--------------------------------
---------------------------
--------------------------------------------------


REFLEXE


Naše životní motto: Pokud chceš něco od Osudu, Osud chce něco od tebe.
Smyslem přežití je čůrat za někoho jiného.


Calwen Oakheart

30. prosince 2016 v 18:51


Nick: Štěně zákeřné ♦ ♦Rod: Oakheart (Tyrell)/Brax (Lannister) ♦ ♦Postavení: Dříve lady, nyní bastard ♦ ♦Status: Still alive! ♦ ♦Faceclaim: Shelley Hennig♦




Jméno: Calwen Oakheart

Přezdívka: Calie, bastardská děvka, nevděčnice, ta pěkná holka od koní

Náboženství: Měla by věřit v Sedm, jak ji to učila septa, ale na sedmicípou hvězdu zanevřela a začala žít bezbožným životem. Sem tam se pomodlí, pokud nutně potřebuje, jinak předstírá, že žádné náboženství ani není.

Společenství: Teenage bastard Brax unicorns!

Věk: 16 let

Stav: Mladistvě svobodná

Vzhled:

"Jen se na ni podívej. S tímhle obličejem by mohla být klidně v královské rodině. V posteli bych z ní měl ještě lepší pocit."

Už jako malé děvčátko byla Calwen jednoduše krásná. Kolem hlavy se jí vždy všemi směry ježily hebké kaštanově hnědé vlasy, které naštěstí s přibývající délkou dostaly rozum. Pod naprosto obyčejně vyhlížejícím čelem a obočím se skví velké tmavě hnědé oči, které v sobě mají po většinu času jistou jiskru nedůvěry a podezíravosti. Neplatí to však o úplně všech chvílích a netýká se to úplně všech lidí. Jejich majitelka se umí i nádherně usmát, přičemž se jí ve tvářích vytvoří malé dolíčky působící sladce nevinným dojmem. Zbytek obličeje spadá do kategorie, ve které se schází jak královští, tak prostý lid. Ničím nevyniká… Snad jen rty přímo vybízející k políbení stojí za menší zmínku. Pleť má bezchybnou, poměrně bledou, ale to záleží na době, kterou stráví venku. Aby jí kůže ztmavla, musí pobýt na sluníčku úplně celý den, což obvykle doopravdy nebývá.
Z principu si Calwen nesmí stoupat k urostlým rytířům, panošům a banditům, protože nemá nijak vysokou postavu. Není ani malá, přesto se potýká s celkovou drobností. V náručí pořádného muže tím pádem vypadá spíš jako panenka, než jako opravdová dívka. Na těle má přesně tolik masa, kolik by se na mladou dámu slušelo.

V dřívějších dobách se oblékala přesně, jak měla - na každodenním pořádku byly čisté šaty v barvě rodu, v souladu s pracně udělaným účesem. V dnešní době se na tom leccos změnilo. Tváře má občas umouněné, vlasy rozcuchané nebo nedbale svázané a v nádherných dlouhých šatech taky každý den nechodí. Dává přednost praktičnosti, když už si to může dovolit. Jen jednu věc nosí neustále u sebe, a to zlatý přívěsek s onyxem věnovaný milovanou matkou.

Povaha:

Všechno není jenom černé a bílé. Tohle se naučila už hodně dávno. Každý může dělat pro ostatní zcela nepochopitelné věci, zatímco si své pohnutky může dobře odůvodnit. A přesně taková je i Calwen. Co bylo dřív, teď už není. Občas dokonce dělá takové věci, které jsou naprosto v rozporu.
Předtím bývala poslušná, ochotná strávit celé dny v knížkách a učit se z nich novým věcem. Chovala se jako spořádaná mladá dáma, která na případné nápadníky házela jen nevinné nic neříkající úsměvy. Moc toho nenamluvila, protože se styděla. Do ničeho se nepletla, aby neudělala něco nepřípustného. Ale časy se změnily. Knihy má pořád ráda, ale připomínají jí starý život a tak k nim zavítá jen občas. Na všechno by nejraději zapomněla. To, co se stalo, jí způsobilo nezahojitelné rány na duši. Matku milovala, jak jenom dítě může, ale nevlastního otce začala nenávidět. Ne kvůli tomu, že nebyla jeho, nýbrž kvůli tomu, co jí řekl. Změnilo jí to. Nešlo ani tak o to, že se dozvěděla, že je vlastně bastard, i když to způsobilo své. Začala být trochu nedůvěřivá a lehce podezíravá vůči ostatním, s nikým se už tak lehce nespřátelí. Bojí se, že by jí někdo mohl opět zranit a něco takového už nechce znovu podstupovat. Ale ne všechno je nutně negativní. Tím, že musela nějakou dobu žít sama, si dodala odvahu, už se nebojí říct vlastní názor nebo si dokonce dupnout. Dokonce už neklopí pohled k zemi, když se má setkat s nějakým mužem, ba naopak. Ráda s nimi prohodí pár slov, ať už jen neutrálních nebo znamenajících něco víc. Našla v sobě i touhu naučit se alespoň minimálně používat zbraně. Taky už se nebojí pořádně zamazat, vlastně objevila lásku ve starání se o zvířata.

Přesto jí nějaké vlastnosti zůstaly. Pořád se nerada hádá, a když může, řeší spory diplomatickou cestou. Dokáže se rozumně domluvit, ačkoliv teď spíš kouká, co z toho může mít. Přes matku se jí do krve dostalo i trochu seveřanské umíněnosti a smyslu pro čest. Ráda by měla ve všem pravdu, ale zároveň moc dobře ví, že ne vždycky to tak může být. Není hloupá a dávno přestala být naivní. Většinou mívá dobrou náladu a dívá se na svět optimisticky, i když jí nahlodávají věci, o kterých nerada mluví a někdy je z toho smutná.

Historie:

"Táhni z mého domu, ty nevděčná malá bastardská mrcho. Kdybych si domů přivlekl klubko zmijí, byl bych na tom daleko lépe."

Dá se početí brát jako start do života? Protože jestli ano, tak Calwen nezačala zrovna nejlépe. Pokud se jako začátek bere narození, lze mluvit o něčem jiném. Proč? Matka jí počala s někým úplně jiným, než zrovna se svým manželem. Na vině byl jakýsi rytíř a… vlastně to byl jeden z nejlepších rytířů. Jean Brax snad přijel na turnaj, kde se matce zalíbil… nebo se potkali někde jinde? Na tom nesejde, za necelý rok se narodilo děvčátko. Její otec věděl, že nejspíš nebude jeho, protože neměl zrovna nejlepší zdraví a dlouho se pokoušel o chlapce, který stále nepřicházel.
Přesto bral Calwen jako svojí dceru. Na rovinu své paní řekl, že nechce, aby o rodu Oakheartů kolovaly zlé řeči. Mohl holčičku nechat zabít a vymluvit se na to, že dítě zemřelo při porodu, ale měl nějakou svou čest. Tehdy ještě ano. A tak Calwen dostala jméno, kojnou, později septu a rodičům se snažila dělat radost, jako by věděla, že všechno není tak, jak by to mělo být. Rychle se naučila číst, psát a počítat. Vždy vystupovala jako lady, mluvila kultivovaně, nedělala lumpárny, ačkoliv po tom opravdu moc toužila. Jenže s šestnáctým dnem jejího jména potíže přece jenom přišly. Otec se od ní začal pomalu odvracet, protože to vypadalo, že rod Oakheartů dostane svého mužského (a opravdu právoplatného) dědice. Mladá dáma si z toho ale těžkou hlavu nedělala, těšila se na případného brášku. Bohužel, v den, kdy se měl narodit, se všechno seběhlo úplně špatně. Ať už mistr Ronnett dělal všechno, co bylo v jeho silách, nepodařilo se mu zachránit ani čerstvě narozeného Traiana, ani lady Roslin.
V lordu Domenicovi se té noci něco zlomilo. Než se stačilo rozbřesknout, vyhledal Calwen a všechno jí řekl. Do dnes si všechno pamatuje živě - otec značně posílený alkoholem na ni křičel, že není jeho dcera, protože mu byla manželka nevěrná s nanicovatým serem Braxem. Nejdřív nevěděl, s kým přesně se stýkala, ale později našel dopis, kde mu líčí, že má dceru. Lady ho nikdy neodeslala, pravděpodobně ztratila odvahu. Obvinil ji, že ona je důvodem, proč se mu nikdy nenarodil živý syn. Po dalších pár velice neslušných slovech jí nevlastní otec poslal ke všem čertům. Nejdřív po ní vyžadoval, aby se vydala na Zeď, ale potom si uvědomil, že se jedná o dívku a ta by do Noční hlídky nemohla. Calwen nezbylo nic jiného, než utéct, pokud by nechtěla přijít o život. Věřila tomu, že pokud by zůstala, lord Oakheart by ji chladnokrevně zabil. Už neměl pro co žít.
Bývalá malá lady si tedy sbalila to nejnutnější, osedlala koně a vyrazila pryč. Nevěděla sice, kam přesně by měla jít, ale rozhodla se, že vyhledá svého pravého otce. Z důvodu vlastní bezpečnosti se vydávala za obyčejnou dívku, dceru ničím neproslaveného podkoního. Při první příležitosti vyměnila všechno své lepší oblečení za šaty, které nosily ženy na venkově. Chtěla zůstat nenápadná, přesto se v hostincích občas vyptávala, jestli někdo neví, kde ser Brax právě pobývá. Dostalo se jí informace, kde má trvalé sídlo, ale řeči o tom, kde se momentálně nachází se dost lišili.
Trvalo to velice dlouho, než se na ni usmála štěstěna, ale o to víc to Calwen překvapilo. Vypadalo to jako jakýkoliv jiný den - ujela kus cesty, k večeru se ubytovala v jednom skrovném hostinském zařízení a začala namátkou pokládat otázky. Vyhlédla si světácky vyhlížejícího muže a přisedla si. Nejdřív se začala ptát všeobecně, ale potom z ní vypadlo, proč ho vlastně hledá. Kdykoliv jindy by to nevypustila z úst, ale v tu chvíli byla pekelně rozmrzelá a potřebovala si ulevit. Mohlo za to počasí pod psa, při kterém zmokla a taky frustrace z toho, že hledá a nemůže najít. Překvapení přišlo o chvíli později. Muž se začal na oplátku ptát jí na různé věci. Calwen přišlo podezřelé, že se ten muž ptá tak moc přesně, ačkoliv neměl tolik nápověd, ze kterých by mohl odvozovat. V půlce rozhovoru tak pojala ještě větší podezření a v závěru nemohla uvěřit tomu, že se tentokrát trefila do černého. Stálo to ještě spoustu dalších dotazů a odpovědí, ale nakonec si nemohla na nic stěžovat.

Ser Jean Brax, její opravdový otec, jí nabídl nový domov a rodinu skládající se z dalších levobočků, ale na to Calwen nehleděla. Význam rodiny nikdy nehledala v krvi nýbrž v soudržnosti. A ruku na srdce, stejně neměla kam jinam jít a proto souhlasila. Druhý den ráno se vydali na cestu. Přijetí do nové domácnosti proběhlo poněkud rozpačitě, ale rozhodně ne negativně. Všechny dívky spojovala jedna věc a to nemanželská krev. Nejvíc si však Calwen oblíbila nejstarší nevlastní sestru, Krestene, protože obě děvčata měla slušné vychování náležící lady.

Rodina:

"Tvůj otec tě má rád. Jenom nevěří dívkám."

Říká se, že jediná matka je vždy jistá a přesně tak tomu je i u Calwen. Její matka Roslin pochází z rodu Hornwoodů, její nevlastní otec Domenic z rodu Oakhartů. Širší rodinu nikdy nepoznala, z matčiny strany lord Ambrose a lady Beatrice nikdy nepřijeli a lord Domenic jí bránil v setkání se s jeho rodiči a sourozenci. Z doslechu ale věděla, že má další žijící prarodiče, lorda Edwina a lady Moiru. Dokonce jí o nich nikdy nevyprávěl a nechtěl, aby se na ně vyptávala. Mohla mít mladšího bratra, bohužel Traian zemřel okamžitě po porodu. Čas dokázal, že pravým Calweniným otcem je ser Jean Brax a díky němu tak získala nevlastní sourozence - Krestene, Jasmine, Tamoru, Daisy Horu a Ralaru Xo. Zbytek jeho rodiny prozatím nepoznala a nijak zvlášť po tom ani netouží.

Zajímavosti:

Miluje dobrý výhled, ale když vyleze na moc vyvýšená místa, dostává závratě.
Během svého putování prostřídala pár prací, aby si alespoň něco málo vydělala. Nejvíc se jí zamlouvalo pracovat ve stáji.
Ráda laškuje s muži, přestože si prozatím žádného nepustila do postele.


Loajalita

Sama sobě

Body moci

Intrikářství - 3 b.

Válečnictví - 2 b.

Diplomacie - 3 b.

Vůdčí aspekty - 4 b.

Charisma - 3 b.

Vazby


Jean Brax

Bylo pro ni doopravdy moc a moc šokující, když se ukázalo, že jejím opravdovým otcem není lord Domenic Oakheart, nýbrž ser sukničkář. Ne, že by se jí jeho chování přímo zamlouvalo, ale nijak se Jeana změnit nesnaží. Je ráda, že jí vzal k sobě domů a přijal ji tak vřele, jako by se u něj narodila. Prozatím s ním zažila jenom jednu dobrodružnou výpravu a to návštěvu Zimohradu. Ser Brax se zapřísáhl, že jí naučí se zbraněmi, aby se dovedla bránit, ale jestli s nimi nebude až tak marná, to teprve ukáže čas.

Tamora Hill
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama