--------------------------------
---------------------------
--------------------------------------------------


REFLEXE


Naše životní motto: Pokud chceš něco od Osudu, Osud chce něco od tebe.
Smyslem přežití je čůrat za někoho jiného.


Malíř vzpomínek

8. září 2017 v 11:16


Nick: Sell ♦ ♦Rod: --- ♦ ♦Postavení: Malíř století ♦ ♦Status: Neubodán střepem... prozatím ♦ ♦Faceclaim: Aramis ♦




Jméno: Basil Dendalion

Přezdívka: Snílek, Malíř, Malovaný rytíř (od Willow)

Náboženství: Věří ve své umění… ve vše co skrývá krásu

Společenství: ---

Věk: 35 let

Stav: Oddán své múze

Vzhled:

Krasavec z něj zřejmě nikdy nebude, ovšem nechybí mu charisma a jisté kouzlo. Snědá pleť jak už u jižanů bývá zvykem, je u tohohle zralého muže téměř netknuté, tedy vyjma jeho jedinou jizvu. Ta mu brázdí čelo, ale nijak zvlášť mu to nevadí. Tmavé husté a vlnité vlasy nosí delší a nepříliš upravené, neboť celkově o svůj zevnějšek nikterak nepečuje. Značnou část obličeje mu pokrývají vousy na bradě a výrazný knír, na holení nemá zkrátka čas. Tak… alespoň mu to přidává na mužném vzhledu. Mezi tím se mu lehce krojí nepříliš výrazné rty a přesto má velice hezký úsměv takový, kterým si dokáže kdekoho získat. Co se týče očí, ty jsou klenotem jeho tváře… čokoládově hnědé a naprosto uhrančivé. Nos, ten nemá zrovna malý, ale určitě nikterak nevyčnívá z jeho vcelku symetrického obličeje. Lícní kosti i spodní čelist má ostře řezanou, ale není to skrze vousy příliš vidět. Přesto mi věřte, že o nic nepřicházíte, vzhledem k tomu, že když se oholí do hladka, ztrácí zcela své charisma a šarm. Co se týče oblečení, nikterak se nestrojí… Kožené kalhoty, vysoké boty a bílá košile naprosto vystihuje jeho typický úbor. Někdy k tou přidá i kožený kabátec, ale to spíše výjimečně. Co je u něj ovšem naprosto neodmyslitelná věc, kterou nosí téměř vždy, když opustí nějaký ten svůj kutloch, kde se oddává své tvorbě, je jeho kožený klobouk s brky. Celkově zanechává dojem bohéma, jež se nechává unášet životem.

Povaha:

Není zrovna lehké popsat duši umělce, který většinou lidem nerozumí a nevěří, a když jim věřit chce, je důvěřivý možná až příliš a proto jej zneužívají. Naivní snílek, jež se dokáže radovat z naprosté maličkosti, takový, který vidí krásu všude kolem sebe a přesto je nešťastným ubožákem, nenalézajícím klidu. Věří ve vše na světě a především pak ve své umění, které je pro něj smyslem života snad dokonce i posláním, posedlostí. Jako by byl stvořen pro to, co umí ze všeho a ze všech nejlépe. On vidí ve věcech i lidech něco, co jiní ne a tahy jeho štětce jako by vedlo samo jeho srdce a tvořilo ty nejdokonalejší skvosty. Neřídí se pravidly, protože moderní umění by pravidla udusila, řídí se svým srdcem a svou myslí, která je otevřena všemu dobrému. Ano dobro je to, v co Basil věří a hledá. Naprostou čistotu duše, tak přirozenou, jako je zjara luční kvítí rozkvétající pod prvními paprsky slunce… V nezkaženosti vidí jakousi dokonalost, fascinuje jej, neboť člověk, jež není ovlivněn člověkem, je ten pravý skvost. Smýšlí jinak, nežli normální lidé… protože on není jako oni. Pohlíží na svět jinak, mnohem poetičtěji, téměř až utopicky. Zkrátka bohém tělem i duší.
Sám Basil není společností nijak zkažen, neboť stojí tak trochu mimo ni. Je čestným mužem, který nesnáší lidskou krutost a potřebu manipulovat. Jeho vystupování je uhlazené a šarmantní, přeci jen v dívkách vidí část dokonalosti, jež jej tolik fascinuje. Je velmi inteligentní, čímž mnoho lidí rozčiluje a jen tak něco mu neujde. Navíc není žádným zbabělcem, ačkoli hrdinou také ne… Pokud tedy za hrdinství budeme považovat jen ohánění se mečem. Po té, co potkal svou múzu - krásnou a mladou Willow, jejíž krása ho natolik očarovala, že v ní vidí smysl svého života. Bez Willowiny přítomnosti není schopen tvořit ani se radovat ze života… Tedy tak tomu bylo především v prvních dvou letech po tom co jej opustila, trochu se z toho už dostal, ale jeho tvorba dávno není to, co kdysi. Někdy se raději utápí v alkoholu, jen aby se zbavil té vnitřní bolesti. Stal se z něho opilec…

Historie:

Basil Dendalion se narodil v Essossu, jako syn vcelku zámožného obchodníka. Jeho dětství bylo vcelku spokojené, ale nikdy k otcovu řemeslu netíhl. Už od útlého věku si věčně něco čáral kamkoli jej napadlo. Tady za mořem se umění hnalo vcelku kupředu, a tedy nekladlo mezi ani tak mladým lidem jako byl právě malý Basil. Kluk rostl a jeho čáranice byly stále lepší a lepší, otec si s ním nevěděl rady, syn sice jevil velký zájem o vzdělání, ale obchodnické starosti mu byly ukradené… ačkoli se otci snažil pomáhat. Vždy se prostě zasnil v nesprávnou dobu. Jeho talentu si jednoho dne povšiml mistr, muž, jež se uměním zaobíral celý svůj život. Nabídl tedy Basilovu otci, že si jej vezme do učení. Tak se dostal Basil do vážené umělecké essosské společnosti, kde měl prostor se rozvíjet. Nikdo nekladl meze jeho talentu, ba naopak… Jeho díla brzy oslovila spoustu lidí, ve kterých vzbudila obdiv a uznání. Mladý malíř se tak brzy prosadil mezi nejlepšími malíři své doby, ohromujíc společnost svěžestí a naprosto novým pohledem na svět, který vyjadřoval na plátně. O jeho jméně se brzy mluvilo až v Západozemí, kam byl brzy i pozván jedním z tamějších lordů.

Tak se tedy rozloučil se svým domovem a rodinou, vydávajíc se vstříc vlastnímu dobrodružství. Jak brzy zjistil, odlišoval se od zdejších lidí ještě více, nežli ve svém domově. Byl to krutý kraj, kde mezi lidmi panovala zloba a nevraživost… přesto… přesto zde nacházel půvaby jaké ve své domovině ne. Dokonalosti a krásy, jež jej inspirovaly, a on toužil poznat více. Objevoval vše nové s vírou, že právě zde najde svou múzu. V té době se seznámil s jedním mužem, jež ovlivnil značnou část jeho života. Tím mužem byl Hector Barbossa, zatracený ničema, kterého měl zvláštním způsobem rád a jeden z mála lidí, kterým tak hloupě a naivně brzy začal věřit. Seznámili se na jednom ze sedánků zámožné smetánky a několika umělců a velmi rychle se spřátelili… ach jistě Hector vystupoval jako jeden z nich, ale Basil jej prokouknul. Věděl, že jeho duše je zkažená, ale věřil, že někde uvnitř je dobrý… možná proto jej považoval za přítele. Nebylo těžké odhadnout, do jaké sorty lidí patří… a přesto si jej Basil pustil k tělu… nebál se jej, ale možná měl. Často přemýšlel, co Hector vidí na jeho společnosti… nikdy nebyl kdovíjak zajímavý, či vtipný, aby jej někdo tak vytrvale navštěvoval, aniž by chtěl něco namalovat. Zřejmě to byly jejich věčné dohady o nesmrtelnosti čisté duše a nespočet úvah na toto téma, tak či onak… každý si nakonec mlel to své a ze svého názoru neustoupil. Basil byl rozhodnut, že pirátovi dokáže, že takový člověk doopravdy je. Jednoho dne mu Hector odhalil svou pravou totožnost, kterou před všemi tak úzkostlivě tajil a snad proto jej tolik zaskočilo, když mu malíř pověděl, že to celou tu dobu věděl. Och.. to nařknutí ze špiclování, Basila téměř urazilo! K takovýmto aktivitám neměl důvod se snižovat, měl jistou úroveň a jakýsi morální kompas, kterým se řídil a toto zasahovalo mimo. Na krátký okamžik měl pocit, že jej Barbossa zavraždí první věcí, jež mu přijde pod ruku, ale naštěstí se obhájil včas. Zkrátka mu to pálilo, co dodat. Jakmile bylo vše uvedeno na pravou míru, pokračovali ve svých dohadech… Nikdo z nich však prozatím neprohrál, ale ani nevyhrál… Jejich přátelství bylo nejdelší v malířově životě a postupem času si zvykl na pirátovi kritiky jeho úchvatných obrazů a věčné vzájemné dohadování se. Basil s tím otravou rád hovořil, neboť jejich rozmluvy měly jakousi úroveň… Budoucnost však jejich přátelství nakloněna nebyla…

Barbossa vyrazil na moře a malíř tak osaměl, to jej ovšem netrápilo, neboť měl opět čas sám cestovat, a tím hledat to, co tak snaživě hledal. Rozhodl se navštívit varieté, kam byl pozván, a bylo to právě zde, kde měl potkat svou čarovnou múzu…

Spatřil ji na jedné z hostin ve varieté a její krása, ba dokonce dokonalost, jakou čistě přirozeně oplývala, mu vyrazila dech. Byl uchvácen jejím půvabem a neodolal touze si ji načrtnout… Byla přesně tím, co celý svůj život hledal… Múzou a smyslem jeho uměleckého života. Musel ji osobně poznat, bylo jí tehdy pouhých čtrnáct let… A ona mu svou náklonost s upřímností nezkažené dívenky oplácela. Čím více ji poznával a objevoval jejího ducha, jež byl neposkvrněný a čistý, jako poupě lilie, tím více ji obdivoval… Jako by ji dokonce miloval. Stala se dalším, komu otevřel svou duši a komu se odvážil věřit, neboť byl obyčejně vůči lidem velmi opatrný, snad až nedůvěřivý. Ukázal jí svůj pohled na svět, nenásilným způsobem, jež ji nemohl ovlivnit, což bylo přesně to, co nechtěl. A jeho slib té nebohé okouzlující dívce, byl možná chybou, jež změnila vše.

"Nakreslím vám překrásný obraz, Willow." Tak zněl a bylo odzbrojující, jaké nadšení to v její tváři vyvolalo… upřímná radost, která mu vykouzlila nejšťastnější úsměv jakým se kdy usmál… Hlupáček.

Oba se rozloučili, ale brzy se setkali v Dorne, kde jej mohla Willow navštěvovat a on ji mohl začít skicovat, či se jen prostě těšit z její přítomnosti. Och ano, jen díky její přítomnosti nakreslil svá nejlepší díla… nebyl to jen jeho pocit, opravdu byla jeho múzou. Prožíval nejšťastnější chvíle svého života… Možná proto si dívenku nechával jen pro sebe, nikomu o ní nic neříkal… stala se jeho sladkým tajemstvím. Jedinou chybou, kterou měla, byla netrpělivost a neschopnost okamžik postát. Byla úchvatným modelem, ale nikterak mu to neusnadňovala. I přes to mu její kouzlo vedlo ruku, když zachycoval její krásu i samotnou podstatu její čisté duše.

Ohledně Will tajnůstkařil i před Hectorem, který jej zde navštívil, ale touha po tom mu dokázat, že našel to, o čem pirát tvrdil, že neexistuje, byla silná. Snad by jí i odolal, kdyby to na něm Barbossa nepoznal… Basil neuměl příteli příliš lhát.

"Willow? Tak se tedy jmenuje?"
"Ano, tak se jmenuje. Neměl jsem v úmyslu ti to říct."
"Ale proč ne?"
"To ani nedovedu vysvětlit. Když se mi někdo nesmírně líbí, nikomu nikdy neřeknu, jak se jmenuje. To jako bych se něčeho na něm vzdával."

Pirát tak dlouho naléhal, až mu Basil nakonec podlehl a prozradil mu jméno svého objevu. Dokonce mu dovolil podívat se na nedokončenou podobiznu, kterou jí maloval. Stolo se přesně to, čeho se obával… i Henry byl dívkou uchvácen a rozhodl se ji poznat i přes Basilovu nelibost.

Hectore, nesnaž se ji ovlivnit. Je mou múzou, pamatuješ na tu kouzelnou krajinu, kterou bych neprodal i kdyby mi za ni nabízeli sebelepší cenu. Je tak éterická jen proto, že… se mnou byla ona. Je pro mě vším, znamená pro mě všechno mé umění. Zabilo by mě, kdybys zničil anděla, který se v ní skrývá. Soulad duše a těla, ty dva pojmy jsme od sebe oddělovali, ach, kdybys tak dovedl pochopit, co pro mě ta dívka znamená…" Žadonil Basil piráta, nežli přišel den, kdy musel své poupě představit neznabohovi.

A právě, když se zlatovlasá múza dostavila, aby mohl Basil dokončit obraz, byl Hector zrovna u něj. Nezbývalo mu nic, nežli je seznámit. Jeho krásná múza byla uchvácena Hectorovými slovy, až jí očička jiskřila poznáním. V ten okamžik mu stála modelem, tak jako nikdy dřív a malíř zachytil to zvláštní světlo v jejích očích, rysy její tváři i nesmělý úsměv. Dokonce vystihl růž v jejích tvářích a tak se stal obraz, její malá podobizna, nebo portrét zdali chcete naprostým unikátem… Byla to okamžik jejího přetvoření, první záchvěv Hectorova vlivu. To jeho slova ji dovedli k myšlenkám, jež ji později zcela změnili a tím i obraz, do kterého Basil vložil kus svého srdce. V ten den ztratil svou múzu… i přítele.

A tak Hectorova teorie o čistotě duše zvítězila nad tou jeho… I tak, ale malíř stále věří ve vnitřní čistotu, kterou jeho múza měla… Ač to byla jen jeho naivní představa, protože toužil, aby tomu tak bylo…

Stal se z něj nešťastný ubožák, tulák, jež se toulá královstvím… a také opilec, neboť jeho díla už za nic nestojí. Zůstal mu jen jeden přítel… velký černý pes Sorbon.

Rodina:

Otec i matka možná ještě žijí v Essossu… nikdy se tam už nevrátil, ačkoli je měl vždy rád. Sourozence nemá.
Za svou rodinu považoval i svou múzu… zlatovlasou dívku jménem Willow. Svým způsobem i bývalého přítele Hectora Barbossu.
Zůstal mu jen věrný pes Sorbon. (klikací)

Zajímavosti:

I přes to, že nesnáší násilí a je jen malířem, důležití lidé si jej velice váží a proto si mohl dovolit chodit na lekce šermu. Umí tedy zacházet s lehkým kordem, jež je typickou moderní zbraní v Essossu.
Je to ten nejlepší umělec století.
Vlastní velkého černého psa.
Miluje ženy.

Loajalita

Svému umění
všemu dobrému na světě
Willow

Body moci

Intrikářství - 0 b.

Válečnictví - 5 b.

Diplomacie - 3 b.

Vůdčí aspekty - 2 b.

Charisma - 20 b.

Vazby

 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama