--------------------------------
---------------------------
--------------------------------------------------


REFLEXE


Naše životní motto: Pokud chceš něco od Osudu, Osud chce něco od tebe.
Smyslem přežití je čůrat za někoho jiného.


Joffrey Baratheon

11. září 2016 v 15:13


Nick: Aki ♦ ♦Rod: Baratheon/Lannister ♦ ♦Postavení: (Všemi milovaný) Král Sedmi království ♦ ♦Status: Všemi milovaný, tudíž brzy mrtev ♦ ♦Faceclaim: Jack Gleeson ♦




Jméno: Joffrey Baratheon

Přezdívka: Joffrey z rodu Baratheon a Lannister, první svého jména... a tak dále. Je ovšem spíš známý jako tyran, idiot, kretén, nevkusný bastard, neurotický psychopat nebo natvrdlý porézní hlen.

Náboženství: Víra v Sedm

Společenství: ---

Věk: 16 let

Stav: Zasnoubený

Vzhled:

,,Lord Orys Baratheon, černovlasý... Axel Baratheon, černovlasý... Lyonel Baratheon, černovlasý... Steffon Baratheon, černovlasý... Robert Baratheon, černovlasý... Joffrey Baratheon, zlatovlasý." - Ned Stark

Od ostatních chlapců svého věku se nikterak neliší. Přinejmenším co se váhy, výšky a mamčiny strany rodiny týče - vypadá totiž jako zcela průměrně podvyživený kus chodící atrapy parodující vypelichaný mop na vytírání sklepů o výšce zhruba metr sedmdesát. Své tělo drží na širokých ramenou vždy vzpřímeně, skoro jako kdyby měl místo páteře pravítko. Nosánek, který nosí nahoře už jen kvůli tomu, že má nevkusně dlouhé jméno vypovídá o tom, co si myslí nejen o sobě, ale i o svém okolí. Pokud budete mít tu čest vidět jeho pravé předloktí, uvidíte na něm jizvy po zubech velkého zvířete.
Dále má právo se pyšnit svými vlasy, kterými tak okatě zapuzuje geny svého otce. Snad ani slepý by nedokázal přehlédnout jejich zářivě zlatou barvu, které - věřte či ne - nedocílil žádnou značkou peroxidu. Jsou totiž na pohled i na omak neskutečně jemné a zdravé, což je snad jediný důkaz, že je tato barva zcela přírodního rázu. Vlásky má krátce střižené, takže zelené oči nemají žádný problém s tím, aby už jen pohledem na kterékoli Boží stvoření dokázaly zničit náladu či naopak vyvolat nezvladatelnou chuť tato milá kukadla jedno po druhém vydloubnout. Ačkoli je jejich vlastník zcela nepředvídatelný, právě oči jsou to, co jeho emoce vždy dokonale vyzradí. Dál tu máme nevelký, nemalý nos a rudé rty s lehce narůžovělým odstínem, které jako poslední doplňují bledou tvář rysů, které názorně připomínají zdegenerované batole.
Co se odívání týče, potrpí si na velice drahé a kvalitní látky, které často nesou zdobení ať už v podobě rodového erbu, nebo čehokoli jiného. Zlaté nitě, různorodé tuniky či spodní prádlo z pravého hedvábí u něj není nic vyjímečného. Co se doplňků týče, nosí především prsteny v kombinaci s mečem či přesnou kuší u boku.

Povaha:

"Řekni, co máš raději? Své prsty či jazyk?" - Joffrey Baratheon

Arogantní, krutý, zlomyslný a tyranský panovník i na poměry své vlastní doby, kdy je zcela normální přijít o hlavu během cesty za koupí čerstvého chleba. Získává snad až euforickou radost z pohledu na cizí krev, utrpení a stres. Jen těžko by si dokázal odpustit příležitost hrát s ostatními své sadistické hry - byl by schopný naservírovat druhým na podnosu hlavy příbuzných už jen z důvodu, že to považuje za neskutečně dobrý vtip. Evidentně ho však netrápí, že ze svých tyranských her má srandu jen a jen on. Samozřejmě má ještě několik rysů, které jeho osobnost tak neslavně proslavují. Mnohokrát v životě projevil vlastní hloupost a nedůtklivost. Je jeden z těch, kteří řeší bez toho, aby vůbec mysleli a když už myslí, má sám o sobě i své moci natolik zkreslené představy, že věci nezřídka dopadají ještě hůř, než by původně mohly. Menší i větší neúspěchy, neuposlechnutí rozkazů, strach a třeba i jenom pohled, který mu není po chuti… to vše ho dokáže přivést k záchvatu agrese. Své výbuchy vzteku nedokáže kontrolovat bez toho, aby je shladil svým vlastním sadismem. Lidé blízko něj se tedy setkávají i s bezpříčinným násilím. Svým psychopatickým projevem by mohl konkurovat dřívějším Targeryenským králům, ale… může za to skutečně on, nebo má jeho povahu na svědomí jeho matka neschopna držet stehna u sebe?
Jeho megalomanská a zvrácená mysl trvá na respektu od každého už jen kvůli tomu, že v jeho žilách koluje krev hned dvou neskutečně mocných rodů. Největší král v historii Sedmi království. Opak je ale pravdou. Sotva byste našli někoho, jehož hlava je méně vhodná pro korunu. Počínaje nestabilní povahou a rozhodně nekonče tím, že skutečný otcovský vzor krále Roberta v jeho životě vždy absentoval. Místo toho, aby byl učen tomu, co skutečný král potřebuje, vždy byl spíše rozmazlován vlastní matkou. To je také důvod, proč ani ve svých šestnácti letech nemá problém doslova otéct pod její sukni v případě, že se nutně potřebuje schovat. A co že si vzal z toho, co mu chybějící otec mohl do života dát jako vzor? Upřímně… jak si z něj mohl kdy vzít příklad? Obtloustlý muž plnící přání za trochu alkoholu a tepla ženských stehen pro něj nemohl udělat nic víc, než přehnaná péče matky. Když něco chce, prostě to udělá. Když něco potřebuje, jednoduše si to vezme a pokud někdo byť i jen nesouhlasně potřese hlavou, setká se s opravdu neblahým osudem, případně s typickým puberťákem, který dupe nohama a nezmůže nic víc, než vztekání. Pochopitelně s touto náturou už několikrát narazil - pravidelně naráží u strýčka, který jeho ego dokáže rozbít přesně tak, jak je drobný. Hodně. Moc rád dělá před sebou i ostatními hrdinu, ale už mnohokrát se projevil jako zbabělec.
Dokáže být neskutečně lstivý, což by možná nebyla zas tak špatná vlastnost, když vezmeme potaz individua, která se kolem něj shlukují, ale jakoukoli lest dokonale degraduje jeho neschopnost projevit i jen trochu taktu. Dokáže využít naivních idiotů kolem sebe, to jistě, ale obecně je příliš krátkozraký. Ani se nepokouší obtěžovat lhaním. Svými slovy dokáže zasadit rány hlubší, než by dokázal způsobit mečem i bez toho, aby se kdovíjak snažil. Má na účtu hned několik veřejných zvěrstev a faux pas, jež vypustil na světlo světa bez sebemenšího zájmu nebo (nedej bože) zodpovědnosti. Absolutní nedostatek emoční zdrženlivosti ho nutí k uchylování se k nepraktickým, dětinským a zcela nelogickým reakcím - ať už by mělo jít o chrstnutí nápoje do něčího obličeje nebo o radostný škleb během sledování neočekávaného souboje mezi dvěma rytíři. Jako divoké zvíře bez mozku, impulzivně přilíná k čemukoli, co mu v danou chvíli přináší radost či potěšení. Může slíbit, že něco udělá podle vašich představ… ale co když ho časem začne Váš názor nudit? Absolutně bez problému Vám to hodí do tváře a udělá věci po svém nehledě na možné dlouhodobé následky zanechané jeho činy.
Trpí nezdravým přesvědčením, že je skvělým bojovníkem jako jeho otec, Král Robert. No… v životě proti žádnému opravdovému nepříteli nezvedl ani párátko, takže je i tato složka jeho údajných schopností dosti diskutabilní. Tedy pokud pomineme fakt, že velice rád mluví o tom, jak by vyhladil celé armády a osobně podřezal krky jejich vůdcům. Své "talenty" zpravidla předvádí před těmi, kteří mají ještě méně zkušeností, než on. Dokonce i jeho tolik silnou krvelačnost dokáže přebít nezdravá míra zbabělosti. Rozhodně by před bitevní vřavou upřednostnil spíše klid a bezpečí již zmíněné matčiny sukně. Bojuje jen pokud ví, že má jasnou výhodu. Naštěstí má zároveň dostatek inteligence na to aby věděl, kdy o výhodu přišel a v tu chvíli okamžitě prchá co nejdále z bojiště může. To je také důvod, proč místo bitev upřednostňuje lov; proti zvěři nelze ztratit výhodu.
Díky absenci soucitu, bolestivé stupiditě a všem sociopatickým syndromům je těžké uvěřit tomu, že je schopný empatie. Tato hladina je sice mnohem menší, než mikroskopická, ale přeci jen existuje. Na památku svého zesnulého otce mohl být zastihnutý ve viditelném šoku, nicméně nikdy pro něj nemohl skutečně truchlit. Robert pro něj byl i zároveň nebyl otcem hned v několika významech.

Historie:

,,Měli jsme kruté krále a měli jsme idiotské krále, ale napamatuji si, že bysme někdy byli prokleti krutým idiotem!" -Tyrion Lannister

Nejstarší syn Krále Roberta Baratheona a Královny Cersei Lannisterové. Totiž, přinejmenším se v to tedy věří, nicméně je neskutečně velká náhoda, že on a ani jeho sourozenci nesdílí jednu z hlavních charakteristik, které rod Baratheonů sdílí; tmavé vlasy. Náhoda? Kdoví, možná by to možné bylo. V každé rodině se najde černá - v tomto případě zlatá - ovce, avšak v tomto případě je odpověď zcela jinde. Jaime Lannister, údajný strýc sourozenců se v rodině angažoval mnohem více, než by bylo pro etiku i žaludek přijatelné. Jeho dětství bylo přesně takové, jaké by se dalo očekávat. I když… možná také ne. Uchvatitel z něj nikdy nevychovával bojovníka a nikdy jej neučil ničemu, co by měl jako budoucí král znát. Joffrey byl vždy spíše ve společnosti matky, která mu dávala první poslední. Nikdy mu nic nechybělo, vždy dostal vše co chtěl a přesně to co chtěl a samozřejmě přesně v tu vteřinu kdy to chtěl. Absolvoval veškerou výuku spojenou se svým postavením, ale… už odmala bylo jasné, že po Robertovi není ani ždibcem kůže. Vždy byl takřka dokonalým odrazem své matky, Královny.
Pár měsíců po svých šestnáctých narozeninách vyrazil spolu s rodiči na Zimohrad. Účelem návštěvy nebylo nic jiného, než spojení rodů Baratheon a Stark sňatkem mezi ním a nejstarší dcerou Eddarda Starka, Sansou. Proti sňatku nikdy nic neměl; Sansa ostatně patřila (a dodnes patří) k nejkrásnějším dívkám, které kdy viděl. Už ihned po příjezdu si s rusovláskou padl do oka. Výměny zamilovaných pohledů probíhaly z minuty na minutu stejně tak, jako příjemná slůvka. Konec konců dědic trůnu nebo ne, stále jen dospívající puberťák. Pobyt na Zimohradu se logicky nemohl obejít bez komplikací. To by byl jeho život až příliš jednoduchý. Nejmladší bratr Sansy nešťastnou náhodou spadl ze zdi na kterou šplhal a utržil tak fatální ujmu na zdraví. Krása. No a? Totiž… byl tam kvůli Sanse, ne kvůli tomu, že její bratr neumí zůstat nohama na zemi! Neviděl sebemenší důvod proč by měl rodičům Sansy projevovat jakoukoli lítost, nicméně potom co mu menší ze strýců ručně a stručně vysvětlil jak se věci mají, onen důvod rychle našel. Za pár dní na vycházce se svou snoubenkou u řeky narazil na její sestru Aryu bojující se synem řezníka. Už jen to ho donutilo k úšklebku. Dřevěné meče vydávající tupé zvuky při styku jednoho s druhým, chudý chlapec snažící se vypadat jako rytíř. Prostě musel vstoupit do "boje", aby chlapci připomenul to, co vlastně je. Chudý chlapec nemohl strachy téměř ani dýchat, když na něj budoucí král vytáhl meč. Meč, který řezníkovo synovi lehce sjel po tváři čistě pro připomínku toho, že nikdy není ani nebude víc, než špinavá továrna na maso. Arya Stark a její odporně hrdinská nátura ale samozřejmě nemohla nechat věci na svém místě. Musela se svého přítele zastat. Joffrey se pochopitelně ohnal mečem i po ní, ale vše se zbortilo jako domeček z karet přímo na jeho blonďatou hlavu. Nymeria, zlovlčice nejmladší dcery Starků se své paničky zastala tím, že princi téměř ukousla ruku. Vlčice byla ihned odvolána a Sansa nabídla svému snoubenci pomoc, ale dočkala se hrubého odmítnutí. Viděla snoubence zraněného a poraženého, nic horšího si nedokázal představit. Nemohl jinak, než nařídit Sanse, aby okamžitě odešla. Při konečném řešení incidentu Joffrey zalhal s tím, že Nymeria ho napadla bez jakéhokoli důvodu. Král Robert kňučení svého syna uzavřel dohodou s Eddardem - na vše bude zapomenuto výměnou za život Nymerie. Pech byl, že ta byla k nenalezení a tak za ni zaplatila Lady. Vlčice Sansy.
Po návratu zpět do Králova přístaviště mu matka vyvrátila téměř vše, co měl v hlavě. Prosil Aryu o milost? Plakal pod čelistmi vlka jako malá holka? Ne, kdepak. Robert Baratheon nasedl na trůn jako vyvrhel. Každá jizva dostane ten význam, který jí jen bude chtít připsat. Nymeria zhynula pod jeho rukama jako divoké zvíře, kterým i je. A co seveřané? Co Zimohrad? Matka cíleně postrčila synka k tomu, aby jí prozradil své názory. Ať je jeho snoubenka odkudkoli, celý sever se skládá pouze z toho, co mají ve znaku - divocí vlci, zvířata. A co uděláte se zvířaty? Musíte je vycvičit tak, aby Vám chodili u nohy jako poslušní pejsci. Ačkoli ho matka poučí o tom, že by o svých rozhodnutích měl více přemýšlet, svými konečnými slovy mu vypálila pečeť do paměti. "Všichni, kdo nejsou my, jsou naši nepřátele."
Po incidentu s Lady musel zamazat vše, co si u Sansy porušil. Dokonce jí daroval náhrdelník na základě další mateřské rady a postupem času vztahy se snoubenkou opět galantně urovnal. Doufat v další klidný průběh situace by bylo každopádně velice naivní.
Král Robert Baratheon, jeho otec… mrtvý. Zlovlci napadli nejen jeho, ale i otce, který setkání s nimi na rozdíl od syna již nepřežil. Smrt otce bylo za dlouhou dobu to jediné, co s ním alespoň trochu hnulo za celou tu dobu. Totiž, po smrti Roberta je trůn ihned jeho. Čas na truchlení není na místě a ani potřebný. Robert byl jeho otec, ale nikdy s ním neměl natolik hluboký vztah aby měl proč truchlit. Ostatně jakožto nový král se musí okamžitě postarat o to, aby byl zrádce Eddard Stark řádně potrestaný za velezradu.

Rodina:

,,To co jsi udělala se trestá smrtí. Už se to nebude opakovat. Nikdy." - Joffrey Baratheon

Vztah k jeho rodině se určoval zejména jeho arogantní a megalomanskou povahou. On je dědic, on vládne a on má celý svět pod svou zlatou hřívou, kterou zdobí neprávem ukradené parohy. Jediný ke komu kdy choval něco podobného respektu byl nejspíše jeho otec - proslavil se jako válečník, který se nikdy nebál krve ani smrti, což shledává neskutečně obdivuhodné. Tak či onak, dostat se ze zármutku po jeho smrti mu netrvalo kdovíjak dlouho. Ze stejného důvodu si "ctí" také Ohaře. To však neznamená, že vůči němu schovává jakékoli hořké poznámky. To samé platí pro matku. Matka vždy stála za ním a matka je také první osoba za jejíž záda se půjde schovat, když bude potřebovat, ale stále je pouze regentka a musí se podřídit jako každý jiný. Vyjímkou není ani strýc Jaime a dokonce ani samotný Tywin Lannister. Absence i jen minimálního taktu prostě dělá své nehledě na to, zda je dotyčný součást rodiny či ne. Dokonce ani k vlastním sourozencům necítí víc, než společné jméno. Speciální kapitola je poté jeho maličkatý stráček Tyrion; neexistuje rodinný příslušník, který by mu stahoval mandle víc. Rád rýpe do každého a nezapomene komukoli ani připomenout veškeré jeho chyby, ale u strýčka Tyriona to platí minimálně trojnásob.

Zajímavosti:

Je absolutně nepoužitelný pro jakýkoli styl boje. Přesto ale velice dobře rozumí mechanismu kuší, které hojně používá na lovech jichž se tolik rád účastní. Co se střílení týče není kdovíjaký mistr, nicméně ubrání se kuší mnohem efektivněji, než kdyby Vás chtěl udeřit čepelí meče. Další věcí je jeho záliba v historii - zná příčiny smrti všech předešlých vládců a k jejich kostem dovede vyprávět desítky příběhů s až odpornými detaily. Katakomby a jejich obsah by dokázal poznat i poslepu. Další takovou zábavou jsou rytířské hry - miluje zvuk praskajících kostí a barvu krve, které při hrách nikdy není dostatek.


Body moci


Intrikářství -

Válečnictví -

Diplomacie -

Vůdčí aspekty -

Charisma -

Vazby

Sansa Stark
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama