--------------------------------
---------------------------
--------------------------------------------------


REFLEXE


Naše životní motto: Pokud chceš něco od Osudu, Osud chce něco od tebe.
Smyslem přežití je čůrat za někoho jiného.


Glynis Tamiela

11. června 2017 v 22:58


Nick: Merthor ♦ ♦Rod: --- ♦ ♦Postavení: Dosti nízké, tak nízké, jak postavení toulavé dívky obvykle bývá ♦ ♦Status: Dokud se toulá, ještě se neumřelo ♦ ♦Faceclaim: Rachel Sybil Hurd-Wood Vane ♦




Jméno: Glynis Tamiela

Přezdívka: Glynn, Kejklířka, Tulačka a kdo chce psa bít, najde si i jiné pádné klacky

Náboženství: Víra v sedm. Pro chudé lidi je víra v božstva důležitá. Mají ji hluboce zakořeněnou ve svých tradicích. Boží existenci tedy otevřeně nepopírá. Symbolicky s její vírou není nic v nepořádku. Víra ovšem nepřebíjí racionální uvažování, nemění se ve fanatismus. Tj. pomodlit se ve vesnickém septu neznamená věřit, že bohové jsou jediní, kdo rozhoduje o tom, zda se vám v životě něco přihodí, nebo zda se vám naopak dostane nějakého milosrdenství

Společenství: Dříve společnost kočovných umělců/ Aktuálně se tak docela neví, ale nejspíš žádné. /Do budoucna se uvidí, do jaké podoby se věci vyvinou, (jak vyplynou z průběhu hry atd.)

Věk: 20 let

Stav: Svobodná a svobodomyslná


Vzhled:

Vyrostla z ní mírně vytáhlá štíhlá dívka. Na svou výšku je dosti lehká, z čehož jasně vyplývá, že horou svalů ji bohové neobdařili. Na druhou stranu se nedá označit ani za křehotinku, úplný věchýtek, s nímž by zacloumal každý poryv větru. Tu trochu svalové hmotu má rozloženou na správných místech. Tuku byste na ní nenašli víc, než je potřeba. Nad sílu vyniká rychlostí a hbitostí, hodící se nejen k akrobacii a tanci. Její pohyby jsou jisté a pružné. Dostatečně pozorný pohled si ji s ale mužem nesplete za žádných okolností. Stejně jako tělo má obratné i prsty. Dlouhé, tenké a na povrchu maličko zdrsnělé. Na rozdíl od zbytku těla se na nich začala projevovat potřeba manuálně pracovat. Jestli dokáže roztočit pět stop dlouhou, jasanovou hůl na dvou prstech, není to dáno dlouhodobým bojovým výcvikem, případně způsobeno čarodějnictvím. Je to dáno právě mírou její obratnosti, díky níž se snadno učí zacházet s novými, dosud neozkoušenými věcmi. Kdyby trochu trénovala, určitě by byla v zacházení se zbraní na ženu docela dobrá. Možná že ji dokonce někdy uvidíte na koni, s tesákem českého typu, nebo s kratším pevným lukem. V plné zbroji s dlmečouhým em v ruce, jako Brienne z Tarthu ji nezahlédnete určitě. Pro ni je důležitější čerstvý vzduch. Dává přednost toše volnosti, nad tím aby se v boji rovnala mužům. Její obličej rámovaný záplavou hnědě rezavých vlasů, oplývá jistou mírou přirozeného půvabu. Vlasy nosí vždy prakticky upravené. Částečně spadají dolů kolem čela, částečně jsou vzadu svázány do několika menších pramenů. Její pleť je relativně světlá, jen s jako by lehce narůžovělým nádechem, což je logické. U dívky narozené v Západozemí, jejíž otec procestoval všechny teplejší krajiny, se nedá očekávat smetanově bílá pleť. Výrazné obočí dává vyniknout jejím modrým očím i středně plným rtům. Ty rty nad mírně klenutou bradou, jako by se pořád usmívaly. Nos má jen maličko prohnutý, čelo hladné jako zrcadlo. Zkrátka tělo povětrnice, prsty zlodějky, řekl by si někdo, kdo by ji před tím neznal. Neměl by tak docela pravdu. Tenhle typ krásy se přece jen trochu odlišuje od krásy pěstované v drahých nevěstincích, na hradech lordů i u jiných movitých paniček. Není přestrojením, přetvářkou mající za účel ohromit své okolí. Nemizí s uplynutím půlnoci, odložením drahých šperků ani s lehce rozmáznutým líčením. Pravda, dokud ji vychovávali rodiče, líčila se ve slušné míře také. Následně se ukázalo, že pro tulačku na cestách to má své nevýhody. Postupně tedy začala líčení omezovat a líčí se čím dál tím méně často. Líčidla na jejím obličeji, doposud nezanechala té nejmenší viditelné stopy. Je-li to možné, snaží se za všech okolností udržovat obličej i ruce aspoň trochu v čistotě. Oblečení volí prosté bez ozdob. Umí nosit spoustu oděvů a kostýmů, i když jí v nich nevydrží dlouho. Není jí v nich vždy zcela příjemně. Nejčastěji nosí halenu a nohavice, při vhodných příležitostech jednoduché plátěné šaty. Ty se dají vždycky někde bez obtíží sehnat. Ostatní oděvy na sebe vezme, jen tehdy pokud je to nutné. Mají tendenci omezovat pohyb, dýchání a musíte si na ně neustále dávat pozor. Vystupování odpovídá celkovému vzhledu. Nepatří k ženám snažícím se poutat pozornost za každou cenu. Nezaplňuje svou přítomností celou místnost. Od přírody se chová spíš neutrálně. Rozhodně mírněji než typicky excentrické povahy. Spousta lidí ji coby bídnou spodinu prostě přehlédne. Pokud se už uráčíte té toulavé dívce věnovat pozornost, všimnete si její krásy a možná vás bude zajímat. Mezi obyčejnými lidmi vyniknou její přednosti mnohem lépe. Může na vás zapůsobit vcelku příjemně. O společenském chování šlechtických dvorů má matnou představu. Přesněji řečeno ví pouze tolik, kolik bylo nezbytné vědět, dokud byla členkou kočovné společnosti. Urozenou společnost na hradech, plus odpovídající mravy pozorovala jen z povzdálí. V přítomnosti urozených nebude působit natolik ušlechtilým dojmem, aby byla považována za rovnou, i přesto že se nejspíš bude držet zpátky. V historii heraldiky ani jiné podobné znalosti považované na hradech za samozřejmost dobrých mravů, za těmi urozenými silně zaostává.


Povaha:

Přiřadit někoho jako je ona, do již existující škatulky, je tím nejjednodušším úkolem. Už proto, jak snadno si dívka žijící volným životem, vyslouží pověst někoho divného i nejednu hanlivou nálepku. Skutečně ji popsat, říct co je od ní možné očekávat je podstatně těžší. Neuhýbá před překážkami. Přijatý život je pro ni výzvou. Nestěžuje si na žádné životní nedostatky, či na občasnou osamělost. Odvaha jí zřejmě nechybí a přeci není odvaha zdaleka tím jediným, co dokáže dát najevo. Skrývá se v ní nejeden ušlechtilý cit. Daným způsobem jí může zařadit málokdo, neboť do zaběhaných lidských zvyklostí moc nezapadá. Nezdržuje se v chalupě u plotny, není ani šlapka ani velká sveřepá bojovnice. O urozenosti nemluvě, čímž byly vyčerpány všechny základní možnosti. Není nikým víc, než obyčejnou toulavou dívkou. Narodila se, vyrostala i dospěla v obyčejném prostředí. Má to na paměti a chová se podle toho. Prostí lidé především neuvažují ve stylu politických kliček a intrik mocných. Neznají natolik dobře říkat falešná medová slova. Jejich povaha je spíše přímá, do určité míry odráží jejich nitro. Častěji, než lordi říkají, co si skutečně myslí. Hovoří otevřeným jazykem, bez dvorských příkras, i když to nemusí nutně být jazyk podnapilých hospodských pobudů. Prostředí kočovné společnosti jí hodně naučilo, odhalilo jí obraz života s běžnými lidskými problémy, bídou i nenávistí. Dalo jí do života nahlédnout nezkreslenými brýlemi. Zároveň se v něm ale příliš nezkazila. Stále dodržuje jeho pravidla, rovnající se jakési morální brzdě, držící její chování při zemi. Žije relativně poctivě. Pokud by jí k tomu dohnala nouze, možná by se uchýlila k malému přečinu. Dokud jí okolnosti k přečinům nedonutí, minimálně nebude zavdávat příčin k přímé nenávisti a obžalobám. V ideálním případě se přidrží čestnějších způsobů, v méně ideálním se nedopustí největších přečinů, ani vědomých zločinů. Od ostatních stejný přístup nepožaduje. Chápe, když se všichni nechovají jako zbožní učení septoni. Když někoho uvidí krást, nepomůže mu, ani nebude první vyděračkou, tím kdo by okamžitě žaloval. Snad bude jen čekat, zda se ten druhý zachová na oplátku stejně. Moc dobře ví, že být mladá, krásná dovedná, je jedna věc. Uvědomuje si to, do jaké míry ji bohové tím vším obdařili. Zneužívat svých předností je druhá věc, ke které se často neuchyluje. Krásu své tvářičky nijak nezakrývá, jinak krásu na odiv nevystavuje. Nerozdává svoje půvaby plnými hrstmi jedné ruky, aby do hrsti druhé ruky přijímala dary, donutila ostatní konat kvůli jejím modrým očím. S jejími hbitými prsty i schopností hrát před ostatními divadlo, zahrát lítost i vděk je to dost podobné. Většinou to nedělá, a
by klidně mohla. Přes nedostatek vzdělání i nevalnou gramotnosti ji můžete považovat za chytrou dívku, jež se vyzná. Díky rokům cestování má v hlavě uloženou spoustu informací. Na prvním místě z rozmanitých kultur, na druhém místě z toho co různí lidí na různých místech povídají. S pomocí místních lidí se snadno dozvídá o významných událostech. Do třetice si zachovala schopnost orientace. Dokáže určit správný směr k místu, jehož návštěvu má uloženou v paměti. Mimo to spoustu věcí umí. Nikoliv jen zpívat, přednášet, vyprávět, byť se její měkčí melodický hlas hodí k tomu všemu. Ale i jezdit na koni, nebo třeba pořádně vzít za práci. Poslední dobou sbírá cenné zkušenosti ohledně věcí související s přežitím v obtížných podmínkách. S tím souvisí i zkušenosti se základem boje a sebeobrany. Má klidnou, vyrovnanou, přívětivou a nenáročnou povahu. Od života toho věru mnoho neočekává. Netouží ani po velkém bohatství, ani po rozhodujícím vlivu. Nejvýše si cení jisté osobní svobody. Svobody rozhodnout se dle své vůle, stejně jako možnosti volného pohybu. Nejlepším, co pro ni můžete udělat je, nechat ji na pokoji, nesnažit se jí ublížit, ať už čímkoliv zlým. Nabídnete-li jí místo poblíž ohně, oplatí vám vděčností, za niž si ovšem nic nekoupíte. Jestli o to budete upřímně stát, možná najde způsob, jak jinak se odvděčit, aniž by přitom sama utrpěla. Vyloženě zle, či otevřeně nepřátelsky, se nechová nikdy. Prostě to nemá zakotvené v povaze. Na druhou stranu se nějakého nevlídného slova nezalekne. Urážkám, hanlivým označením, atd. během dětství stačila přivyknout. Standardně se vám její chování může zdát milé a přátelské, i když ne vždy dokonale uhlazené a na výši. Pokud chce, dokáže najít způsob vyjádření úcty, odpovídající vašemu postavení. K urozeným chlebodárcům projevuje částečný respekt. Lidi ovšem nehodnotí jen podle postavení, nýbrž toho, jak s postavením zacházejí. V těch ostatních případech kdy jí dostanete do úzkých, se vám už tak milá jevit nemusí. Pomáhá si veškerými znalostmi, hledá jakoukoliv vhodnou průpovídku, aby na nepříjemnou otázku dala nepříjemnou odpověď. Bude se jevit odtažitější, nebo drzejší. To už záleží na průvodních okolnostech. Ať jste otrhaný vesničan, nebo sám král, můžete si být jisti jedním. Když jí uštědříte políček na pravou tvář, nečekejte, že vám dobrovolně nastaví ke stejnému políčku i tvář levou.

Historie:

Narodila se do nuzné, svobodné rodiny. Nebyli to sice otroci, ani nevolnící některého z mocných rodů, zato to byli kočovní umělci a to samo o sobě znamenalo mezi svobodnými jednu z nejnižších společenských tříd. Ačkoliv chodili oblékaní lépe, než žebráci, v očích mnohých neznamenali o mnoho více, než právě žebráky. Těžko říci, odkud se její rodina vyhrabala a kdo objevil její skrytý potenciál provozovat umění. Nejspíš pocházela stejně, jako množí jiní z Blešího zadku, či nějakého jemu podobného zatuchlého hnojiště. Faktem zůstává, že se narodila z manželského lože, v době, kdy už její rodiče nebyli nejmladší. Oba se po nějakou dobu svorně živili jako zajišťovatelé veřejné zábavy, formou všelijakých kratochvílí. Resp. její otec byl principálem společnosti kočovných umělců a její matka otci zdatně pomáhala. O své minulosti nikomu moc nepověděl. Pravděpodobně nebyla nejčistší ani nejrůžovější. Ostatní členové společnosti taky nebyli žádní učení a ušlechtilí septoni. Drobná krádež jim těžkou hlavu nedělala. Přesto však uznávali jistá pravidla a nikdy nepřekračovali jisté meze. Nikdy se nepošpinili opravdu velkými prohřešky, jako zradou, či svedení významné osoby. Jádro kočovné společnosti tvořila jediná širší rodina, v jejímž čele stál zmiňovaný manželský pár. Dále byli přijímáni hlavně ti, kdož měli určitou úroveň a svým uměním vhodně doplňovali ostatní členy společnosti. Mezi tím vznikly ještě dva spolu žijící páry. Všichni členové společnosti se museli stále učit uměním, spadajícím do oboru kultivované zábavy. Vzít do ruky hudební nástroj, zpívat, vyprávět, hrát divadlo, předvádět akrobatické kousky, nebo různé kejkle a triky. Tohle všechno kočovná společnost nabízela. Každý z jejích členů ovládal aspoň dvě či tři z možného výčtu umění a to v míře dostatečné, až mistrné. Díky tomu mohla společnost vystupovat jak ve vesnicích, tak na nejvznešenějších sídlech, nevyjímajíce z toho ani sídlo královské. Všichni králové přeci jen rádi holdují dobré zábavě. Pro kejklíře je pak návštěva královského dvora posvícením. Kočovná společnost působila v Západozemí , v Dorne i svobodných městech. Program společnosti byl vždy nabitý a pestrý, doplněný o kuriozity ze vzdálených oblastí. Až na výdělek přiměřené hromádky stříbrných jelenů, se tím jejich status nijak nezlepšil.

Pak už jsou na jisto známy jen místo a rok jejího narození. Narodila se pár let před koncem dlouhé vlády rodu Targaryenů, i když je kejklířům celkem jedno, který rod právě vládne. O jejím původu z manželského lože můžeme pochybovat. Můžeme s ním dokonce nesouhlasit, ale to je všechno co s tím můžeme udělat. Bastardem pozdějšího krále Roberta, ani prince Dorne, Oberyna Martella není. Jinak by pravděpodobně měla jinou barvu vlasů. Její matka ji počala v nenadálou hodinu kus cesty za Královým přístavištěm, aniž příliš pochybovala o otcovství. K tomu musela mít ve společnosti umělců pádný důvod. Kdyby se přesto někdo chtěl pouštět do odvážných teorií, je to jeho věc a nic z příběhu jejího prožitého mládí to nezmění. Pokřtěna byla následujícího dne, v jednom malém vesnickém septu, napůl cesty z králova přístaviště do Lannisportu. Při křtu dostala jméno Glynis. Tohle jméno tvoří její skutečnou identitou. Platí před bohy, někdy jí tak říkala její rodina. Mimo rodinu ho zná málokdo. Po opuštění septa, jí rodiče přidali druhé jméno. Takové za jaké by se nestyděla mnohem méně obyčejná dívka. Později ovšem plnili účel uměleckého jména, oslovení pod jevištěm. Kdo jí někdy vyděl vystupovat, kdo si její umění vybaví, zná ji jedině jako Tamielu. Sotva pár dní po narození, se spolu s rodinou vydala na svoji první cestu do Lannisportu. Vezla se s matkou na voze s rekvizitami. Tímhle způsobem pak procestovala s rodinou celé dětství. Na voze, na koni i pěšky, od města k městu. Od hradu k hradu a hned zase pryč, honem na další štaci. Nebyli peníze na to, aby rodiče své nejmladší potomky zanechali v cizí péči. Nutno přiznat, bylo to obtížné dětství, zocelující po všech stránkách. Od malička žila v nepohodlí a za stálé nejistoty. Po pátém dni jména ji rodiče začali učit. Učili ji osobně, Učili ji všemu, co uměli sami, všemu co by podle nich měl člen společnosti kočovných umělců zvládat. Základy učení a výchovy vstřebala zhruba během čtyř let. Po devátém dni jména se poprvé dostala na scénu spolu s ostatními členy kočovné společnosti. Po jedenáctém dni jména vystupovala již úplně běžně. Stala se z ní plnohodnotná kejklířka, členka kočovné společnosti. Její otec měl naštěstí dost duchapřítomnosti, aby jí nenechal stoupnout slávu do hlavy. Hodně se na ní spoléhal, přesto její výkony nestavěl před umění ostatních. Nezazářila jako první hvězda, čímž se podařilo předejít rozbrojům uvnitř společnosti. Ostatní ji zato rádi přijali mezi sebe. Vedle umělecké dovednosti v té době nabrala první průpravu pro vstup do skutečného života. No a její další životní osudy? Osudy prostých lidí nebývají tolik barvité, jako osudy králů. Jsou mnohem šeději fádnější, dány jednoduchou šablonou, dopředu danou prací a životem. Skutečné dobrodružství prostí lidé zažíváte ve chvíli, kdy hledají práci, něco k jídlu, nebo střechu nad hlavou. Tenhle osud není výjimkou. Odvíjel se naprosto obvyklým způsobem.

Rok po sedmnáctém dni jejího jména byl přelomový. Došlo v něm k velkým změnám pro ni i celou kočovnou společnost. Jednalo se o mimořádné hojný rok. Vládl mír, takže se kde kdo nudil. Lidé mají ostatně stále rádi, když se kolem něco děje. Když jim někdo doveze novinky z cizích zemí, když jim někdo hraje k tanci, když jim dá zavzpomínat na některý ze starých příběhů. Kočovná společnost více pobývala ve svobodných městech i na hradech Západozemí a vydělala si více peněz, než v předchozích letech. Zároveň s vyšším výdělkem se ovšem objevily potíže. Skupina se za poslední roky až příliš rozrostla. Velký počet členů hrozil obtížemi při shánění obživy i organizaci vystoupení. Hlavně museli do budoucna omezit počet manželských i nemanželských přírůstků. Její otec proto na stará kolena učinil závažné rozhodnutí. Rozhodl se rodinu tvořící jádro společnosti rozdělit a změnit dosavadní způsob obživy. Pro své nejbližší vzal větší část našetřených peněz, za něž v zapadlé vesnici v Údolí koupil chudou soukenickou dílnu. Svému mladšímu svobodnému bratrovi doprovázenému bratrancem, vzdálenějšími příbuznými i těmi ostatními, přenechal postavení principála, se všemi osvědčenými schématy i sesbíranými rekvizitami. Strýc se zbytkem rodiny znovu odjel do svobodných měst. O něco později se společnost rozdělila podruhé. Bývalý principál společnosti kočovných umělců se s manželkou, dcerou a synem usadil v Údolí. Jeho syn se zde začal učit soukenickému řemeslu. Byl jediným z členů kočovné společnosti, předurčeným povýšit z kejklíře na úctyhodnějšího chudého řemeslníka. Než se bratr v řemesle vyučil, byla v domě každá ruka dobrá. Pomáhali všichni včetně dcery. Kdo si v dílně objednal látky protkávané vlasem, mohl si povšimnout, jak je soukeníkova sestra obratnou nejen při kejklířském vystupování, ale i v ženských pracích. Po čase byl její bratr již dostatečně vyškolen. Začlenil se do společnosti usedlíků z Údolí, stal se řádným soukeníkem. Dle tradice řemesla přijal do dílny stálého pomocníka. Následně si přivedl manželku čekající jeho dítě. Ta se plně ujala domácnosti, z rodičů udělav staršiny na odpočinku. Ty dvě si tak trochu konkurovali. Soukeníkova sestra nakonec musela ustoupit jeho manželce. V domě pro ni nebylo dost místa. Jak to bývá ve většině rodin, živobytí přebírají a rozhodují synové. Na dcerách zůstává najít si jiný osud v jiném domě. Nejčastěji odcházejí z domu, jako manželky. Pokud nemají manžela dle očekávání rodičů, je to svým způsobem jejich problém. Nebýt ničí manželkou a nemít slušné věno, ani koně pro pohodlnější cestování, to byl v její situaci problém dvojnásobný. Od bratra nebyla vyplacena prakticky ničím. Musela se spokojit s křesadlem, přikrývkou a navrch pár drobnými na nejnutnější útratu. Větší část drobných má stále u sebe.

Nucena odejít z bratrova domu, hledala nejdříve pomoc u správce oné vesnice. Byvše odmítnuta, zkoušela to u lordů v Údolí a posléze na Trojzubci. Snažila se najít poctivou práci, důstojnou pro mladou neprovdanou dívku. Její neúspěch byl zapříčiněn počátkem nelehké doby. V údolí právě propukl chaos vyvolaný chováním lady Arryn. Na hradech se začali houfovat muži ve zbrani. Nové pomocné síly se moc nepřijímaly. Z Orlího hnízda se jich spíše pár propustilo dolů do Údolí. Jinde nebylo tolik lidí ochotno věřit toulavé dívce, dříve se živící potulným kejklířstvím. Všichni lordi měli vlastní poddané, z nichž si mohli vybrat hradní služebnictvo, kdy se jim zlíbilo. Najít si službu, při níž by bylo hlavní náplní zahřívat něčí lože, se jí příliš nelíbilo. A tak hledala, dokud nezjistila, nakolik je těžké najít si osamocenou vůlí novou životní cestu. Nakonec na hledání stálé práce rezignovala. Rozhodla se nedoprošovat o cizí milosrdenství. Z kejklířky se stala soukeníkovou sestrou. Ze sestry soukeníka, se stala tulačkou. Snažila se starat sama o sebe, jak to jen šlo. Občas se někde najedla, jestli se jí jednorázově povedlo udělat pořádný kus práce. Příležitostně ji vesničané nechali přespat ve stodole, či v komoře. Sem tam našla něco k jídlu v přírodě. Sbírala houby, kořínky, občas si dopřála maso z nějakého drobného tvora. Sem tam zůstala o hladu. Přespávala, kde se dalo. Nebyla-li k dispozici stodola, nesměla pohrdnout hromada suchého listí, nebo houně pod skalním převisem. Svými drobnými úsporami neplýtvala. Tušila, jak moc se jí mohou v budoucnu hodit. Až doposud vydržela přežít v dosti tvrdých podmínkách. Za pálícího slunce, za deště i za chladu. Otázkou je, zda to tak vydrží věčně a co s ní bude dál. Stane se žoldnéřskou? Dostane příležitost najít si jinou práci, např. kuchařky, nebo komorné? Vrátí se ke společnosti kočovných umělců, v níž vyrůstala? Nebo snad podlehne intrikám a násilí? To všechno ukáže čas. Aby něco z toho byla pravda, aniž přijde k úhoně, bude se děvče muset hodně snažit. Navíc by ji muselo provádět štěstí. Jestli ji nebude provázet štěstí, nechť jí ochraňují bohové, aby se jí nepřihodilo nic krutě nehezkého.

Rodina:

Její rodina je stále naživu. Ti nejbližší žijí v jedné malé vesnici v Údolí. Její rodiče na ni určitě myslí, nicméně jí nemohou nijak pomoci. Od rodiny byla nucena odejít, prakticky s ní přerušila kontakt. Kdyby byla v největší nouzi a přišla do Údolí, snad by dostala najíst. Ve větší milosrdenství nedoufá a doufat nemůže. Rodina má spoustu vlastních starostí. Opět se vesele rozrůstá, tudíž se o ni lépe postarat nemůže. Nemůže jí sama nabídnout žádnou práci ani zajištění. O svém strýci, současném principálovi kočovné společnosti sotva tuší, na jakém místě se nachází. Před delší dobou se vypravil na okružní cestu po svobodných městech. Od té doby ho neviděla, nic o něm neslyšela. Nyní se de facto nachází ve stavu hledání nové rodiny. Rodiny doslovné, nebo v přeneseném slova smyslu. Pokud by měla být omezena její svoboda, raději v této situaci zůstane delší dobu. Jenže obě zmíněné možnosti by jí svým způsobem pomohly nalézt novou životní.

Otec: Bývalý principál společnosti kočovných umělců na odpočinku
Matka: Bývala odbornice na svět divadla, kostýmů a líčení, atd. na odpočinku
Bratr: Mistr soukenického řemesla v Údolí, bývalý člen kočovné společnosti

Strýc: Současný principál kočovné společnosti

Zajímavosti:

  • Ačkoliv si zvykla na strohost podmínek, ve kterých nyní žije, zábava jí není zcela cizí. Dokáže ocenit smysl pro humor, dobrou píseň i dobré vyprávění. Má ráda vnímavé lidi pohybující se mimo umělecké prostředí. Stejně ochotně naslouchá cizím, jako sama vypráví.
  • Budete-li jí chtít přepadnout, pamatujte, že i pádný klacek je v obratných rukou nebezpečná zbraň, nahrazující jinou chybějící zbraň. Vždyť holí je kromě dělání modřin možné zpřelámat kosti v končetinách. Kdyby u sebe měla jinou opravdovou zbraň, vyjde to prakticky na stejno. Nemá s nimi větší zkušenosti. Nicméně jak bylo již jednou řečeno: na co svými šikovnými prsty sáhne, v tom není bez určité šance.
  • Coby bývalá kejklířka snadno pozná jiného herce. Vyrukujete li na ní s okatým přehráváním emocí a jinými divadelními triky, rozhodně vám to neuvěří.
  • Pokud jí chcete srovnávat s muži, rozdílů najdete spoustu. Lehčí krok, držení těla… Postavte před ní například pohár silného vína. Pije možná s grácií, rozhodně ho však ve srovnání s muži tolikrát nevyprázdní do dna.

Loajalita


Řešení existenční otázky - zajištění podmínek k přežití
Svobodě, volnosti, soběstačnosti

Každému skutečnému dobrodinci

Body moci

Intrikářství - 1 b.

Válečnictví - 5 b.

Diplomacie - 3 b.

Vůdčí aspekty - 1 b.

Charisma - 5 b.

Vazby

 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama