
♦Nick: Ellůš/Granule ♦ ♦Rod: Neznámý ♦ ♦Postavení: Kapitán ♦ ♦Status: Střelen a stále živ ♦ ♦Faceclaim: Geoffrey Rush ♦
Jméno: Hector Barbossa (dříve Wex Merlyn)
Přezdívka: V každém kontinentu mu říkají jinak - Nemrtvý pirát, Věcná zhouba, Shinigami, Ryuuk, Smrdutá tlama, Hecter, Barbarossa, Bandora, Starý milovník opic, Jackolík (Dané dvojčaty) - Henry, Lord Henry
Náboženství: To jest zajímavá otázka, jako rodilý železňák by měl uznávat Potopeného boha, ale potom, co ho jako chlapce málem utopili, má celkovou averzi ke všem božstvům kromě Boha Makchu, který je zpodobněním obrovské opice
Společenství: Společenství pirátů Úzkého moře, známých i neznámých vod se sídlem věčně na moři
Věk: 54 let
Stav: Smrtelně nevěrný
Vzhled:
"Kapitáne, jaký je kurz?"
"Kupředu krok!"
"Kapitáne ... ale loď nemá nohy."
"Ale ty ano ... zatím!"
Pleť plná děr jako kdyby mu někdo prošťouchal kůži a již mu to zůstalo. Hnědé vlasy i vousy samá veš a blecha. Zuby žluté až běda, dech, který by skolil i samotného Jiného. Očka modravá, sklí se v nich moře světa. Nos jako bambule, věčně načervenalý, některé ze zubů falešných, zlatem se skvoucí. Postava vysoká, ale jest ne tak, aby přerostl samotného Horu. Tělo uzpůsobené lodním předpisům, věčně upocený a smrdutý. Hadry dle pirátského řádu - jedna zasviněná košile, kterou si čas od času přemáchá v řece Styx, kalhoty vonící po něčem záhadném, vysoké botky dorobotky, do kterých mu nikdy nezatéká. Celé veledílo zakončuje dlouhý kabát, který se skví novotou díky množství zálepů, které téměř nejdou vidět. Nesmíme opomenout klobouk, bez kterého nevychází z podpalubí. Nesundavá si jej ani v posteli, v horké lázni ani když se zaskočí s ženou. Krásná pokrývka je jeho nedílnou součástí a nikdy nesmí býti sejmuta. Stejně jakožto šátek, který lahodí celé té kráse a drží klobouk nad vodou.
Na Jacka se nesmí zapomínat, však je to taky Hectorova pravá ruka. Malé chlupaté stvořeníčko zářící všemi barvami hnědé, černé i bílé. Dlouhý ocásek mlátící všechny pocestné, kulatá hlavička, která se s oblibou vykrucuje do strany, div že si vaz nezláme. Zoubky ostré, s radostí vyceněné a hlásek tak zvučný, když zavříská na nic netušící mořské koníky. Ani on nechodí nahý. Vždy se dokonale hodí ke svému pánovi. Co má jest on, má jest i Jack. Toť ta dokonalá a úžasná dvojka!
Povaha:
"Jaké je naše krédo?"
"Připlížit se, naskočit na loď, uzurpit loď, zajmout mořské koníky, vyslechnout mořské koníky, oloupit mořské koníky, odtáhnout zdatné mořské koníky na naši loď, zabít zbylé mořské koníky, odnést lup, zapálit druhou loď, odplout za hlasitého zpěvu!"
"Hmm, chtělo by to zkrátit."
Kapitán, jehož srdce je tak černé, že jej odvrhlo i samotné peklo, vlastnící loď duchů s posádkou zatracenců. Jaký si tak myslíte, že může mít charakter? Čistý jako bělostný kvítek? Nebuďte směšní, tomu ani sami nevěříte! Nu dobrá, za dětských let a blízkého dospěláctví by se dalo říci, že se dal srovnat do řady se všemi železňáky. Věrný svým železňáckým tradicím, kterým nevěřil, loupil a bral si solné ženy, které nikdy nesměl přitáhnout své ženě pod nos. No, v dávných dobách to byl tak trochu podpantoflák. V jistých chvílích na tom byl se sebevědomím tak zle, že jej žena několikrát hodlala nahradit na lodi, zatímco on by kuchtil a staral se o společné dítko. I tak mu vyčítala, že se do její vagíny skoro ani netrefil a to děcko, tudíž nemusí být ani jeho. Ano, od dětství byl utiskované čtvrté dítě, jehož bratři nepřijímali, proto se stal otloukánkem a nesmělcem. Přesto ambice mu nechyběli, ale neuměl jich využít. Trpěl i touhou po učení, ale taková slova se v uších železňáků stávala sprostými.
Wex byl malý, uťáplý a pro mnohé prostoduchý tupoun bez kapky železňáctví v sobě. Potopený kněz o něj prohlásil velice nepěkné věci, když se skoro utopil a neprobudil. Museli do něj bušit pěstmi a skoro to i vzdali, kdyby mu jeden chlápek nešlápl na hrudník. Pro ně to činilo zbabělost, za to u něj to značilo jasnou vůli žít.
"Není hoden žít! Potopený bůh jej nikdy nepřijme ve své síni! Je to pouhá absurdita přírody, nevyvinutá, předurčena k brzké smrti. Není hoden ani nosit jméno svého rodu! Modlím se k potopenému bohu, aby zhynul dříve než se stačí upnout ke světu."
Ano, přeživší, za něj by se dal považovat. Přežil své dětství, dospívání i mladší dospělost. To byla jediná pořádná vlastnost, která se v něm probudila před osudným úprkem za svobodou. Vždy toužil po odprostění se z těch všech zvyklostí, kterým neholdoval. Chtěl být dobrodruhem, cestopisy všech známých cestovatelů se mu povalovali pod postelí, aby je ukrýval před těmi zpupnými nenávistci, kteří se nesli jen v duchu "Brát a nic nedávat." Dobrá, svým způsobem se mu to líbilo též, ale to provedení nebylo dle jeho gusta. Toužil od života víc než jen přepadávání blízkých vesniček. Ambicióznost, ano, ta ho provázela celým životem, ale dostala řádné slovo až když se z Wexe Merlyna stal Hector Barbossa. V den, kdy se objevila jeho kuráž, sobeckost a touhá po řádné svobodě.
Ano, Hector se stal vším, čeho se Wex bál dosáhnout. Hrdým mužem s respektem. Samozřejmě to šlo postupně. Pět let trval jeho přerod až se jednoho osudného dne zjevil muž, kterým si přál být. A jaký byl ten pirát s černou duší? Jaký stále je? Nic, co by se dalo čekat od usoplence s křivýma nohama. Nyní by jej charakterizoval pokřivený a mnohdy krutý smysl pro humor, nezvyklé způsoby trestů, které si velice užívá. Z malého pižlíka vyrostl v šarmantního sviště, který krásy nepobral, přesto si dokáže slůvky ukrást několik žen na zpestření noci. Nepřátele s chutí umlátí čímkoliv po ruce, přičemž si bude pět árije, taktéž jako vlastní piráty, kteří nebudou splňovat podmínky jeho přešťastné posádky.
Desatero Danteho Inferna
1. S kapitánem se souhlasí ve všem!
2. Jen kapitán smí sníst poslední mandarinky!
3. Jack je nad všemi pirátskými krysami a musí být taktéž respektován!
4. Paluba se myje jen drcenou solí!
5. Dveře od kajuty se zavírají po desáté hodině a po ní není hodno nikomu kromě kapitána a Jacka je otvírat!
6. Po každém přepadu je nutno zpívat pirátskou hymnu nebo cokoliv, co si kapitán přeje!
7. Ponožky se mění každý den!
8. Je nutné se dovolávat Tortugy každou neděli, kdo neprojeví radost je eunuch!
9. Na lodi se neplive, nešoupe nohama ani nejódluje!
10. Stopaři se neberou!
Při infiltraci v jednom krásném městě si dokázal osvojit i dobré mravy. Vlastně je dokázal napodobit, když bylo třeba. Stejně jako si je dokázal omotat okolo prstu. I jistí nečistí piráti ví, jak svůj vzhled správně upravit, aby zapůsobili. Je tu jistá manipulativnost, kterou oplývá. Jak jinak by pozměnil povahu dvou čistých kvítek. Přes všechny nehezké vlastnosti oplývá i jistou starostlivostí a pečlivostí. Rád si adoptuje pokřivené bytosti, opice nebo budoucí pokřivené bytosti. Jako by neustále oplýval touhou něco měnit nebo se o něco starat, dokud ho to neomrzí. Jack dokázal dokonale napodobit jeho charakter. Od svého páníčka se málokdy hne a je to to jediné, co bude navždy věrné.
Historie:
"Jacka jsem pojmenoval po jiném Jackovi. Byl pro mě jako synem, bratrem i přítelem, kterého jsem nikdy nechtěl. Ale naše přátelství, bratrství i rodičovství skončilo v den, kdy mě zastřelil!"
"Kapitáne ... ale on střelil do jabka."
"To je to samý!"
Narodil se jako vedlejší produkt Clifforda Merlyna, strýce Meldreda, lorda Oblázkova, a první z jeho žen Gyselle. Jak vysvětlit vedlejší produkt? V té době se již hodlal své první ženy zbavit a oženit se před zraky potopeného boha s mladší Jayde. Mělo to být poslední sbohem, místo něj vznikl poslední dar. Gyselle při porodu zemřela a ponechala maličkého Wexe Cliffordovi a jeho nové ženě. Ta z toho jako každá jiná nebyla příliš nadšená, ale jakožto vedlejší produkt jí bylo ujištěno, že její děti budou mít vždy přednost. Sice ani jeden z nich neměl ke zdědění víc než část hradu, který obývali, ale pro Jayde to bylo životně důležité. Wex byl předán kojné a chůvě v jedné osobě, zatímco nevlastní matka otěhotněla a povyla dvojčata - Franka a Howarda. Její největší pýchu. Věnovala jim veškerou svou lásku, zatímco Wex upadl do zatracení. Ani vlastního otce příliš nezajímal. Vlastně jeho nezajímal ani jeden z jeho synů, co se týká citového hlediska. Chtěl z nich mít řádné železné muže a tak je jak se patří cepoval a vychovával v jediné pravé víře. Tomuhle fanatismu a otcovskému despotismu neunikli nejmladší přírůstky, další dvojčata - Jon a Arnold.
Otec chtěl, aby jeho synové nebyli malí a neužiteční, tudíž je natahoval na skřipci, aby měli dostatečnou velikost. Frank ve svých jedenácti letech dosáhl téměř dvou metrů. U oběda vždy museli odpovídat správně na otcovy otázky, co se jest správných železných tradic týkalo, jinak nedostali nic k jídlu. Díky tomu Wex téměř umřel hlady. Štěstí, že služebné a jeho bratranec lord Meldred, byli dostatečně příčetní, aby ho vyhladovět nenechali. Tedy, jistě by jej nechali, kdyby věděli, že u zkoušek potopeného boha neprojde ani s odřenýma ušima.
A tak nastal ten osudný den, kdy jej utopili a on se utopit nechal. Ale neobživl. Vyhodili jej na břeh a hleděli na to neštěstí, které umřelo. Potopený bůh jej nepřijal, zavrhl ho a tak jej museli zavrhnout i oni. Hodlali jej vhodit do plamenů, ale jeden z mužů, který ho chtěl táhnout, mu nešťastnou náhodou šlápl na hrudník. Wex vyflusal polovinu moře, ale přežil. Zatímco pro pravé železné muže umřel. Pokud pro něj život byl předtím těžký, tak se nyní stal nesnesitelným. Nebyl už jen vedlejším produktem otcových spermií, vrahem své matky, ale i tím, kterého potopený bůh zavrhl. Mohl se spolehnout už jen sám na sebe. Přestože se stal nejvíce nenáviděnou osobou na Oblázkově, podařilo se mu přežít a vyrůst. Naverboval se na loď se jménem Šum. A copak na té lodi dělal? Tu nejvíc podřadnou práci. Vytíral podlahu, pomáhal při nošení zrekvírovaných věcí do lodi nebo též loupal brambory na tradiční bramborajdu. Vysloužil si přezdívku Majzlík, jelikož ho každý při té nejlepší možné příležitosti něčím majznul po jakékoliv části těla. Z vesnic si nikdy nepřitáhl žádnou solnou ženu, ten zvyk mu nepřišel ničím užitečný. Díky tomu si o něm každý myslel, že je eunuch. Aspoň dokud si nenašel ženu, kterou by si mohl vzít. Ano, vzít. To ona nosila kalhoty a prakticky i ona ho požádala o ruku, jelikož byla tak ošklivá a on tak zoufalý, stal se z nich pár.
Urgula se jmenovala, dcera jednoho starého železňáka, kterému odešli kyčle a již nemohl plenit a rekvírovat. Wex se zmohl na to, aby jí obdaroval jedním synem a jednou dcerou. A tou dobou už se mu myslí motali ty hříšné myšlenky na únik. Jeho situace se stávala bezvýchodnou a on se dusil každou další vteřinou, kterou musel dýchat společný vzduch se svou rodinou nebo posádkou. V loděnicích mistři řemeslníci vyráběli nové lodě. Beze jména, bez posádky. Wex si sbalil největší nutnosti a proplížil se na poslední z lodí, kterou stačili před večerem dokončit. Při vytírání paluby okoukal od kapitána vše potřebné. A jelikož nikdo loděnici nehlídal, podařilo se mu bez vyrušení vyplout na širé moře. Poprvé v životě mu nějaký bůh přál a nemělo to být naposled.
Otočme list na kapitolu druhou, ta jest nese název "Pomalé zrození piráta".
Nestal se tím kým je za pouhý den. Ne, nejdříve si užíval těch malých požítků, které mu svět mohl dopřát. Někdy bouře, někdy mraky. Po pouhém dni na útěků mu došlo, že bez posádky moc dlouho nepřežije. Ale kde by mohl najít lidi, kteří budou poslouchat neschopného majzlíka bez špetky respektu? Něco potřeboval a to něco bylo zlato. Dle mapy a kompasu, který si zrekvíroval jako správný železňák se mu s obrovskou obtíží podařilo doplachtit do Myru. Měl loď, ale neměl posádku ani zlato. Začínal ztrácet naději, že by se mu kdy mohlo poštěstit, že by kdy mohl zažít nějaké to štěstí. Jenže bohové mu svým způsobem přáli.
O svou loď přišel, zrekvíroval mu jí někdo jiný, ale za to narazil na starého piráta Dantalona Barbarossu, kapitána Inferna. Možná v něm spatřil potenciál, možná se mu jej prostě zželelo, ať tak či ona, vzal jej pod svá otrhaná křídla. Učil jej jako svého syna, kterého ztratil před mnoha lety. Především do něj vtloukal víru v sama sebe. Nechtěl z něj mít žádného usmrkance, který si sám ani prdel neutře, za to ho každý utře slovem. Trvalo mu tři roky než s ním provedl nějaké ty změny. Loď zvládal ovládat dokonale, ale posádku usměrnit nedokázal. Neměli k němu respekt, brali jej jen jako přítele a případného otloukánka. Dantalon nad ním již několikrát zlomil hůl, ale zase jej vzal zpět. Nehodlal se vzdát. Ukázal mu cestu do Tortugy, slavného města pirátů, štětek a všech pochybných existencí. Doufal, že když rady nepomáhají, tak činy z něj utvoří muže. Stařecká chyba. Se ženou si dokázal poradit, ale chováním se nezměnil. Dantalon mlátil hlavou do přídě, pozbýval sil a potřeboval nástupce. Ale nehodlal ponechat svou milovanou ženu v rukách packala. Proto učinil poslední zkoušku ohněm. Doslova. Poslal jej do Díry.
"Co je to ta ... Díra?"
"Místo pro nejhorší z nejhorších. Učiněné peklo, kde se mrské existence bijou mezi sebou, vraždí a loupí, jen aby ukojili touhu zámožných, kteří se na tu odpornost chodí dívat. Přitom doufají, že jim jeden ze zápasů vyslouží svobodu a oni budou moci uniknout z ostrova lebek."
"A ty mě tam ... c-chceš poslat?"
"Ano."
Jak pravil, ta učinil. Nejlepší rozhodnutí v jeho životě. Wex se musel z neschopného stupida stát mužem, který je ochotný přežít. A udělal proto vše. V Díře pro něj nikdo nebyl učitelem ani zastáncem. Vše okoukal od jiných stejně jako kormidlování od kapitána Šumu. A tak byl po mnoha měsících utrpení vykoupen samotným Dantalonem. Vrátil se mu syn, na kterého by mohl být hrdý. A komu i věnoval své Inferno.
"Co to jméno? Znamená něco?"
"Inferno? Hmm, označuje to mé znovuzrození. Taky jsem si prošel svojí zkouškou ohněm. Doslova."
Po dalších třech letech Dantalon zemřel. Na piráta to byl čestný a férový člověk, který víc o pirátství mluvil než činil. Jeho svěřenec překopal celou jeho vizi a rozhodl se následovat vlastní kroky. Posádka zůstala a loď získala vylepšenější jméno - Danteho inferno. Poděkování pro jeho otce.
Finální list - kapitola s názvem "Zrození Hectora Barbossy".
Plenil, vraždil, vykořisťoval a dal jasně najevo, kdo je on, jeho posádka i jeho loď. Každá loď měla obavy z vlajky s planoucím kostlivcem na černém poli. A kdo je ještě neznal, brzy poznal. Ale koho by zajímalo, jak Hector pirátil? Zajímavější je, jak žil a převážně koho poznal, kdo mu zkřížil cesty a přežil. Ty osoby či bytosti se dají sevřít do čtyř okruhů samotného pekla a někdy i nebe. Záleželo na osobě i na samotném kapitánovi.
První okruh - Quentyn Harlaw
Plavil se po moří a procházel se po souši dostatečně dlouho na to, aby potkal veškeré možné existence, které tento svět mohl vyplodit. Tohoto tvrzení se držel, dokud nepotkal Quentyna. Mírně šíleného, věčně nadraného rádoby piráta, který neudržel rovnováhu, tudíž se věčně kolébal ze strany na stranu. V lesčems mu připomínal sebe za mlada až na to, že tahle karikatura piráta byla oprsklá a především dost vyčůraná. Ale to se mu líbilo. Spolupráce s takovým individuem mu nevynesla jen hromadu potíží, ale i pár blýštivějších věcí. Zatímco začal Quentyna brát jako svého retardovaného syna, nedůvěryhodného bratra a tupého přítele Jacka, tohle spojenectví mu vyneslo jedno z nevýslovných bohatství, když se jim společnými silami podařilo vykrást Železnou banku. Zdá se to nemožné? Nezdálo se to tak. Mnoho lidí tomu drbu nevěřilo nebo se spíše neodvažovali věřit. Ale koho zajímalo, co si lidé myslí? Hector se mohl směle koupat ve zlatě. Danteho Inferno získalo nový nátěr a Tortuga se těšila z největšího balíku, který kdy vydělala. Cesty se rozdělily. Quentyn neboli Jack, jak mu Hector říkal, neustále snil o bájném rohu, který dokázal i draky zabíjet. Nechápal k čemu by mu tak pitomost byla, když žádný drak již nepoletoval po nebi, ale nechal ho jít. Dětem se má dávat volnost.
Jejich cesty se zkřížily za jistou delší dobu. Samozřejmě Jácka stále nepřešla kouzelná vize o rohu a chtěl s tím maličko pomoci. A jak se mohl odvděčit nevděhodnému kapitánovi s prošlou duší? Jedině bájným ostrovem Isla de Muerta, kde podle legend korzár Cortéz zakopal své antické zlato. Podle legend bylo prokleté, ale netvářilo se tak, když si jej piráti odnášeli. A zde se udál zlomový okamžik. Hector blaženě pojídal jablko, svůj nejlahodnější pokrm, když Quentyn nalezl nádherný zlatý luk. Samozřejmě si s ním mírně pohrál a vypustil šíp. A ten proklatec se zabodl přímo doprostřed krásně načervenalého jablíčka. Barbossa viděl rudě a Jáck měl co dělat, aby uprchl. Jenže nebyl by to pravý kapitán Quentyn Harlaw, kdyby neměl záložní plán. Od té doby svého dávného druha nespatřil. Kdyby se tak stalo, ani Sedm by jej nezachránilo před Hectorovou zlobou.
"Děkuju ti, Jacku."
"Nemáš zač."
"Nemyslel jsem tebe, ta opice se jmenuje Jack."
Druhý okruh - Jack
Nebyl by to pravý kapitán, kdyby neměl svého papouška. Akorát že Hector si papouška nikdy nepořídil. Ne, on v jednom deštném pralese zachránil miminko Malpy kapucínské před zlým tygrem. Ten se vrhl na jednoho z jeho mužů, takže kapitán Barbossa mohl v poklidu přimknout malé opičátko k hrudi a za hlasitého zpěvu utéct zpět na svou bárku. Jeden život byl obětován, ale malá opička mu vše vynahradila. Pojmenoval jí Jack a vychoval jí jako své vlastní dítě. Nalezl jí ještě před Jáckovou strašnou zradou, proto jí též pojmenoval po něm. Stala se pro něj vším. A jakoby Jack přebíral vlastnosti svého pána. Nikdy se od něj příliš nevzdalovala a nedopustila, aby se k Hectorovi kdokoliv přiblížil za zády. Byla jeho sirénou, varováním před nebezpečím stejně jako pomocníkem v boji. Ale proč o něm mluvíme v minulém čase? Netušíme, Jack stále žije.
Při dalším setkání s Jáckem bylo znát, že Jackovi nevoní. Neustále na něj vřeštěl a házel po něm věci. Hectorovi se odpovědi dostalo brzo. Když Jáck zasáhl jablko. Od té doby věří Jackovu úsudku ohledně lidí. Na každého na koho zavřeští, ten je odsouzen k zastřelení a vyhození přes palubu. Chlupatý syn, kterého nikdy neměl, je kapitánovou nedílnou součástí a zůstává s ním, kde je třeba.
Třetí okruh - Basil Dendalion
Dostáváme se blíže do současnosti a do další transformace Hectora Barbossy. Kromě svého pirátského vzetření se dokázal dostat mezi zámožnou smetánku spolu s umělci nevýslovných kvalit. A tam se seznámil s kázajícím malířem. Tento muž zřejmě snil o dokonalosti stejně jako o čistotě ducha. Podobní lidé by pro něj byli dokonalým zapovězením, ale popravdě Hector se s ním rád o všem přel. Navíc od něj pochytal taková libá slovíčka na úrovni, kterými okouzloval místní dámy. Z čiré recese mu vyzradil své krytí, aby se dozvěděl, že Basil věděl o jeho pirátské minulosti, přítomnosti i budoucnosti. Barbossa jej nařkl z toho, že jej sledoval na loď, ale malíř se stačil obhájit než by jej pirát stačil umlátit mísou s ovocem. Jednoduše to poznal. Byl chytřejší než ostatní zbytek nechutných lordů a nepotřeboval žádné špíglování, aby mu došlo s kým má tu čest. I přesto před ním neutekl a dokonce společně dořešili svoji úvahu o pravé čistotě duše na jejímž ukončení si i tak každý stál za svým. Toto podivné přátelství přetrvalo a Hector s podivnou radostí navštěvoval Basila dál, aby kritizoval jeho patlanice a dál se s ním dohadoval o nesmrtelnosti brouka. Do doby než mu malíř odhalil něco, co mělo zůstat skryto.
"Přátele si vybíráš jedině podle vzhledu, známé podle charakteru a nepřátele podle intelektu."
Čtvrtý a finální okruh - Dvojčata
Po dalších ze svých plateb se opět zastavil s Jackem za Basilem. Malíř se choval zvláštně a dost tajnůstkářsky, přesto se Hectorovi podařilo z něj dostat jeho krásné tajemství. Byla to dívka, velice půvabná a okouzlující. Basil jí byl naprosto uchvácen a prosil, ne-li přímo žadonil přítele, aby se nepokoušel o žádné své zhoubné triky. Kdyby jen Barbossa nebyl takový prevít, možná by jej i poslechl. Ale nestalo se a on započal se svým vlivem na mladé dívčině, kterou z jejího původního jména překřtil na Lociku, stejně jako ona jeho na Henryho nebo také lorda Henryho. Basil nebyl vůbec nadšen z toho, jak Hector pomalu přeměňoval jeho malou nevinnou růžičku. Ale bylo to prosté, jeho teorie o čistotě duše vítězila nad jeho naivní představou. Locika se nechala na Infernu odvézt domů, kde svému novému opatrovníkovi představila své dvojče, které též překřtil na Flynna Rychlíka. U něj byla změna mnohem rychlejší než u Lociky. Tu se malíř snažil chránit, Flynna před ním nedokázal zachránit nikdo. Jejich milý opatrovník viděl v jaké bezvýchodné rodinné situaci se nachází a proto jim nabídl spásné řešení. Z jednoho ostrova jim přivezl dosti omamnou drogu, kterou měli podstrčit své drahé matince. Ta jí po pár dnech podlehla a plna šílenství snědla své dítě. Následující události ona samotná taktéž nepřežila a nepřežili by též jeho svěřenci, kdyby je nepřevezl z Roviny na daleký Sever. Tam je ponechal svému osudu a vydal se na další ze svých cest. Přeci jen nikdy nebyl moc sentimentální a také věděl, že se ty dva šílenci o sebe řádně postarají.
Rodina:
"Isla de Muerta, pamatuješ? Zastřelils mě!"
"Střelil jsem jabko!"
"To je to samý!"
Jako pirát by měl považovat svou posádku za jednu velkou šťastnou rodinou. Určitě se tam najdou tací, které by s menší chutí házel přes palubu. Piráti jsou pro něj cháska nevěrná, kterou nelze považovat za něco tak blízkého, aby je mohl strčit do rodinného kruhu. Jedině snad Quentyna si zamiloval jako svého bratra, syna i přítele, kterého nechtěl, aby ho tam mohl podstrčit. Jenže to celé přesvědčení ukončil jeden zásah šípu do přímého středu milovaného jablka. V ten den se vztah mezi nimi rozbořil. A to že ještě ke všemu vyhrožoval jeho malpě, to bylo neodpustitelné a stále je.
Tudíž za svou jedinou rodinu považuje Jacka. Jeho jediného a věrného Jacka.
Dalo by se říci, že si kdysi adoptoval dvě bílé lilie, které tak znečistil, že i žumpa je oprotim nim čistčí. A jak tak dítka nazývá? Locika a Flynn Rychlík, k čemu nějaká pravá jména, oni mu tím jeho také neříkají!
Za dob, kdy nebyl Hectorem Barbossou měl i nějakou tu ženu a dítě. Ale ty časy již spláchla voda a on by se nikdy k podobné semetrice nevracel. A fakanovi, co neměl rád jablka? Už vůbec ne!
Zajímavosti:
"Jácku, Jácku."
"Myslíš Quentyne?"
"Jááácku!"
Všem zajatcům z uloupených lodí přezdívá "mořský koníci". Proč? Protože je to kapitán!
Po oloupení lodi musí všichni povinně zpívat. Kdo ze svého jícnu nevydá ani jednu sloku je okamžitě střelen do nohou a vhozen do moře jako neschopný odpad.
Miluje na světě jen tři věci! Svou loď Danteho Inferno, Jacka a jablíčka.
Je hrdým otcem malpy kapucínské, kterou pojmenoval Jack.
Loajalita
Loajalitu považuje jako zbytečnou nicotnost, kterou se ohrazují mořští koníci, aby je nikdy nikdo nemohl považovat za zrádce. Jelikož loajalisté nezrazují, to dá rozum!
Body moci
Intrikářství - 8 b.
Válečnictví - 10 b.
Diplomacie - 2 b.
Vůdčí aspekty - 6 b.
Charisma - 4 b.


