--------------------------------
---------------------------
--------------------------------------------------


REFLEXE


Naše životní motto: Pokud chceš něco od Osudu, Osud chce něco od tebe.
Smyslem přežití je čůrat za někoho jiného.


Alester Oakheart

1. září 2017 v 12:34


Nick: Kryštůfkos Robinkos Raoulos ♦ ♦Rod: Oakheart (Tyrell) ♦ ♦Postavení: Frankenstein ♦ ♦Status: Operuje, operuje... pitvá ♦ ♦Faceclaim: Luke Norris ♦




Jméno: Alester Oakheart


Přezdívka: ---

Náboženství: Sedm tváří boha

Společenství: Braavorská flotila

Věk: 28

Stav: Věrný Salazarovi

Vzhled:

Alester je středního vzrůstu, hubené postavy bez nějakých viditelných svalů nebo jizev. Jeho vlasy jsou oříškově hnědé sestřihané do kratšího účesu, ovšem nejedná se o žádného ježka. První věc, které si člověk všimne na této postavě, jsou jeho oči. Nádherné a hypnotické modré oči, které přímo potvrzují jeho lásku k moři a také to, že on na moře patří. Jeho menší, ale nezávažnou, vadou na kráse mohou být jedině tak jeho trochu mozolnaté ruce, která má jak ze života na lodi, tak také ze svého povolání doktora. Sám má pouze pramálo jizev či zranění, bojům se úspěšně vyhýbal, protože k nim nikdy nebyl nijak nucen.
Co se jeho odívání týče, nejraději chodí v takovém oblečení, aby bylo poznat, že lidé jednají s mužem na nějaké úrovni a od kterého mohou očekávat rozumnou debatu. Pokud není zrovna v námořnické uniformě, nosí kabátec a pod ním vestu s košilí. Na hlavě většinou nosí společenský klobouk podobný námořnickému, nebo dokonce svůj vlastní námořnický. Málokdy jej člověk uvidí v otrhaných hadrech. Vždy se snaží chodit upravený a slušně vyhlížející jak se na člověka sluší.

Povaha:

Co říct k jeho povaze? Alester je zlatá duše. Doktorské řemeslo si nezvolil kvůli penězům, ale kvůli tomu, aby mohl pomoci lidem a.k.a. svým pacientům. Nepoddává se svému vzteku, tohoto člověka je těžké vyprovokovat, protože už jen ze svého přesvědčení, že muž by měl být za každých okolností rozumný a měl by vážit svá slova. Pokud se baví s lidmi, vždy se snaží najít nějaké společné téma nebo rád také vypráví o svém vlastním řemesle. Ovšem není žádným ťuňťou, pokud se octne v hrubější nebo nižší společnosti. Mezi tvrdými muži si u mí prosadit i svou, protože jinak by s ním bylo vytíráno. Tudíž slušnost slušností, ale za jistých okolností je třeba použít jiných metod.
Pobývání mezi nižší i vyšší společností z něj udělalo tolerantního člověka, který je schopen pochopit leccos, proto sám na lidi působí tak, že mu mohou sdělit snad cokoliv a on je vždy jen s úsměvem uklidní, řekne, že vše bude v pořádku a poté udělá vše pro to, aby pomohl, pokud je toho schopen. Jeho komunikativnost mu vždy pomáhala se prosadit a lidé se k němu právě i kvůli tomu vrací. To nás přivádí k jeho obavám či strachu. Nesnáší zklamání ve své práci. Když mu zahyne pacient, který měl šanci na záchranu, najednou se trochu uzavře sám do sebe a není s ním řeč, protože si to celé předhazuje. To však neplatí u pacientů, kterým není pomoci. To je schopen i ukončit trápení takovému člověku.
Pokud se najde člověk, kterého by mohl označit za svého přítele, rozhodně se u něj může člověk spolehnout na jeho věrnost a oddanost. Raději obětuje vše, než aby zaprodal někoho, na kom by mu záleželo. Je to zkrátka doktor každým coulem. Zdraví druhých je mu i přednější než jeho vlastní, což z něj někdy může i nechtěně udělat nebojsu nebo horkou hlavu, která se žene i do nebezpečí. Rozhodně jej člověk nemůže brát za ustrašeného doktůrka, který se bude schovávat mezitím, co jiní se potýkají s nebezpečím. Protože pro některé může být pozdě, když mu je přinesou až později, tudíž je zde od toho, aby mohl kdykoliv pomoci a s tímto přesvědčením se vždy vrhá do nebezpečí.

Historie:

Alester se narodil ve Vysokých zahradách jako dítě lorda z Oakheart. Jeho mládí bylo veselé, neboť jak je známo, Vysoké zahrady čeří barevností, krásou, životem, přírodou. A to uchvátilo mladého Alestera už odmalička. Vždy rád pobíhal s ostatními dětmi lordů po zelených lesích či zahradách. Obdivovali vše živé i neživé. Jeho otec byl jedním z vazalů Tyrellů, kteří zůstávali ve Vysokých zahradách, aby mohli chránit tento rod. Díky této skutečnosti se Alesterovi dostalo skvělého vzdělání už od útlého dětství. Jemu to však vůbec nevadilo. Jiné malé kluky lákali v dětství rytíři, meče, bitvy. Jeho však né. On byl okouzlen krásou přírody, později okouzlen samotným životem jako takovým.
Jako malý kluk se měl stát jako každý jiný šlechtic panošem nějakého sera z Vysokých zahrad. Toto se však nestalo, protože Alester se v tomto absolutně nenašel. Tyto pro něj hlouposti mu přišly jako zbytečné a hlavně co mělo čepel, to ubližovalo přírodě a živým tvorům a to jej odráželo ještě více. To byl taky častý důvod konfliktů mezi ním a jeho otcem, který tuto jeho rebelii bral jako znevažování rodu. Díky bohu, že měl Alester svého strážného anděla, matku. Ta vždy zvládla ukonejšit jeho otce a hlavně vždy věděla, jak zajistit, aby otec udělal to, co si přála ona. Ačkoliv se zdá, že jeho otec musel být nějakým kruťasem, nebylo tomu tak. Členové rodu Oakheart jsou věrní a pevní ve svých závazcích a pokud se nějak rozhodnout a jsou přesvědčeni, že je něco správně, vždy učiní tak, jak je třeba. Jeho otec viděl zalíbení v přírodě a ke všemu živému. Jak by taky ne? Všichni vazalové a samotný rod Tyrellů byli hrdí na svou přenádhernou krajinu. Došlo tedy k zásadnímu obratu v Alově životě. Vstoupil do učení k ranhojičům.
V 15 letech začal Alester s pilným studiem medicíny. Učil se u mistrů citadely, neboť kdyby se chtěl dostat přímo do citadely, vyžadovalo by to vzdání se veškerých titulů a majetku, který náleží jeho rodu. Trávil dny učením v odloučení od přírody. Už v tomto mladém věku si uvědomoval, že veškeré moudré knihy nosí rozhodně mnoho návodů a způsobů, jak pomoci člověku, ale těchto metod je přespříliš, všechny se mnoha ohledech podobají, ale jsou i zcela jiné. Navíc ani samotní mistři vždy nevěděli, jak odpovědět na jeho všetečné dotazy, proto se opět vrátil i ke studiu přírody, které kombinoval se svým učivem medicíny. Při dosažení své plnoletosti se konečně začal dostávat i k mnoha případům, kdy bylo třeba zasáhnout jak chirurgicky, tak pouze analiticky, či pokud se jednalo jenom o bolesti břicha. Jemu to však nevadilo. Neměl odpor ke krvi, neměl odpor k nemocným pacientům. Naopak pociťoval, že je toto přesně to, co chce v budoucnu dělat. Tady se tedy rozjela jeho kariéra jakožto léčitele ve Vysokých zahradách.
Nejprve jako každý jiný začínající doktor musel nejprve pracovat s chudinou,ve špitálech nebo u nějakého mistra. Každou novou znalost hltal a sám začal přidávat vlastní poznámky nebo i dokázal pomoci úplně odlišným způsobem. Ve Vysokých zahradách teprve člověk zjistí, jak moc je příroda silná. Když se stal již ve 20 dosti zdatným, byl prohlášen za doktora a mohl se již věnovat i vyšší společnosti, která mu navíc i věřila, protože každý věděl, že Alester pochází sám z vyšší společnosti,
tudíž se Alester dostával k mnoha informacím jiných lordů, věděl bohužel i celokrálovské drby, kdo s kým a jak. Ale čím více měl zkušeností se šlechtou i s chudinou, zjišťoval, že mu nevadí být ve společnosti ani té ani té. Vždy byl nápomocen, když jej někdo poznal a nebál se mu položit tu zásadní otázku s obracením se o pomoc. V tomto případě vždy rád pomohl. To mu nakonec zajistilo velkou oblibu po celém kraji a hlavně mu to otevřelo cestu do světa.
Ve 24 letech se dal k námořnímu vojsku jako doktor na palubách lodě. Musel bohužel procházet vojenským výcvikem, který mu poskytl aspoň minimální znalost boje blízka či s čepelí. Ovšem jeho zásadní čepelí je pořád jedině doktorský skalpel. Vždy raději životy zachraňoval, než aby je promarňoval. Jedním velkým štěstím bylo, že námořnictvo se nikdy nemuselo potýkat s nějakými nájezdy, protože toto království vždy umělo s každým vyjít po dobrém. Život na lodi mu také poskytl dost dobrou možnost cestovat a naučit se mnohým dovednostem jako je orientace na moři a v mapách. Proplul mnohými místy království, ale vždy je viděl jenom z dálky nebo z lodi. Jeho obrovský přehled o světě 7 království se mu stal opět inspirací pro to, aby si vytvořil seznam míst, která musí jednou navštívit. Jednou zavítal do Dorne, které je známo svými léčiteli, jež užívají například i jedy k tomu, aby pomohli pacientovi od nemoci. Proto také jeho první odpušťák z námořnictva využil k tomu, aby zdokonalil své znalosti právě v Dorne.
Až do 26 let tedy Alester pobýval na Rovině. Znalosti jedů a nových léčitelských metod mu konečně pomohly i k tomu, aby si vyvinul vlastní způsoby léčby, které budou dostupné i pro někoho takového, jako by byla chudina z pouště. Navíc pobyt mezi snědými volnomyšlenkáři mu jaksi nedal a Enys prožíval i své první tradiční i netradiční prožitky. Dostalo se mu také ozkoušení několika drog, které mu přinesly opět nové způsoby, jak v malých množstvích využít i něco takového k léčení. Období života v Dorne pro něj bylo sice zážitkem po všech stránkách, ovšem začala mu chybět zeleň Vyokých zahrad… Barevnost jara a podzimu… Dech přírody a její krása, která mu vždy vyrazila dech. Musel se vrátit domů. Už kvůli svým pacientům, rodině a přátelům z námořnictva.
Přichází období jeho 27. dne jména a Alester zjišťuje, že toho dost propásl ve svém životě. Za celý svůj život viděl pouze Dorne a Vysoké zahrady. Najednou nějaká skrytá část v něm chtěla vycestovat.. Vidět vzdálené krajiny, poznat nepoznané. Opět o něco více zdokonalit své povolání. Odchod z armády a opuštění své domoviny se však neobešlo bez problémů. Jestli bylo něco, co se netrpělo ve Vysokých zahradách, bylo to právě jejich opuštění. I přes to že byl doktorem, pořád byl i šlechticem, který potřebuje povolení vládnoucího rodu, tak i vlastního rodu. Alester věděl, že by se mu něco takového nepovedlo, tudíž bez jakékoliv finanční podpory od své rodiny zanechal vzkaz svému otci a matce a vydal se, co nejdál jen mohl na první lodi, která měla zájem jej odvést někam na východ do vzdálených koutů země.
K jeho smůle se Alester dostal na loď pašeráků. S tímto faktem se musel vypořádat až později. Zatím mohl jedině dělat naivního námořníčka, kterému nic nedochází. Rozhodně plánoval co nejdříve opustit tuto loď a raději se opět vrátit na suchou zem. Osud tomu však bude chtít jinak. Pašeráci ve své hlouposti vstoupili do vod Braavosského území, kde se zrovna v té době roznesly zvěsti o veliteli braavosské flotily, která potírá pašeráctví, pirátství a černý obchod v těchto vodách. Jednoho dne z rána probudil Alestera pach kouře a silné rány do dřevěného trupu lodě. Vyběhl z podpalubí, kde právě zuřila námořní bitva. A v té chvíli to uviděl. Fregatu velkou jako žádná jiná, kterou kdy v životě viděl. Tři mohutné stěžně, které nesla plachty obrovská jak křídla bájných draků… Lod narazila svým zpevněnou přídí do měkkého dřeva pašerácké lodě. Z lodě se na lanech dostávali na palubu vojáci
braavosské flotily. Pašeráci neměli žádnou šanci. Alester neměl na výběr a musel se aspoň pokusit bojovat o holý život.
Tento krok však byl úplně proti jeho přesvědčení. Při bombardování lodě a nářku bojujících námořníků se mu úspěšně dařilo utíkat od čepelí obou stran. Celou svou výbavu měl u sebe, tudíž dělal to, co mohl. Bylo mu jedno zda Braavosan nebo pašerák přišel k újmě, v tu chvíli to byl člověk, který potřeboval pomoci. Bylo mu jedno, která strana měla převahu a která ne. Každého promarněného života je škoda. Na konci boje mohl poděkovat své nátuře za to, co tam udělal. Jak se totiž zdálo, Braavosané, kteří byli zachráněni Alesterem se za něj na konci boje postavili. Jejich bratři v boji viděli to samé. Byla tedy jedna jediná možnost, museli Alestera přivést ke kapitánovi.
Toto první setkání si v hlavě uchová snad do konce svých dní. Muž stejně vysoký jako on, na kterém se podepsaly všechny jeho zkušenosti a ze kterého vyzařovala aura, která nutila člověka vyčkávat a plnit jeho rozkazy. Tak na něj působil kapitán braavosské flotily... Torrhen Salzar… Samotné jméno tohoto muže vzbuzoval strach v každém jeho nepříteli. Alester ovšem neznal slavné postavy Braavosu nebo Sedmi království. I před touto autoritou si zachoval úctu, kterou si kapitán zaslouží. Ovšem kdo dá najevo, že je ustrašeným králíkem, ztrácí hned body k dobru. Jeho pohled neuhnul před tím jeho. Bylo neskutečně těžké odolávat takové autoritě, která před ním stála. Nedovolil svým rtům ucuknout. Nedovolil svým očím prozradit strach. Se slušnou úklonou se kapitánovi představil, jelikož on byl tím na palubě. Poté slušně vyčkal, dokud nebude vyzván ke slovu. Po projednání celé situace a všeho, co Ala potkalo, se stalo něco naprosto nečekané… Kapitán Salazar ho přijal na svou palubu jako svého lékaře a pomocného navigátora. Alester si vážil této možnosti a rozhodně neplánoval sám na moři bez lodi jakkoliv urazit jejich kapitána.
Ačkoliv se mu to zdálo jako přejít do otroctví, opak byl docela pravdou. Jakožto pouze zaučující se námořník sice pracoval jako každý jiný člen posádky na vytírání paluby, vázání uzlů a hlídkování, ale i přes to o něj pořád bylo staráno více jak o jiné. Jako navigátor ve výcviku musel být po většinu času se starším navigátorem a to se neobešlo bez péče o sebe sama. Jen co se dostali do vojenských doků, dostal jako každý jiný člen posádky námořnickou uniformu. Docela si oblíbil tuto navy modř a tak si nakonec i řekl, že konečně možná najde smysl svého života. Měsíce nadále ubývaly. Alester se dost rychle dostal mezi část posádky, která čas od času i večeřela s kapitánem. Měl obavy, že by určitě mohlo mít mnoho důstojníků námitky vůči tomuto rychlému povyšování, avšak nikdo se nedovažoval cokoliv vytknout kapitánovi. Když s nimi nemůžeš bojovat, přidej se k nim. Když si dodal kuráže, začal tyto večery trávit rozhovory jak s posádkou, tak i s kapitánem. Zde se opět projevila jeho schopnost komunikace a tak s ním večery nebývali nudné. Ve dne se věnoval činnostem jako každý jiný "nižší" člen posádky, dalšímu studiu navigace na moři a samozřejmě procházel celou palubu, aby zjistil, zda někdo nepotřebuje ošetřit.
Po nabírání zkušeností v braavosském námořnictvu se už Alester stal členem posádky. K velkému neštěstí, i když jak pro koho, odešel již starý navigátor do vojenské výslužby. Tudíž veškeré jeho pravomoce a povinnosti se dostali nyní Alesterovi. Ani kapitán ani posádka neměla nic proti tomuto povýšení. Koneckonců na moři byl celé posádce vždy oporou, každé zranění vyléčil a v bojích se ukázal být i dobrým spolubojovníkem. Jeho život nabral najednou opravdu jiný směr. Mohl opouštět palubu, protože měl dost důvěry na to, aby se pohyboval sám po tržišti kvůli nákupu lékařských potřeb, popřípadě jiných drobností po muže z posádky. Stejně věděl, že asi kapitán ví o tom, že potají kupuje drobnosti, o které ho požádají muži z posádky, ale asi ani neplánoval zasahovat. Koneckonců
spokojená posádka, věrná posádka. Alester zřejmě opravdu našel místo, kam patří. Zvykl si už na mořský vzduch, zvykl si na posádku, se kterou sem tam hraje kostky a zasměje se s nimi. Až moc si už na tento život zvykl. Modrou uniformu, mořský vzduch, své poslání. To vše mu nějak tak přirostlo k srdci a proto se neplánuje tohoto všeho tak brzy vzdát. I když lákadlo vzdálených zemí může pořád ještě silné.

Rodina: ---

Zajímavosti:

Alester používá netradiční lékařské metody. Namísto složitých a drahých léků se snaží vždy najít možné levnější náhrady více dostupné pro jeho pacienty. Má na několik nemocí a své vlastní metody, které nesáhnou moc lidem do kapsy. Není to doktor, co se táhne za penězi, jde mu o blaho a zdraví pacientů.

Loajalita

Kapitán Torrhen Salazar

Body moci

Intrikářství - 0 b.

Válečnictví - 5 b.

Diplomacie - 4 b.

Vůdčí aspekty - 6 b.

Charisma - 0 b.

Vazby

Torrhen Salazar

Triss Marigold
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama