kdo roh vlastní, kromě dostihnutí uprchlé zlatovlasé megery byl roh jeho druhým... ne druhým... Rovnou prvním, ať mu nekřivdíme, stanoviskem. Vědomí, že bude vlastnit něco takového tohoto motavého jedince, který spoustě osobám dlužil prachy... ho donutilo podniknout další výpravu. A co je zadrželo před tím ho hodit přes palubu... Quentynova vemlouvavá slůvka o bohatství staré Valyrie, pokladech, které se tam skutečně nacházeli. Dračí mor... ten pravda zamlčel, ale jinak s nimi se všemi jednal poctivě nepoctivě. A i přes veškerá rizika, která cesta tam a zase zpátky přinesla se mu podařilo roh vyfouknout jednomu nejmenovanému kapitánovi přímo před nosem s tím, že jakoby nebyl, lup si spravedlivě rozdělili a poté, co v Tyroši opil své bratry ve zbrani, přičemž se tedy výjimečně střískal méně než oni, využil absence vychlastaného rozumu kamarádů a prodal galéru Železných. Počítal s tím, že nějakou dobu výroba nové a úplně, ale úplně jeho přenádherné lodi, jenž překoná kterékoli jiné, bude trvat, rozhodl se tedy zaplatit větší zálohu. S příslibem, že dvojnásobek původní ceny - který u sebe neměl - dostane loďař s Quentynovou druhou návštěvou, pakliže bude loď hotova.

Teď se před ním vyjevily další úkoly, zaprvé zahladit za sebou stopy po předchozím plundrování, udělal to následovně, jednomu z námořníků, který byl ochotný ho poslouchat, vykládal, že se plavil pod vedením muže nazývaného Kraken, neopomněl zmínit, že Kraken, který byl ve skutečnosti jeho otcem získal pověstný dračí loď. Byl to fám... a co jiného se šíří z úst do úst rychleji než fámy?

Následující z úkolů byl mnohem složitější a sice získat sumu natolik vysokou, aby si s ní mohl dovolit koupit nejrychlejší loď na světě. Nejlepší variantou byl pro něj jeho železný přítel... Přestože k sobě byli jako bastardští bratři ani jeden pro druhého by zadarmo rozhodně nehrabal. Chtělo to kompenzaci, která skeptickéh starocha přesvědčí věřit zběhovi a hajzlovi jako byl Quentyn. Následovalo sotva týdenní cestování po boku pašeráků. A jako jeden z mála jedinců znal cestu k ostrovu Isla de Muerta. Tento ostrov... byl dalším z tajemných míst, ze nichž zčernalé srdíčko jen plesalo. A co bylo nejlepší, ostrov jako tento byl prakticky nedohledatelný. Důkazem, že na ostrově skutečně byl a že prozkoumal tamnější jeskyně byla mince a jehlice vyrobená z podivného kovu.

"Věř mi, druhýho člověka jako jsem já nepotkáš, navíc mi můžeš věřit, že se mi věřit nedá. Věříš mi?"

Quentynův návrat na štít byl událostí, na kterou mnoho železných pirátů vzpomíná, tím spíš, když si chtěli z jeho vlasatou hlavou zaházet a tělo použít coby ozdobu trupu lodi. V každém případě starý milovník opic souhlasil s jeho plánem - úro jednou za to nemohla jeho nadprůměrná diplomacie, ale... no mince.

Faktem zůstalo, že po této cestě se s kapitánem Barbossou rozkmotřili. Quenty si zachránil zadek jen díky tomu, že... málem odpravil kapitánovu opici.

Tohle všechno jsou, ovšem jen nepodstatné problémy, které vyvstaly a byly patřičně odplaveny rumem. Přišel o dobrého kumpána... získal vynikající loď. Když k tomu přičteme i náhodu, že se znovu setkal s blonďatou fůrií, kterou jako správný gentleman uplatil vzácnou a draze zdobenou jehlicí, daly by se následující dny považovat za dokonalé.

"Ty jsi ten nejhorší pirát o jakém jsem ani neslyšel."
"Ale o mě jste slyšel."

A momentálně? Má za zády naprdlou dutohlavou kovou palici... Jindy zase Lharu, jeho momentální priority nejsou zcela stanovené. Prozatím je mu každé dobrodružství málo...
Kapiš to?

Rodina:

O své rodině moc nemluví, ne, že by k ní měl nějaký hloupě sentimentální vztah a schovával si zmražená těla svých fakanů a předchozích manželek. Ty, ale nepočítá, jedinou jeho můzou - zrovna teď je Lhara Lannister, jeho partnerka, kterou by nepojmul za ženu, i kdyby to byla otázka smrti a ještě horší smrti. Zkrátka... italská domácnost.

Zajímavosti:

Většině známým pirátským kapitánům dluží peníze nebo s nimi má jiné problémy.

Dovede se celkem solidně domluvit dothracki, obecným jazykem a pochytil několik nadávek ve valyrijštině.

Je jen málo zemí za mořem, která nenavštívil nebo o nich minimálně neslyšel.

Neumí moc dobře psát a číst, teď ho, ale učí Lhara.

Naučil se používat všelijaké druhy zbraní - mimo jiné i dothrackí srp, horší to je už s luky, které nepoužívá, pokud nemusí.

Se svým otcem nemá příliš dobrý vztah.

Na pravém předloktí má vycejchované P, které značí jeho postavení. Jen tak ho neukazuje a o osobě, která ho takto poznamenala nemluví... hezky.

Jeho loď Lhářka je jednou z nejrychlejších lodí v Essosu i v Západozemí, byla vyrobena po tyrošském způsobu, najde se na ní však pár odlišností. Nedá se přirovnat ani k válečné galéře nebo naopak malé cestovní jachtě. Jedná se o štíhlý trojstěžník tmavé barvy, Quentynova loď by se snad podl tohoto popisu mohla podobat Tichosti... Podobá se jí možná tak uhlově černou barvou.

Loajalita

Lhářka
Lhara Lannister

Body moci


Intrikářství - 5 b.

Válečnictví - 6 b.

Diplomacie - 7 b.

Vůdčí aspekty - 3 b.

Charisma - 9 b.

Vazby


Davos Seaworth
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama