--------------------------------
---------------------------
--------------------------------------------------


REFLEXE


Naše životní motto: Pokud chceš něco od Osudu, Osud chce něco od tebe.
Smyslem přežití je čůrat za někoho jiného.


Lucian

12. září 2017 v 16:39

Nick: Ellouš/GrantR ♦ ♦Rod: Martell/Jiné ♦ ♦Postavení: Courfanova ♦ ♦Status: Born to be wild! ♦ ♦Faceclaim: Francis "Fra" Fee ♦




Jméno: Lucian/Lucian Caswell

Přezdívka: Luci, Cian, Courf, Chlívek, Jeden ze Směsky, Blížící se konec světa, Dvojka k utracení, Flynn Rychlík, Pablo, Pedro, Paco - jakékoliv cizinecké jméno, za kterým ukrývá svou pravou identitu

Náboženství: Věří, že každá akce má opačnou reakci

Společenství: Bronnovsko-Oberynská školka malých satánků

Věk: 17 let

Stav: Navždy vzletný jako racek

Vzhled:

"Když se dívám do sebe, tak se musím pochválit!"

"Cože? Rudá k meruňkové?!"

Jak by mohlo vypadat dítě dvou z největších štramáků na světě? Velice štramácky! Sic je o pár centimetrů menší než jeho dvojče-sestra, vyvažuje to, co nemá v nohách ve svých ... svým egem, samozřejmě. To je jistě natolik ohromné, že by se na planetě mohlo tlouct s těmi již vyspělými. Ale vzhled není o velikosti ega, ego se popsat příliš nedá kromě té ohromnosti, kterou skýtá. Jak se dá tedy popsat, se svými 173 centimetry se nemůže měřit se žirafami, ale ani s trpaslíky. Tělo je vyrýsované, přesto nijak nasteroidované. Kůže je o pár odstínů tmavší než stěnová bílá či průměrná tělová barva. Z části za to může Braavoské slunce a z části i ten fakt, že jeden z otců je čmoud. Vlasy barvy ebenu se mu vlní do všech zákroutí a dokonale se hodí k očkám černým, které jsou na světle hnědavé až medové. Obočí je přírodní, nikdy netrhané. Považuje to za hřích proti vlastní fešné tvářičce, kdyby ubral byť jen jeden jediný chloupek. Na tváři se mu občas zrodilo nějaké to mírné strniště, ale povětšinou je jeho tvář hladká jako dětská prdelka. Tvář má podivný patvar, přesto v ní vše krásně sedí a nic nevyjíždí pryč. Nos středně veliký, uši mírné odstaté a ústa téměř rovnoměrná, jemně vykrojená a více do šířky. Když se usměje, div že jeho koutky nedosahují až k uším.

"Dneska vypadám opravdu k světu! Vypadat jen o chloupek líp, tak mě zakážou!"

Je to nehorázně marnotratný chalán. Má rád krásné věci, krásné lidi a zvlášť sebe. Nehodí na sebe nic, co by nebylo světové a barevné. Má rád barvičky, s chutí září jako slunce samo či je zbarvený jako chameleon. Botky má vždy pečlivě vyleštěné a když šlápne do něčeho špinavého či se jen poškrábou nebo ztratí svůj lesk, tak letí do sirotčince. Jemu líto je vyhazovat, tak snad poslouží těm malým smráďatům. Nepohrdne ani šátky, na každý den jiný. Jeho garderoba by vystačila na mnoho let i těch, kterých se nejspíše ani nedožije. Je mu odporné, kdyby na sobě měl nějaké oblečení více než jednou, tudíž i tak to letí do sirotčince smráďatům. Aspoň takto marnotratný byl, když se ještě rozvaloval u lorda Caswella. Nyní musí se sebezapřením vydržet v jedněch hadrech i dva dny, kdy se div neuškrábe tou nechutností. Z nynějšího života by se nejraději uškrtil na svém hedvábném šátku, který nevyměnil již tři dny! TŘI DNY!

Povaha:

"Siňorita! Por favor!"
"Tohle jsi na mě už zkoušel, Luciane!"
"Pablo! Lucian můj ne povedený dvojče!"

"Neskutečně odpudivé, jací muži se líbí ženám. Duchaplní, cituplní, ohleduplní a bůhví čeho všeho jsou ještě plní!"

Jako děťátko neskutečné kůzlátko! Rád trkal do své matky, které připomínal její selhání, rád trkal do svého děda, kterému připomínal dceřino selhání a rád trkal do sestřičky, které připomínal její vlastní úžasnost a dokonalost! I v dospělosti ... tedy, od té doby, kdy pochopil k čemu má věc mezi nohami, začal trkat i krásné dámy všech proporcí, velikostí, drobností, barev, vyznání i sexuální orientace. Ano, Lucian je natolik schopný svůdník, že mu podlehnou i ženy, které místo mužským huevos dávají přednost ženskému cuňa.
Jako bábetko nebyl přílišné zlaťátko, narozdíl od své sestřičky. Rád dělal hlouposti, jaké kluci obvykle dělají. V té době nebyl ještě tak marnotratný, čistotný a přehnaně hygienický, tudíž skákál po hlavě do hnoje, metal kotrmelce přes bahnité kaluže a proháněl se roštím při nejhorším počasí. V takovém stavu se rozesmátý a šťastný vrátil domů, kde matka začala vždy mumlat jediné slůvko "chlívek". V jistých dnech si myslel, že ho tak přejmenovala. Ale Chlívek Caswell nezněl tak dobře jako Lucian. Či Paco ... Pedro ... Pablo. Jména si v jistých momentech střídal jako ponožky. Každé dvě hodiny. Ale to až u menší puberty, zatím mluvíme jen o malém Pedříkovi. Pusinka mu vždy jela sama od sebe, rád se chlubil i tím, co neuměl a velice rád si prozpěvoval až se sklenky třásly a okna tříštila. Přesto to neberte zle, on má vskutku úchvatný hlas. Jen v dětství ho neměl tak vyšpíglovaný, aby mohl pět ódy, serenády a operety. Nyní chytá ženy na svou sbírku listů, zpěv a laso. Když už se nějaká pokusí utéct, jednoduše hodí lasem a hned je zpět u něj. V bezpečí, v teplé a ochranné náruči ... dokud se jí nenabaží dosyta a nevymění za jinou. Něco jako láska je pro Luce pouhé slůvko, kterým ženy vázají muže k sobě. Jediný koho miluje je on sám a dalo by se říci, že i tu druhou polovinu jedné mince.
Dokázal si s ní udržet báječný vztah, i přesto že mu jí matka odebrala a poslala do přehnaně teplého Dorne. Po jejím odjezdu matce dělal jen samé naschvály. Házel po ní veverčí hovínka, rozbíjel jí okna v pokoji, aby megera hnusná umrzla. Si dovolila moc! Aspoň na ní byl natolik nakrknut než mu v konečném důsledku pověděla, že to byl návrh Basila Dendaliona. Ten proradný malíř měl štěstí, že se nenacházel na stejném místě, jelikož Lucova prohnilá duše a chuť se mstít za krádež sestry se začala projevovat i bez mírného popostrčení jednoho nejmenovaného piráta. Aspoň si takto dovede představit, jak mu na sestře záleží.
Podoba po neblahém vlivu Henryho nebyla tak znatelná jako u Will, přesto se tam něco objevilo. Kromě toho, že se z něj stal nehorázný egoman a erotoman, tak se stal i fintilem a bacilofóbem. Jelikož přeci jen rýma či chřipinka by mu neslušela. K tomu by těžce sháněl pořádný háv! Několik mnoho špatných vlastností přibylo, dobrých ubylo. Pokud nějaké řádné byly. Svědomí uhynulo a on tak nakročil na cestu něčeho velmi odvážného, nebezpečného a neskutečně vzrušujícího.

Historie:

"Z kolika pytlů jsme to museli být, že jsme jak dvojbarevná čokoláda?"

Jak se mohlo něco podobného zrodit blonďaté a vnadné Roxanne Caswell? Velmi prostě, drahý Watsone. Jelikož byla drahá Roxxie panenská roztahnožka, tak přišla o to nejdražší se dvěmi velice pohlednými muži, kteří byli značně opilí a ani netušili, že se tam ona žena nalézá. Takže po jedné vlahé noci v chlívku a devíti měsících nošení těžkého břemene se zrodili dvě dítka, která měla otce tupce, jež je přijal za své bez námitek. Bohužel stále ještě v děloze, protože se narození nedočkal. A tak dítka rostli bez otečka ... do jisté doby. Luc si zajisté vždy říkal, proč jsou si jiní sourozenci podobní jako vejce vejci, zatímco on a Fí byli jako mateřídouška a ementál. A nebyl jediný, kdo si tak říkal.
Will byla pro matinku hotovým potěšením, zatímco na synka pohlížela jako na hovénko na podpatku. A stále se opakovalo to slůvko "chlívek". Pokaždé, když se s Will do něčeho uvrtali, tak to slovo hulákala a vždy to bylo mířeno na něj. Nikdy mu nevadilo, že ho matinka nesnáší, že ho dědeček nesnáší, stačila mu sestřička. Temnota jeho života!
A pak přišel on ... jejich srdce šampi ... šampón. Nějaký Androw Ashford, který se měl stát jejich novým otečkem a nahradit místo po tom ... kterého ani nezažili. A ten dokonalý muž je dokonale vyštípal z matčina plánu a děda tomu jen vesele přikyvoval. Komu na tom záleželo, stále měl jí a o tu jedinou se staral.
Jenže pak se zjevil ten otřesný malíř! Basil Dendalion, největší malíř své doby, dorazil do jejich domova a ukradl si Fí jen pro sebe. Sestra jím byla dokonale unešená a to byl jediný důvod, proč si na něj nevyřádil svou neskonalou žárlivost.
Nastal jejich patnáctý den jména a matinka dostala dokonalou nabídku pro jedno ze svých dítek, hádejte které, aby se provdalo za jednoho potřesa z Liščího kutlochu. Nastala oslavná záležitost, při které Will zcela házela bobka na lorda Retarda a věnovala se o mnoho let staršímu Bryndenovi Tullymu, přezdívanému Černá ryba. Ten se mu narozdíl od jiných patolízalů zalíbil, tudíž ho mohl ponechat v sestřině přítomnosti. On sám se věnoval krásným damám a jedné nejmenované sestře lorda Retarda. Pokud v ten den byla pannou, potom dni jí jistě nebyla. Kromě téhle krásné kratochvíle se zůčastnil i turnaje. Nebyl zrovna udatný a zdatný a tak si musel pomoci menším podvůdkem, k čemuž mu přispěla i sestřička. V konečném důsledku se lord Retardér drbal po celém těle a navíc jeho kůň chytil nadrženou náladičku na jeho klisničku v říji. Odjel zavěšený v řemenu po hlavě tak daleko, dokud jej někdo nezastavil. A on se jen smál a smál až se za břicho popadal. Co na tom, že na to vojáci toho šaška koukali s vražednými pohledy. Kdo by si co dovolil na hosta pod svou střechou?
Jenže po téhle střeštěnosti zůstal tak trochu sám. Fí byla na doporučení tupého malíře poslána do Dorne, jelikož jí přeci jen tak zlovolná osoba jako Luc kazila. Nejprve si myslel, že za tím stojí matinka, ale ta po jeho zlovolných vtípcích začala být řádně nakrkaná a pravdu mu pověděla. Vlastně jí toho ujelo mnohem více. Třeba taková jména, která se dozvěděla jen díky tomu, že je po sobě muži pokřikovali. Již značně opilí, třeba zmínit. Tudíž mu vyzradila, kdo jsou jejich otcové a tím rozhovor mezi nimi skončil. Lucian si s tím lámal hlavičku, přeci jen Dorne nebylo daleko a tudíž mohl nalézt otce číslo jedna, zatímco otecko číslo dvě mohl být kdokoliv. Ale v konečném důsledku si řekl, že je to cesta moc daleká a únavná, navíc měl Dorne mírně zakázané. Nesměl čuchnout za svým dvojčetem, natož aby hledal svou půlku otce. A tak se na dva roky uhačkal u Olenny Tyrell. Co by taky pohledával doma, kde ho nic netěšilo. Proč nenavštívit žijící legendu kousavých řečí, pro níž byl téměř každý póvl. Říkal si, že kdyby byla aspoň o deset let mladší, tak se do ní zamiluje. Což by neřekl žádné jiné ženě. Olenna se tomu vysmála, překvapivě v dobrém a místo toho, aby měla trnitou řeč, tak mu pověděla, ať poslouchá jen sám sebe a spoléhá se na svou malou dušinku. A též něco ve smyslu, že je jeho matka tupá kurva, která si zaskočila do chlíva s vepřem a vzniklo z toho něco lepšího, co jí přerostlo přes hlavu. Jak se takové věci dobře poslouchaly!
Během letého matčina nezájmu mu přišel krásný dopis, který ho odkazoval do Údolí, kde se měl ucházet o ruku Victorree Arryn. Samosebou, jak se jednalo o ženský klín a neskonalou krásu, vysedl na jednoho z koní a vyjel vstříc Údolí. Tam dorazil s několika týdenním zpožděním a ještě se stačil střetnout s několika dalšími nápadníky. Dívka to byla vskutku přenádherná, ale uměla jen jedno slovo a tím bylo "Ne!", takže se ani nesnažil a frčel zpět. To mu zabralo téměř měsíc, jelikož ... no, jaksi si sebou zapomněl vzít družinu, tudíž nevěděl kudy jet.
Po návratu sestry jí o otcích nepověděl ani ťuk, jelikož ... no, zapomněl na to. Zvlášť když sebou Will místo stupidního malíře přivezla pirátského strýčka Henryho!

"Dle slov strýčka Henryho je to prosté. Přátele si vybíráme podle vzhledu, známé podle charakteru a nepřátele dle inteligence. Jak tak koukám, tebe zařadím mezi potulný, pofidérní hmyz, drahý ... hmyze."

Ve skutečnosti se jmenoval Hector Barbossa a spolu se svou opicou Jackem vládli všem mořím i nemořím. Trochu se mu pomontoval v sestře a změnil jí něco v dokonalého, zatímco u něj to stačilo jen vypižlat. Celé jejich rodinné představení vedlo ke zmagoření matičky, která v záchvatu euforie spapkala svého maličkého synka Iasona. Po takovém šeredném činu vzplála pro dobrou věc a jelikož děda a nevlastního otecka nenapadlo nic lepšího než takovou zcela náhodou věc hodit na ně, museli prchat na loď, kde je strýček Henry odvezl až na sever. Tam je nechal a se slovy, že se pro ně jednou možná vrátí, je ponechal osudu.

Rodina:

"Toto je tvá sestra?"
"Hmm, ne."
"Ale tvá matka pravila, že je to tvá sestra."
"Hmm, ne."
"Tvrdíš, že tvá matka lže?"
"Hmm, ne."
"..."
"Jen tvrdím, že má matka nelže a já nemluvím pravdu."

Jak jen může mít legitimizované bastardě krásně rozmanitou rodinku? Matička, jež ho neměla příliš v lásce, dědeček, který by ho nejraději vyk ... vlastně se mu sen o vykopnutí splnil, nepočítaje, že vyslal několik svých dokonalých maniaků na zničení dceruščiny chyby. Otce nikdy nepoznal, i když matinka si někdy šeptala "Ty dva kriplové!" a měl takový dojem, že nemluví o něm a sestřičce. I tak mu to příliš nenapovědělo. Do doby než mu ze vzteku vše vypověděla včetně jmen, podoby a ostatních malých zbytečností. Zbytek rodiny není důležitý. A vlastně ano, má sestru, dvojče. Blonďaté cosi, co ničí malíře, vysává z nich život a činí z nich kámen - Medúza spojená se sirénou. To by sedělo.

Zajímavosti:

"Nemám čas ztrácet čas a právě jsem toho času ztratil tolik, že další ztracený čas s tebou moje jediná a milovaná nebude vůbec žádná ztráta času."
"Ztratila jsem se po tom druhém času, ale pokud mi ten ztracený čas vynahradíš dalším ztraceným časem s tebou, tak to nebude vůbec žádná ztráta času."
"Učíš se rychle, lásko."

Kdysi míval tak ohromný šatník, že zabíral třičtvrtě sklepení. Jinou lokalitu mu děda mít nedovolil a jelikož Luc nechtěl, aby jeho krásné hadříky zapadaly prachem a nezářilo na ně světlo nejsvětlejší, nechal probořit podlahy nad sklepením, čímž zdevastoval několik pokojů, ale hadříky měly tuny a tuny světla. A to se přeci vyplatí!
Dokáže pět i mluvit v několika různých jazycích.
Zda chcete vědět, jak krásně pěje ... stačí urobit klik!


Loajalita


Sám sobě, svému šourku a své sestře - přesně v tomto pořadí

Body moci

Intrikářství - 3 b.

Válečnictví - 3 b.

Diplomacie - 1 b.

Vůdčí aspekty - 1 b.

Charisma - 7 b.

Vazby


Willow

Strýček Henry

Symon

Morgana Pendragon

Dastan Allyrion

Dorien Renard
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama