close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více
--------------------------------
---------------------------
--------------------------------------------------


REFLEXE


Naše životní motto: Pokud chceš něco od Osudu, Osud chce něco od tebe.
Smyslem přežití je čůrat za někoho jiného.


Jon Connington

28. února 2017 v 21:41


Nick: Tessounek ♦ ♦Rod: Connington (Targaryen) ♦ ♦Postavení: Žoldák ♦ ♦Status: Uchlastaný k smrti (prý) ♦ ♦Faceclaim: Norman Reedus♦




Jméno: Jon Connington

Přezdívka: Gryf, Lord Gryfova hradu, pobočník krále

Náboženství: Víra v Sedm

Společenství: ---

Věk: 45 let

Stav: Svou svobodu přenechal Addezen, kterou bere jako svojí dceru

Vzhled:

Měl by vypadat jako každý druhý postarší muž, jenže Jon má na sobě stále ještě tolik svalů, aby zvládal bojovat jako zamlada. Taky dlouho trénoval, aby vypadal jako rytíř, přestože hanebně skončil v exilu. Dříve byla jeho pokožka spíš bledá, ale po rocích strávených v horkém Braavosu získala trochu zdravější odstín. Kdyby trávil na sluníčku víc času, pravděpodobně by získal i měděný odstín, ale bohužel. Nosí typické braavoské oblečení, nepotřebuje vyčnívat z davu, především protože má být už nějaký ten rok po smrti. Navíc potřebuje nějak vypadat, pokud chce, aby si ho někdo najmul jako osobního strážce. Vždy chodí vzpřímeně a u boku mu věrně visí jeho meč.
Obličej mu zdobí několik vrásek, některé způsobené věkem, většina však starostmi. Leckdo o něm říká, že pořád vypadá dost atraktivně, což sám není schopen posoudit, ale nestydí se za sebe. Dříve míval ryšavé vlasy, které z něj dělaly dobře rozpoznatelného jedince, se změnou jména však změnil i jejich barvu. Zrzavou zakryl tmavě hnědou, aby vypadal jako Addezenin opravdový otec a nikdo je tak nevystavoval zbytečným otázkám. Stal se tak dalším nevýrazným mužem v davu lpícím jen na dobru své dcery. Oči má světle modré, většinou ostražité. Někdy se v nich zaleskne i nějaký ten neutrálně dobrý cit, jenže většinou se Jon potřebuje dívat tak, aby odhalil nepřátele, ne aby získal přátele. Při boji v nich plane zuřivost, když se dívá na Addezen, lze v nich spatřit autoritu smíšenou s rodičovskou láskou a přátelství. Občas je však zahltí únava, protože ani jeho ocelové nervy vždycky na ohnivou povahu Addezen nestačí. Pod nosem nosí strniště a to nejen, že je líný se nechat holit. V mládí mu na turnaji jeden z rivalů řekl, že bez vousů vypadá jako nesmělá panna a od té doby na svém vousu provádí jen nezbytně nutné úpravy a tváře nenechává nikdy holé, ačkoliv už se mu v něm objevují stopy stříbrné značící jeho věk.

Na západozemské vzezření už dávno zanevřel, přestože po dobu svého pobytu u Zlatého společenstva musel zůstat u zbroje. Tehdy se ještě prezentoval jako Jon Connington, s chudšími svaly a méně jizvami. Po odchodu a svobodném životě v Braavosu zůstal u vzhledu typického občana města, na kterém nic nezměnil. Avšak s vyhlídkou na návrat do Sedmi království přichází otázka, jestli se z Gryfa stane opět Jon.

Povaha:

"Nenávisti rozumím až moc dobře."


Vždycky to měl v hlavě v pořádku. Nikdy neměl žádnou chvíli, kdy by se mu to v mysli pomotalo. A přece jen jeho činy nebyly vždy správné. Kdoví, jestli za to mohla výchova, lidé se kterými se stýkal nebo okolnosti. Každopádně si vždy stojí za svým. Je tvrdohlavý jako mezek… nebo možná jako dva mezci dohromady. Když si něco vezme do hlavy, tak si zatím jde, ať ho to už stojí cokoliv. V mládí byl ještě o něco energičtější, ale stejně tak i jednal naprosto bez hlavě, naštěstí s přibývajícím věkem se poněkud zklidnil. Vypadá neústupně, ale na kompromisu se dokáže dohodnout, ovšem za přijatelnou cestu. Když to situace dovolí, je přátelský, ovšem ostražitý. Za celý svůj život se naučil, že ostražitost je klíčem k přežití, ať už v boji nebo mezi domnělými přáteli. Za tuto lekci vděčí částečně i Varysovi, protože měl na chvíli možnost podívat se mu do karet. Viděl jen málo, a přesto ho to znepokojilo. Jak mohl poznat, kdo je přítel a kdo lhář? Umí uznat své chyby, ale občas se stane, že ostatní odsoudí mnohem tvrději, než kdyby byl on na jejich místě. Chová se jako jakýkoliv jiný muž, rád pije pivo, chodí do bordelů… až na jednu maličkatou nesrovnalost. Nemusí, aby mu na klíně tancovali ženy, spíš naopak. Na veřejnosti se s tím nijak nechlubí, neví to ani jeho adoptivní dcera. Addezen. Rhaenys. Když se narodila, cítil vůči ní zvláštní odpor. Nemusel už ani princeznu Eliu a jejich dítě… Časem si k ní však vypěstoval velice kladný vztah. A poté, co jí zachránil, se citové pouto vůči ní ještě prohloubilo. Zamiloval si jí jako vlastní dceru, pečoval o ni tak dobře, jak to jen svedl, a že podmínky nebyly vždy přívětivé. Nikdy jí to neřekl, ale kdyby po Rhaegarovi ztratil i ji, už by doopravdy neměl pro co žít. Ruku na srdce, někdy ho dokázala rozpálit svou vlastní paličatostí do běla, ale Gryf to vždy nějak přetrpěl a vychladl. Nikdy by jí záměrně nelhal, pokud by k tomu neměl dobrý důvod, na rozdíl od ostatních, kterým by klidně věšel na nos co nejnesmyslnější bulíky. Je v boji, nejradši má svůj meč. Dřív neznal, co je to strach, nyní už to tuší.

Historie:

"Zklamal jsem otce, nesmím zklamat i dceru."

Narodil se jako jediné dítě lordu Armondu Conningtonovi a jeho manželka na Gryfově hradu ležícím v Bouřlivých krajinách. Už odmalička byl vedený k tomu, aby se z něho jednoho dne stal alespoň rytíř, aby na něj mohli být rodiče hrdí. Podle toho vypadal i jeho život - sloužil jako páže prince Rhaegara Targaryena. Vybudoval si k němu velice vřelý vztah, dokonce po smrti svého otce jmenoval kastelánem pevnosti svého bratrance sera Ronalda Conningtona, jen aby mohl odjet do Králova přístaviště. Jako věrný přítel Rhaegara se zúčastnil jeho svatby, přestože s ní ne tak docela souhlasil.
Později ho král Aerys jmenoval svým pobočníkem, jelikož chtěl mít na tak důležitém postu někoho, kdo bude smýšlet jako jeho rival Robert Baratheon. Jon tudíž nabyl funkce po Owenu Merryweatherovi. Lord Tywin Lannister se proti tomu stavil, jak jen mohl, argumentoval tím, že je Jon na pozici nejen příliš mladý, ale také zbrklý. Něco pravdy na tom dozajisté bylo, protože jako pobočník mladý Connington začal brzy selhávat. Slíbil Aerysovi, že mu přinese Robertovu hlavu na zlatém podnose a vydal se ho hledat. Zaslechl zvěsti o tom, že po bitvě u Ashfordu v říčních krajích se zraněný rebel ukrývá někde ve městě, neváhal tedy a v brnění Tyrellů se ho vydal hledat. Byl si naprosto jistý, že když zaútočí okamžitě, štěstí bude stát na jeho straně. Krutě se spletl, jeho hledání zabrala víc času, než si předtím představoval, a než stihl Roberta objevit, ocitli se u Kamenného septa, přičemž se rebelští spojenci pod vedením Eddarda Starka a Hostera Tullyho stáli před branami města. Spíš za to mohla Conningtonova mladická arogance, než neschopnost, ale bohužel, Bitva Zvonů začala. Průběh se stal krvavějším, sám Connington málem zemřel na schodech Kamenného septa a to zcela ironicky Robertovou rukou. Dodnes netuší, jak se odtamtud dostal, přestože každé dítě v Sedmi královstvích ví, jak to skončilo.
Král Aerys ukázal prsem právě na Jona, jako na toho, kvůli kterému bitvu prohrál. Okamžitě ho odvolal z postu pobočníka a vzal mu nejen titul, ale i veškeré pozemky. Najednou už nebyl lordem Gryfova hradu, stal se mužem bez domova, bez ženy a dětí. Měl jasnou vizi, co bude dál, přesto se nedokázal jen tak odprostit od vazeb, které si vybudoval. Nedokázal jen tak odejít od Rhaegara a jeho dětí, které mu byly svým způsobem rodinou. A tak, když byl jeho princ zabit u Trojzubce a král pobodán v Králově přístavišti, na mysl se mu vloudilo jediné a to zachránit alespoň Rhaegarovy malé ratolesti. Přišel pozdě, nebo tak si to alespoň myslel. Princezna Elia ležela bez života v takovém stavu, až se mu z toho zhoupl žaludek. Neváhal, moc dobře věděl, že není vše ztraceno, dokud nenajde zbytek Draků. Jako zázrakem přišel akorát včas, aby mu do náruče padla zubožená a raněná Rhaenys. Najednou musel Jon čelit těžké volbě - mohl buď okamžitě odejít a ošetřit dívenku nebo se poohlédnout po jejím bratrovi. Nemusel se rozhodovat dlouho, z nevelké dálky k němu dolehl matně známý hlas volající své muže a oznamující, že jedno z Targaryenských dětí už nežije a je třeba najít to druhé, aby měli jistotu, že se zbavili veškerého dračího potěru. Conningon už víc neváhal. Srdce ho bolelo stejně tak, jako když zamilovaný muž ztratí milovanou ženu, ale musel jednat. Zakrvácenými dlaněmi k sobě děvčátko přitiskl a co nejrychleji opustil místo činu. Štěstí stálo na jeho straně, dokázal ven proklouznout bez toho, aniž by si ho kdokoliv všiml. Na chvíli zapomněl na to, že má být už dávno v exilu, prioritou se pro něj stalá malá princezna. Musel ji rychle ošetřit a dohlédnout na to, aby se nikdo nedozvěděl, že přežila. Musela pro Sedm království zemřít, aby mohla začít jinde znovu a s čistým štítem. Podařilo se mu najít důvěryhodného člověka, léčitele, který se postaral o to, aby se Rhaenys dostala z nejhoršího. Věděl o něm, že byl zcela loajální Aerysovi, přesto se u něj nezdržoval. Nepochyboval o tom, že v očích Roberta Baratheona se stal veřejným nepřítelem. Jenže kam teď měl jet, když kdykoliv hrozilo, že je někdo chytí?
Odpověď na to mu dal eunuch, který sice při Targaryenském králi stál, ale raději svůj čas trávil pozorováním jiných. Varys mu potvrdil jeho černé myšlenky a přiznal se, že jen díky němu měl Jon volnou cestu z masakru pořádaném uchvatitelem. Doporučil mu, aby se vydal do Essosu a vzal Rhaenys s sebou. Dal mu zlato na cestu a poručil mu, aby jí přejmenoval a dohlédl na to, aby nikdo princeznu nepoznal, protože Varys ho bude celou dobu sledovat. Jon přijal jeho rady i s tím málo majetkem a za jeho pomoci si našel loď, která oba vyhnance vzala do Braavosu. Cestu poněkud zkomplikovala právě dívenka, protože se vyptávala na všechno, co jí nemohl Conningon říct, aniž by jí to rozrušilo. Co mohl všechno udělat? Jen se představit, snažit se jí udržet v iluzi bezpečí a dohlédnout na to, aby se jí všechny rány způsobně zahojily. Naštěstí cestu přežili a tak si mohli dovolit začít v Braavosu nový život. Děvčátku dal podle instrukcí nové jméno - Addezen. Zkoušel si najít nějaký druh obživy, který by zahrnoval meč, protože s ním uměl daleko lépe než s čímkoliv jiným a tak se dostal ke Zlatému společenstvu. Rhaenys držel stále stranou, ale nakonec se jeho zájmy zkřížily takovým špatným způsobem, že musel odejít. Nevybral si k tomu nejšťastnější způsob, ale Varys ho zachránil. Eunuch nechal kolovat řeči, že psanec začal holdovat krádežím v bratrstvu a po jeho vyhození se upil k smrti.

Jon si změnil jmén na Gryfa a nechal se najímat jako strážce. Addezen pomalu dospívala a bylo zapotřebí jí věnovat obzvlášť velkou pozornost, aby neudělala něco hloupého, protože takové věci měli Targaryeni v krvi. Kromě toho děvče trpělo nočními můrami, které ji mohly kdykoliv donutit jednat. Pořídil jí proti nim hračku, ale sám hluboko uvnitř tušil, že ani medvídek na hraní nebude všechno, po čem dívka touží. Roky ukázaly, že měl pravdu. Sotva Addezen dospěla, v očích se jí zažehly plameny touhy po pomstě. Neměl sílu na to jí odporovat, protože věděl, že i kdyby se jí postavil na odpor, jeho adoptovaná dcera by si poradila i bez něj. Poskytl jí tedy stejné služby jako dřívějšímu králi Aerysovi. Dal ji k dispozici zkušenosti, které za léta nasbíral, ať už v boji nebo v západozemské politice. Myslel si, že až nastane čas, vydají se do Králova přístaviště společně, aby jí mohl v případě potřeby chránit, ale Addezen se rozhodla jinak. Než stačil Gryf zjistit jak, už nejspíš stála na palubě lodi mířící z Braavosu do Sedmi království. Neměl na výběr a musel za ní, ačkoliv dívka se mu mohla kdekoliv ztratit. Naučil ji všemu co nejlépe a tak nějak věděl, že jeho malá Rhaenys toho umí a ví daleko víc. Přece jenom byla Targaryen. Targaryen, který si chtěl vzít vše, co mu patřilo a co jiného zbylo bývalému Coningtonovi, než aby dal vědět Varysovi a pustil se za svou princeznou.

Rodina:

Nyní má jenom Addezen, svou milovanou adoptivní dceru. Nikdy neměl sourozence, jen rodiče. Lorda Armonda a menší bezvýznamnou lady Saru, snad z rodu Bulwerů. Ne vždy viděl ve svém bratranci Ronnetovi rivala, po jeho útěku do exilu se ovšem obrátil proti němu. Jak jsou na tom jeho děti Ronnet, Raymund a Alynne, to neví. O vlastní rodinu se dávno přestal zajímat.

Zajímavosti:

Někdy v noci mívá noční můry, kdy slyší zvony bijící v čas, kdy se jeho chybou obrátil rod Targaryenů v prach.
Za dob ještě živých Draků se mu do srdce dostal princ Rhaegar. Jon ho nazýval "stříbrným princem" a hluboko ve své mysli si byl jistý, že princezna Elia pro něj není dost dobrá.
Zúčastnil se turnaje v Harrenově, kdy byl sesazen z koně Barristanem Selmym.

Donutil Rhaneys, aby si po tyrolském způsobu barvila vlasy. Praktikoval to samé, jednou však zkusil světle modrou. Princezna mu na to řekla, že vypadá spíš jako kašpar a tak to už víckrát nezkoušel.

Loajalita



Rod Targaryenů
Jeho "malá" svěřenkyně

Body moci

Intrikářství - 3 b.

Válečnictví - 8 b.

Diplomacie - 5 b.

Vůdčí aspekty - 6 b.

Charisma - 8 b.

Vazby

Addezen

Rhaegar Targaryen
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama