--------------------------------
---------------------------
--------------------------------------------------


REFLEXE


Naše životní motto: Pokud chceš něco od Osudu, Osud chce něco od tebe.
Smyslem přežití je čůrat za někoho jiného.


Gillanoir Thorne

18. prosince 2016 v 23:58


Nick: GraGran ♦ ♦Rod: Thorne (Baratheon) ♦ ♦Postavení: Bratr Noční hlídky ♦ ♦Status: Tuhej, jak žádnej druhej ♦ ♦Faceclaim: George "Grantaire Athelstan" Blagden ♦




Jméno: Gillanoir Thorne

Přezdívka: Gillan, R, Ten druhej Thorne, Ten, co se rozplácl, Gran, Remus, Frankie, George, Gunner, Athelstan, velká modrá kobliha, zkáza Noční hlídky (podle jeho milovaného strýčka), zkáza rodu Thorne (podle jeho milovaného tatínka)

Náboženství: Víra v Pána Světla

Společenství: Noční hlídka

Věk: 25 let

Stav: Sorry baby, ale jsem v Noční hlídce

Vzhled:

"Budu ta nejkrásnější nevěsta pod sluncem. Lorde Tywine, vezmete si mě?"

Dokud tato osoba nepromluví, je snem každé druhé ženy. Tím myslíme těch, které mají vkus. Oku lahodící tvář, neuvěřitelně jasně modré oči, které by i ve tmě mohli žářit. Vlasy černé, na slunci spíše do hněda mají délku téměř k ramenům. Mnohdy je nosí v culíku nebo rozpuštěné. Podle toho, jak moc mu padají do korbelu s jistou pochutinou. Bradu mu pokrývá kratší vous stejného zabarvení jako kadeře. Obvykle mu v něm ulpívají kapičky moků, které zrovna pije či jídla, které jí. Samozřejmě si to nezapomene vymést, ale jinak se o to příliš nestará. Není žádný dlouhán, ani žádný hobit. Není žádný svalovec, ale ani kostra potažená kůže. Váha mu jde nahoru a dolu podle životosprávy, kterou neudržuje v nejlepší normě. Dost často více pije než jí a to se mnohdy odráží na jeho stavu.
Styl oblékání je stejný jako u každého člena Noční hlídky - černé, vše černé a vše extrémně huňaté. Snad nechcete po našem Gillovi, aby zmrzl. Ale v dobách, kdy se mohl počítat jako dědic toho rozbořeného sídla Thornů, to měl zcela jiné oblékací návyky. Aneb oblékací návyky neupraveného a letargického lorďátka. Při svém střídavém pití a střídavém provádění hloupostí se zamiloval do oděvu plamenných kněží. Převážně do těch dámských, ale to je zcela nepodstatné. V životě se dosti nudil a tak se rozhodl v něco věřit. A jelikož jen Pán Světla produkoval tak nádherné kněžky, zaplul u něj. Vyrobil si i dřevěný kříž, který spjal s jeho vírou. Chtěl v tom všem fanatizování mít něco svého.

Dřevěný kříž je jediná vymoženost, která jej odlišuje od všedních hávů Noční hlídky.

Povaha:

"Já věřím ve spoustu věcí, kdyby sis toho nevšiml. Ten křížek nenosím proto, že bych se vyžíval v nejnovější módě."

Jakou jen povahu může mít částečný fanatik, částečný stalker, prvotřídní pijan a dokonalý vyděděnec? No, veselou přeci! Gill miluje volnost, dělání si, čeho se mu zlíbí to je jeho. Jenže se jí nikdy patřičně nedočkal. Ve svém rodném sídle musel poslouchat a i v Noční hlídce musí poslouchat. A poslouchá on? Ani omylem. Je to živý, nezastavitelný element, kterého by nedokázala zkrotit ani ta nejpanovačnější ženská. Vždy rád chodil proti proudu a ještě se posmíval těm, co jako stádo tupě následují svého pastýře. On jen tupě následoval svou láhev a to nezadržitelně podivné stvoření, které zřejmě mělo býti člověkem. Tento tvor jen málokdy podlehne melancholii či depresi. Nezadržitelné pití by mohlo svědčit o jeho rozervanosti a nicotnosti, ale on to bere pouze jako své hobby. V životě našel pramálo věcí, které by jej bavili a tak se drží své flaštičky, co to jeho síly vůči Thornovi druhému stačí!
Pokud pomineme jeho lásku k flašce a podivné bytosti, je tu ještě láska k malbě. Rád si čmárá, kreslí, črtá, maluje nebo čůrá do sněhu své jméno. Je nehorázně kreativní a když po něm budete chtít, aby vám namaloval ženu s devíti ňadry, tak to s láskou udělá.
Přátelský to on je, ale pouze k lidem, kteří se mu líbí a má je rád. Neplýtvá vlídnými slovy na ty, kteří si to nezaslouží. Pro ty má pouze kecy plné sarkasmu a černého humoru. Převážně na jejich účet.
V boji není nejhorší, ale často se nesoustředí a dostane přes pracky. Lépe mu jdou pěstní souboje, do nich se může opřít celou svou vahou a na prcka má překvapivou sílu. Kdo ví, zda za ním nestojí samotný R´hllor.
Toho uctívá z lásky k ňadrům jeho kněžek a protože prostě chce. Baví ho házet knihy do ohně s tím, že jen uctívá svého boha. Zvlášť když ty knihy patří jeho strýci seru Alliserovi. Několikrát v krbu skončil málem i on sám. Někteří lidé prostě nechápou srandu.

Gillan se na svět dívá lehkomyslným pohledem. Žijeme, zemřeme. Proč se trápit? Tohle pometlo skončilo jako průzkumník jen proto, že by jako majordomus byl úplně nahovno. Totéž jako pomocník nebo stavitel. Průzkumničinou se mohl jedině nechat zabít, v což ser Alliser upřímně doufal. Častokrát mu říkal "Zkáza Noční hlídky." Ta láska mezi nimi byla jednoduše cítit na míle daleko! Ach, ta rodina.

Historie:

"Proč v něj vlastně věřím? Ani nevím, ale ... občas mám takový pocit ... hluboko v srdci, že jsem si ho nevybral jen pro ty kněžky s velkýma výstřihama. Prostě ... jako bych někdy cítil jeho přítomnost. Říkej mi blázen nebo fanatik, ale připadám si víc v bezpečí, když nade mnou drží stráž."

"O čem to mluvíš? Jsem hotové usměvavé sluníčko!"
"Pod mrakem Tyre, pod mrakem."
(čornuto od mé milé vražedkyně <3)

Gillan se narodil na polorozbořené Thornově držbě pár let před Robertovou rebélií. Jeho otce, Ulmer Thorne byl přísný a nepříjemný muž s bystrýma očima, který spatřil každou lumpárnu dřív než se vůbec stala. Matka Marissa nebyla o nic lepší. Vždy dbala na etiketu a na dodržování pořádku. Gill byl jejich první dítě, proto na něm drezírovali, co se dalo. Jenže ten paličák malý si to nenechal líbit a hned se z něj stala pohroma jejich rodu. Druhým dítětem byla dcera Adryen. Ta se sice chovala podle jejich přání, ale žena přeci nemohla zdědit pozemek nebo tituly. Proto se oba rodiče dál pokoušeli z Gillana vychovat něco kloudného. Ale on zřejmě nic kloudného být nechtěl a tak vždy prchal do lesů, do Králova přístaviště, prchal všude možně, jen aby byl, co nejdál od rodiny. Jenže jeho otec měl všude své malé špehstvo a ti jej přivedli zpět, kopajícího a vzpouzejícího. Ani trest odnětí svobody na dobu několika týdnů jej nepřivedli k rozumu. Mezi čtyřmi stěnami seděl na okenním parapetu, shlížel na svět a zplna hrdla prozpěvoval Dornskou ženu či flusal na kolemjdoucí. Po propuštění schytal povinnou výuku, při které si taktéž zpíval či zaplétal své sestře copánky. To by bylo ještě v pořádku, kdyby jí do nich nezaplétal brouky nebo kousky od oběda. Během bojového výcviku se pokoušel házet mečem a šermovat s lukem. Na koni jezdil zásadně obráceně, aby si na něm mohl ustlat a dřímat. Polévku zásadně jedl vidličkou a maso kuchal lžící. Vody se napil a ze vší slušnosti jí zase flusl nazpět. Několikrát do týdne chodil v sestřiných šatech, dokonce i v dny, kdy měl jeho otec řešení důležitých záležitostí. Lidé z toho měli ohromnou srandu, ale milovaní rodiče takové pochopení neměli. Zuřili a znovu zavírali Gilla ve věži. Připadal si téměř jako nějaká uvězněná princezna. Proto také v patnácti letech ostříhal sestře vlasy s tím, že si je bude šetřit na lano. Přesto tohle zdaleka nebyla ta poslední kapka, kdy rodiče definitivně zlomili o Gilla hůl. Ne, tahle situace nastala, když se konal v Lannisportu turnaj. Gillan se přihlásil, ale hned v prvním kole ho vyhodil Meryn Trant. V době, kdy měl zvednout štít, jeho pozornost upoutala nadmutá hruď jedné lady. Večer se konala hostina, na kterou byla celá rodina pozvána. Synátor je nechal jít napřed a sám se převlékl do matčiných nejlepších šatů. Zmaloval se jako bordelská cuchta a vyrazil na hostinu. Došel až k lordu Tywinovi a přede všemi jej požádal o ruku. Když ho matka i otec poznali, ještě toho dne cválal ke Zdi jako by mu za patami hořelo. A také že hořelo!
Nadšen, že konečně bude mít od těch krvesajících parazitů klid a bude si užívat ve společnosti samých smrdutých, promrzlých ovcomrdů. Bohužel, otec mu nikdy nepověděl o svém bratrovi, který po Robertově rebelii prchl na Zeď. Jako spousta jiných ztracených existencí. Gilla mohlo omýt, když zjistil, že ser Alliser je hotová kopie jeho otce. Ve skutečnosti přede všemi pronesl něco ve smyslu "Ale kurva do prdele, si ze mě děláš prdel? R´hllore, za co mě trestáš?" Asi týden se svým bohem nebavil, nezíral do plamenů, nevěnoval pozornost rudým znamením a ani neodepisoval na psaní jedné jeho obdivovatelky. Myšlena tím matka, která mu poslala velmi dlouhý a výstižný dopis, ve kterém jej proklínala a titulovala jej mnoha nehezkými slovy.
Kupodivu prošel tréninkem, stal se bratrem a k tomu všemu i průzkumníkem. Ser Alliser stále doufal, že ho pošle za Zeď a on tam chcípne. Gillan si i na Zdi dokázal najít svou zábavu, dokonce i kvůli té zábavě začal pochybovat o své sexuální orientaci. Vždy ho přitahovali velmi vnadné, krásné ženy s okouzlujícími úsměvy, ale zřejmě z nedostatku žen na Zdi, ho "okouzlilo" podivné mužské stvoření, které bylo na pěst každý den. Ale Gill ho trpěl, bavilo ho ho provokovat, lézt za ním a všemožně ho srát. Jednou se mu vloupal do pokoje, když spal, posadil se nad jeho hlavu, nohy rozkročené a shlížel na něj. Po Tyrově probuzení raději rychle prchal než by ho měl možnost dotyčný zabít. A ne jen metaforicky. Párkrát se mu podařilo ukrást jeho oblíbenci oblečení, když se koupal, ale poté co jej nachytal jeho milovaný strýček, toho raději nechal. Místo toho kradl oblečení strýčkovi, aby mu to nebylo líto.
Roky plynuly, počasí se neměnilo, Gill se neměnil. Stále se snažil během hlídky na Zdi opalovat, krást židle lidem, když si chtěli sednout, vyměnovat cvičné meče za pravé stejně jako jídlo lorda velitele se žrádlem pro psy. Divíte se, že mu to procházelo? Však byl na samotce déle než kterýkoliv jiný bratr v historii Noční hlídky. Jediný koho ctil byl mistr Aemon, ten jediný v něm dokázal probudit ... ehm, člověka. A jak tato bytost emzácká dopadla? Ptáte se, i když to nikdo nečtete? Prostě a jednoduše.
S Tyrem dostal za úkol prozkoumat jednu vesnici, ve které se měli nacházet Divocí pana Mance Nájezdníka. Jedno obydlí vypadalo velmi podezřele. Gillovi se do něj nechtělo, vidina posil vypadala lákavěji, ale Tyrovi se příčila vidina toho, že by stačili prchnout. Vrhl se dovnitř a Gillan chtě nechtě za ním. Padli do hotové smrště seker, kopí a mečů. Jen tak tak odráželi divoké údery. V jednu chvíli se jeden nepřítel vrhl na Tyrova nekrytá záda. Náš hrdina se před něj vrhl, aby jemu samotnému skončil krátký meč v břiše. I přesto se mu podařilo muže zabít a s tím i několik dalších. Po souboji se konečně mohl svalit k zemi. Na své zranění by umíral velmi dlouho a velmi by jej to bolelo, proto požádal Tyra o poslední laskavost. Každého by příběh skončil smrtí, ale ne ten jeho. Gill zemřel a přesto jej Tyr vídal. Nejdřív jen zdálky nebo když se někde mihnul, ale později halucinace či jak se to dá nazvat, byli bližší, živější a gillovější. Před Gillem, za Gillem nikdo nesmí stát nebo se nebude hrát!

Rodina:

"Sice je ze stejné rodiny jako náš drahý zbrojmistr, ale chováním se spíš řadí k nejobyčejnějšímu ztroskotanci, který nebyl natolik zoufalý, aby se zabil."

"Rodina. Ani nevíš, jak bylo těžký se jí zbavit a jak je vidět i tady se najde někdo s mým rodným jménem. A je to stejný bručoun jako zbytek mé takzvané rodiny."

Jeho rodina není nevelká, přesto ho každý z nich dokázal pěkně nasrat. Matka za to, že ho porodila, otec, že ho vypustil do matky, sestru, že mu "ukradla" štěně a strýce, kterého poznal až na Zdi, za to že existuje. Měli bychom zmínit, že má i mladšího bratra, kterého jaksi vypustil z paměti, jelikož když se narodil, tak byl totálně namol. A po těch deset let, kdy se kolem něj Reginald motal, držel se té myšlenky, že je to syn Kejdy a jeho oslovuje "bratrem", protože je dokonalým bratrským vzorem.

Zajímavosti:


"Gillane, jsi neschopen věřit, myslet, činit, žít či umřít!"
"Však uvidíš ty tupá blonďatá palice."

Ještě doma si vyrobil dřevěný kříž, který od té doby vždy nosil okolo krku.
Měl malé štěňátko, které miloval nade vše. Aspoň do dne, kdy ho raflo. Nečekal ani vteřinu a hodil ho na krk své mladší sestře.
Překvapivě si občas i zafilozofuje. Zvlášť když v sobě má pár promile.

Loajalita


Pán Světla
Tiyeri Tupák
Víno
Pálenka
Pivo
Jakýkoli druh věrného oblbováka

Body moci

Intrikářství - 0 b.

Válečnictví - 6 b.

Diplomacie - 1 b.

Vůdčí aspekty - 1 b.

Charisma - 7 b.

Vazby


Tiyery

"To město hrozně smrdělo, král zrovna někde honil divočáky, královna měla své dny a tak jsme jeli domů."
- "Takže jsi málem poznal svůj životní vzor."

"Kdybys nechlastal to alkoholický svinstvo jako vodu, třeba vy ti, 'hovna starýho medvěda dávala nějaký význam.'"

"Co teď? Dočista a vůbec nic Gille, nic, co by sis pomatoval nebo snad potřeboval pomatovat. Třeba si ani nebudeš vybavovat to, co se dělo tady a teď bude to jen další z nočních můr, které ráno mizí, protože to přeci dělá nový den, zahání starou bolest. Zní to až moc idealisticky, já vím, v něco takového nevěříš, hloupé sny o ničem... Ale až se znovu uvidíme a ty budeš tak otřesně dotěrný, protože... tě přeci znám, ať se děje cokoli ty mě nenecháš na pokoji, tak proč v to zbytečně doufat, ale R, pokud ten tvůj bůh opravdu existuje, poslouchá tvoje modlitby, požádej ho, aby tě, byť jen na chvíli nechal s námi nevěřícími smrtelníky. Nebo aspoň s jedním z nich... Co by Orestes dělal bez svého opilého Pyladese..."



Tywin Lannister

Bartley Rossart

Addezen

Celaena Sardothien

Jon Snow
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama