--------------------------------
---------------------------
--------------------------------------------------


REFLEXE


Naše životní motto: Pokud chceš něco od Osudu, Osud chce něco od tebe.
Smyslem přežití je čůrat za někoho jiného.


Andrey Dalton

29. října 2017 v 21:43


Nick: Jolrásek ♦ ♦Rod: Dalton (Greyjoy) ♦ ♦Postavení: Bývalý lord, nyní… míň než nic ♦ ♦Status: Zdárně zbaven růžového oparu ♦ ♦Faceclaim: James McAvoy♦




Jméno: Andrey Dalton

Přezdívka:

Liwery - Tento pseudonym přijal v Ašaji a trocha toho otravování Weae znamená pomněnka nebo pomněnkově modrý a Lira nalezenec, to poukazuje na dvě jeho poznávací znamení a sice oči, které nemá nikdo na světě a fakt, že bez své nejjasnější hvězdy Reguluse je jen nešťastný zbloudilec...

Drey -
Přezdívka, kterou vymyslel Edric, taktéž Andreyovo žoldácké jméno. Nyní mu tak říká Eli.

Náboženství: Dříve Víra v Potopeného boha, nyní na každého boha či bohyni zvysoka…

Společenství: Zlatá Společnost, Bouřné vrány

Věk: 20 let

Stav: Zdárně zbaven růžového oparu

Vzhled:

"Krása to je irelevantní pojem, já se kdovíjak za krásného nepovažuji, ale i přesto mám na krčku zářivou hvězdu, takže... i septoni uznali, jak dokonalá bytost jsem. Dokonalá a přehnaně skromná."

Andrey se po vzhledové stránce příliš neliší od ostatních lidí. Má jednu hlavu, všechny oči, uši, ruce i nohy. Nepovažuje se, aspoň on sám, za nikterak výjimečného. Ale teď k tomu popisu!

Obličej je celkem vyhublí, nemá přílišně ostré rysy a je celkově, tak nějak jemněji řezaný, ani náhodou však nepůsobí, jak jen to říci... žensky. O vlasy je dobře pečováno, s gelem to však nepřehání, z těch let, kdy by si jeho hustou ebenově hnědou kštici mohl někdo splést s štětcem na olej.

První, čeho si tak obvykle všimnete, když s ním vedete rozhovor nebo třeba hrajete šachy, jsou obvykle oči. Jestli jsou v jeho případě právě tyto části těla, mandlového tvaru, dominantní, to už musíte posoudit sami. Avšak možná právě díky nim poznáte, co si o vás asi myslí. Jen málo co je právě takovým oknem do duše. Jejich čistě modrá barva, tolik připomínající nebe bez mráčku, mu dokonce dodává na jakémsi nevinném vzezření. Odstín duhovek se mění podle nálady a kromě toho, jaké na ně dopadá světlu. Takže, přestože je původní barva modrá, jako voda v Karibském moři, je dost možné, že někdy potemní až do chrpové modři. Pokud se pro něco nadchne nebo ho něčím prostě jen zaujmete, ať je to sebehloupější maličkost, jen těžko přehlédnete veselé jiskřičky.

Řasy, které vystupují, co by orámování jsou celkem husté, ne však dlouhé. Jsou však vůči pokožce poměrně výrazné, jelikož Andrey není plavovlasý, ani blonďák, ani řasy, tedy nebudou světlé.

Nad tím vším se k nevelkému překvapení klene obočí. Občas se v posměšném gestu nebo zkrátka jen z upřímného pobavení, pokud odpovíte mimořádně zcestně při zkoušení, jedno i pozvedne. Ale víc se k nim asi vyjadřovat asi není třeba, vzhledem k tomu, že nejsou tak zajímavé, jako třeba již zmiňované oči. Ne, kdepak, neřídnou ani nejsou přespříliš hustá, tudíž se vytrháváním zatěžovat nemusí. Jakoby na to muž někdy bral zřetel, že?

Můžeme tedy přejít k nosu. Kontura se pohybuje kdesi mezi římským a orlím druhem nosu, avšak ani jeden ho tak úplně nevystihuje. Není nikterak mohutný a ani příliš drobný. Chřípí jsou kulatá, nikterak velká. Už to, že je celkem rovný, ne však dokonale, dosti prozrazuje o tom, že se jeho majitel nijak nevyžívá ve rvačkách.

Když zkoumáte tvář dál, asi vám neunikne strniště. Nechává si ho narůst, ovšem není pravidlem, že ho na něm uvidíte. Zkrátka a dobře se mu jednodenní až dvoudenní strniště líbí. A komu se to nelíbí, ať mu políbí jeho zadní tvář nebo prodlouženou páteř.

Rty, nedá se o nich říct, že by byly plné. I když, horní ret je plnější než ten spodní, ale ne, rozhodně nejsou úzké. Svým odstínem připomínají plátky růže, jakoby se, ale nemohly rozhodnout, jestli bude převládat spíš bílý nebo růžový odstín. A co je pro něj přirozené? Jen málokdy se neroztahují do úsměvu, nesměje se sice jako závyslák na drogách, rozhodně vám však dokáže spravit den.

Člověk nemá jen hlavu, zbytek těla od hrudi až po nehty u nohou mu taky patří. Nedá se přisuzovat k těm vyšším z jeho vrstevníků, jelikož častokrát musí zvedat zrak, aby jim mohl vidět do obličeje. Jeho výška by se dala nazvat tedy jako střední a váha, nijak nehabruje, ne, dámy, tento mladík skutečně dietu nedržel, přestože jeho tělo není mohutné. Ale svaly vypracované má... Do Hory má a stále bude mít naštěstí daleko, nedomrlé kuře rozhodně není.

Co se týká stylu oblékání, Drey to bere velmi volnomyšlenkářsky, rozhodně by ho nikdo podle stylu oblékání netypoval na lorda, zpravidla si na sebe navlékne vše, v čem je mu pohodlně, nezabraňuje mu v pohybu. Díky Cel, která je mnohem větší marnotratník než on se naučil určité fešné zanedbanosti, dovede se oblékat tak, aby mu to slušelo a zároveň si ho nikdo nedokázal zařadit.

Povaha:

"Jen hlupák by se pokusil ukrást hvězdu... Zrovna tak jako já. Však, co zbyde po spadlé hvězdě? Jen černá díra, která vtáhne naprosto vše."

Andrey Dalton... není víc než hádanka, člověk, který se dovede skrýt za hraně upřímný úsměv, v němž je patrná vřelost a jiskřičky v očích. Jakoby starosti neexistovali, jjakoby byl stále tím klukem, který neměl respekt z nikoho a z ničeho. Svým způsobem je natolik skvělý herec, že svému divadýlku sem tam i věří. Pravdou je, že mnohem snazší je na určité věci pohlížet s nadhledem asi jako osoba, které se běžné starosti netýkají než se jim postavit čelem. Vypadá teď jako zbabělec? Dost možná, ten se přeci skrývá v každém člověku. A jak svou ustrašenou stránku podává on? Inu, má ve zvyku být jízlivý, sarkastický až nedůtklivý. Nedá se ani dost dobře považovat za bručouna, ne ve chvíli, kdy září jako slunce jasné, je prakticky nemožné ho rozzuřit, samozřejmě, že to svede, nicméně jeho sebeovládání je víc než dobré a Drey? Má talent na to s vámi hovořit, i přesto, že ho rozčilujete k nepříčetnost, s grácií a zároveň mu nesaháte po kolena. Dovede vás řečmi obluzovat, ovládat, snad k pirátům s krakaticí ve znaku nepatří. Přeci jen ač je dobrý šermíř, málokdy si nechá vnutit boj před domluvou, za předpokladu, že ho sám nevyvolá. Nezapře intelekt, svým způsobem má potřebu druhé manipulovat, nicméně i tato potřeba v sobě skrývá rozporuplné party, Andy postrádá ono zapálení pro to si druhého člověka omotat kolem prstu, vnucovat mu vlastní názor za cenu toho, že na něm bude dotyčný závislý. Nic takového se mu nepodobá jeho způsob manipulace je veskrze takový, že individuum postrkuje tam, kde by dle jeho úsudku mělo být. Dokáže být pomstychtivý, přeci jen... tuto stránku jeho maličkosti by vám líp než kdokoli jiný dovedl popsat jeho bývalý přítel, který nejednou trpěl díky Dreyově škodolibosti. Nebudu lhát, neštěstí druhých mu dělá radost, tím spíš, když jde o stupidní triviálnosti, které mají zpravidla fatální dopad. Naschvály, porýpávání a medvědí služba, ty přesně jsou Dreyovím oborem. A...

Dost... Popisuji vám kluka a to z jednoho prostého důvodu, charakter tohoto muže je natolik spletitý, že se v něm mnohdy nevyzná ani on sám. Jednu chvíli si bude nalhávat, že pohádky a ty krásné příběhy se plní, je velmi přesvědčivý, i sám pro sebe a kolikrát ani sám neví, jestli sám sebe nenávidí nebo svou nenávist obrací na osoby, které z něj udělali to... no přesně to čím se stal, ubožákem, tulákem, pro kterého je domov tabu. Umí se smát, snad i vesele, nicméně všímavému by neušel podivuhodný hrozivý lesk v očích, lehce vyšinutý a výhružný, stejně tak tón, kterým mluví, kterým mluví o určitých osobách, nezdráhá se mluvit o nikom, kupodivu dokáže pěkně mluvit i o osobách, které mu ublížili. Poeta každým coulem, svůj talent na splétání slov dosud nepozbyl. Ač je temperamentní, uspěchaný, nic z toho se nevztahuje na jeho způsob plánování, dokáže se poměrně snadno vžít do druhé osoby, předstait si jak bude reagovat, jelikož si spousty charaktery prošel, být o krok napřed. Pokud někomu ublížil, v mnohých případech k těmto lidem neumí cítit lítost, pokud trpěli a on jim právě v jejich utrpení pomohl? Necítí kvůli tomu výčitky. A morální zásady? Co jsou zač nesmyslná pravidla, který každý ohýbá přes koleno...

Loajalita. To je obšírný pojem. Drey to chápe v mnoha ohledech pouze tak, že slovo loajalita a věrnost je používáno ve chvíli, kdy máte někomu dělat pěšáka. A láska? Možnost, jak si sáhnout až na dno. Řekněme, že má na lásku i loajalitu pekelnou smůlu obojí se mu vyhíbá pěkným obloukem. Však, láska mu vynesla nádhernou hvězdu na krku a loajalita... i ta je za hvězdičku. Drey si už nic takového nepřipouští a láska i loajalita má pro něj jen jeden význam, který s ní souvisí, jedno slůvko. Eli.

A takový je tento člověk, troska, kterou se stále nepodařilo zlomit. Klouček, který přišel o možnost léta, přeci jen, co se stane s motýlem, kterému setřete z křídel pel a přišpendlíte ho na nástěnku.

Historie:

"Sem tam si říkám, že pokud si bohové sepisujou naše životy, věští je z kostek nebo čuměj do karet... no, ten, kterej luštil můj příběh měl nějak moc smyslu pro melodrama. Dám ruku do ohně za to, že jsem lepší než nějaký severský neurotik. Moje jméno nezačíná na H a pokud má moje láska nějakýho příbuznýho, kterýho bych měl zavraždit, velkoryse odmítnu."

Když se narodilo první dítě Dionory Templeton a Agnuse Daltona nic nenasvědčovalo tomu, že bude mít kdovíjak pestrý život, rudá kometa, která několik dní po jeho narození zářila na obloze jako krvavý šrám nebyla určena jemu, nebyla předzvěstí, na Železných ostrovech bylo zcela běžně větrno, lilo jako z konve a z velkých síní zněl hlučný křik železných pirátů. A jak probíhá takové dětství na Železných ostrovech? Inu, trochu cigánsky, kluci, stejně jako děvčata mezi sebou závodí, bojují spolu, jako malý si hodně rozuměl s Ashou Greyjoy byli jedna ruka, tedy tak tomu bylo před rebelií, mohli jste se spolehnout na to, že pokud po vás Asha začala házet šutry, udělala vám díry do lodi, byl Andrey ten, který jí 'žabičky' podával. Jen máloco pochytil od své matky z Údolí, díky zapálenosti s jakou jednal, neřízeným temperamentem šlo znát, že v sobě svého tatínka nezapře. Ale jak už bylo zmíněno, Robertova rebelie stála život jednoho strašného panovníka jen aby se na trůn dostala jiná budoucí troska. Andymu bylo osm, když započala Balonova rebelie a vzhledem k tomu, že byl jeho otec jeden z mnoha Železných, kteří byli Balonovi věrní jistě pochopíte, že nebylo příliš bezpečné, když samozvaný král všech moří prohrál. Andy byl jedním z mnoha dětí, které dostali novou rodinu, šlo o opatření Jona Arryna, aby se podobná událost již neopakovala a tak... No tak se dostal do Údolí. Mohl tak poznat své příbuzné z matčiny strany, daleko umírněnější než na ty, na které byl zvyklí.

A právě zde v životě mladého Daltona nastala změna. Ve svých osmi letech si jen minimálně uvědomoval, že je vlastně zajatcem svých příbuzných, konec konců, pokud na vás není pohlíženo jako na "spratka zrádce", tak nemáte důvod k nenávisti. Andrey nadále pokračoval ve výuce, aby se z něj jednou mohla stát hlava rodu Daltonů. Již brzy se přišlo na to, že má mimořádný šermířský dar, to jeho příbuzné přivedlo k tomu, aby svého synovce seznámili se serem Vardisem Egenem, ten se pro chlapce stal vzorem, dalším strýcem, sera Vardise navíc jen málo zajímala historie nového svěřence, chlapec nemohl zakrýt šermířský potenciál a díky seru Vardisovi se z této jeho schopnosti stala silná stránka.

I v Údolí si našel svou pravou ruku, bylo v zájmu jeho rodiny, aby se poznával s lordy a lady svého věku, popřípadě s těmi staršími a zkušenějšímy. devítiletý chlapec se stal dobrým přítelem Victorree Arryn a měl lví podíl na tom, aby se z ní stala tvrdá žena, jež pohrdá všemi muži. Zatímco Torree ho učila úhledně psát, číst, Drey, jí začal učit lotrovinám, které běžně tropily děti na ostrovech, nebylo žádným tajemstvím, že jeho malá kamarádka denodeně válčí se svým starším bráškou a Roycovími syny. Když byli ti dva shozeni do hnoje popřípadě zbiti jako žito, vše bylo čtyřem hrubiánům vrázeno i s úroky, navíc byla mezi mladým Daltonem a Archibaldem Arrynem jasná rivalita, poté, co ho o čtyři roky mladší kluk porazil v boji.

Ree a Drey mezi sebou měli podivuhodný vztah, dlouhé pohledy z Andyho strany byly poměrně usvědčující, nicméně první jiskřička přeskočila až v zimě, když jezera začínala zamrzat a krajina okuzlovala svou chladnou krásou. Kluci měli ve zvyku skákat lososa, hrou z ostrovů, kdy měli za úkol přeskočit, co nejdelší řadu kamenů a pokud možno nespadnout do ledové vody. Ten, kdo byl natolik velké kopyto, že pod ním rupl slabý led byl nejen málem utopený, ale ještě navíc vypadl ze hry. Jeho malá kamarádka měla čerta v těle a na základě sázky s jejím bratrem, vyzvala Dreye, Arch chtěl vidět sestřina kumpána pokořeného a to se mu na jednu stranu podařilo, Ree, přeletěla dlouhou řadu na brusličkách, jakoby snad letěla a když se o totéž pokusil Andy skončilo to rozbitou hubou a zlámanýma ručkama, pravou nohou a nalomenýma kůstkama pod kotníkem. Jelikož byl hrdý a poraněná pýcha bolí nejvíc nepřijal pomocnou ruku od pošklebujícího se Archa a doslova se doškrábal ke koni. Nutno podotknout, že na koníka se skutečně už vydrápat nedokázal, musel být dovezen do sídla Templetonů, podstoupil bolestivé rovnání kostí a... abych nezamluvila to, co následovalo, téměř se stal mužem. Ree se svým ochráncem před bezprávím a dalšími špatnostmi často seděla u jeho lůžka a jelikož Dreyova pusinka nebyla tak zmrzačená, jak by bylo příhodno dovedl využít kamarádčina momentálního rozpoložení, kdy si div netrhala vlásky. Namluvil jí toho spostu, jemně políbil malou ručku. Zasnoubili se a jako správní budoucí manželé se přeci jen museli poznat taky po jiné stránce. Zašlo to pouze k pár polibkům, nevinnému mazlení, jelikož pak... Pak je našel Archibald, který nebohého zdravého nemocného zhuntoval natolik, že mohl být milý Dreýk rád, že je dosud plně funkční. Jeho budoucí švagr drapl jeho krásnou snoubenku a tak jak byla ji odtáhl na Runestone. Tato Dreyova špunpdrnáda nezůstala bez povšimnutí, však byl po svém uzdravení řádně zlinčován karabáčem a myšlenky na svatbu? Pravda, snažil se k Ree všemi způsoby dostat, ale po tomto incidentu byl prakticky hned převezen zpět domů na Ostrovy.

"Archibalde, já mám náhodou dost předností, jednou z nich je moje básnění, abys netvrdil, že tě nemám rád, i na tebe jsem vymyslel verš, 'jednou píchne a hned chcípne,' to ti říkám z celého plna mého srdce!"

Ostatně nestačil se vztekat dlouho, jelikož na žádost jednoho otcova přítele měl dělat ochránce velkému dornskému lordovi a válečníkovi. Slečince Edricovi, ačkoli byla jeho Ree krásná žena, vyžrala si pro sebe veškerou mužnost, která scházela jejímu bratranci. A tohoto troubu měl prosím učit a chránit, vše do určité míry plnil, faktem bylo, že by bylo mnohem účelnější, kdyby Edrica někdo chránil před Dreyovím vlivem. Ač byl Nedík zpočátku strašný baťula a Drey se po něm nepěkně vozil, jen proto, že byl zkrátka škodolibý a na svou maličkost by měl mít zbrojní pas v průběhu let se z budoucího lorda Hvězdopadu stával průbojný muž, který už dokázal říct ne a nenechal si vše líbit, dalo by se říci, že z chlapců stali velmi dobří přátelé. Ned se stal jeho v pořadí třetí pravou rukou v páchání zločinu, za zmínku stojí, že Drey také Nedovi ukázal k čemu slouží skvělé vykřičené domy v Dorne a jak si vlastně omotat kolem prstíčku překrásné dornské děvy.

Cosi se však změnilo. Se smrtí lorda a lady Dayne, tedy Edricových rodičů se na scéně objevil nový protagonista, Gerold Dayne, který se ustanovil Edricovím opatrovníkem a s mladým Daltonem se nemohli vystát, šlo o drobné náznaky, pohledy ze stran jednoho, jak druhého. A ač se pokusil 'lord regent Gerold z Nemanic' milého Andýska vyštípat, Ned, který byl ztrátou rodičů zničený a ačkoli bylo Andreyovou povinností vrátit se na Ostrovi, jelikož jeho otec churavěl, loajalita vůči jeho svěřenci byla momentálně podstatnější, požadoval jeho maličkost ve své blízkosti. Výuka nadále pokračovala a chlapci si začínali být mnohem bližší. Drey si ač nerad uvědomoval, že se na svého Reguluse, jak začal přítele přezdívat, raději pohlíží, když to Ned nevidí, neucházela mu ani maličkost, že je jeho blízký přítel vlastně krásný a že se mu svírá hrdlo pokaždé, když na něj promluví. Jednoduché náznaky, doteky, kterých si jeho mladý přítel raději nevšímal. A ač byla tato láska, ano nazvěme to láskou, jelikož tento vztah byl mnohem hlubší než kterýkoli jiný než, kdy Andy ke komu měl, možná proto ho následující zkušenost dostala do kolen snad víc než jeho Reguluse. Stačil jediný polibek, jemný a příjemný, jeho vlastní malý dárek k Edricovím šestnáctým narozeninám. Edric nevypadal ani tak znechucen jako spíš překvapen a snad i vyděšen jeho nenadálým činnem. Pochybnosti se vloudili mezi oba věrné přátele a jejich vztahu byl určen rapidní pád. Po onom incidentu se Andrey Edricovi vyhíbal, z jeho strany šlo o chybu, možná pokud by vše v klidu vyřešili, mluvili by na sebe, třeba... co třeba... Tak či onak, Andy se dozvěděl jen to, že je Edric jeho návrhem pohoršen a znechucen, tak mu to přeložil Gerold, který mu nedovolil s Regulusem mluvit, ač svého kamaráda znal, povídačce se dalo snadno uvěřit vzhledem k tomu, že se ho Edric nesnažil vyhledat, zrovna tak jako Andy jeho. Zachovali se k němu jako k násilníkovi, byl zbit, spoután a odvlečen. I Gerold na něj má nepěknou vzpomínku při své obraně ho mladý Dalton zmrzačil, sliboval mu ztrestání na hrdle, pokud bude jeho svěřenci, nádhernému hvězdnému chlapci zkřiven jediný vlásek. Lord regent musí nyní chodit o holi.

Samozřejmě, že se rodina o všem dozvěděla, otec byl rozzuřen, matka byla svým manželem příliš ovlivněná, dědicem se stal jeho mladší bratr Albert a Andy? Byl poslán do septa mezi černoprdelníky. Lord Agnus doufal, že víra jeho choti očistí choutky a touhu experimentovat od jeho milovaného synáčka. Andrey měl tu čest poznat septa v Králově Přístavišti, byl jeden z mnoha zmrzačených chlapců, kteří byli ocejchováni, které se pokoušeli septoni zlomit a nadělat z nich trosky bez jména a minulosti. Andrey měl navíc to štěstí, že se dostal pod pazoury skutečnému expertovi. Málokdo má to štěstí, že si sáhne až na dno. Septon Odillo byl podivuhodný muž s podivuhodnými zálibami, jak se mohl Drey později dozvědět, o mladíka hnijícího v temné kobce, rozbitý deštník se nikdo starat nebude a pro Dreye začalo věru krušné období, muž na něm zkoušel své pokusy, ze dne na den ho zbavil zraku, oči ztratily schopnost vidět sviňárny, které na něm byli prováděny, obestřel je šedavý povlak, kterého nebylo možno se zbavit do chvíle než Frankenstein neřekl jinak. Než nevynalézal dál. Byl pouhým subjektem, který byl držen při životě jen proto, že byl dostatečně fyzicky zdatný k tomu, aby přežil. Nenáviděl se za ten odporný pocit vděku ve chvíli, kdy ležel na slámě pod chatrnou dekou, byl vděčný, že ho zachránili před zimou. Byl vděčný, že mu dávají své zbytky. Byl vděčný, že ho nechávají přežívat. Zaměřme se na muže, který ho ošetřoval. Získal si mladíkovu důvěru, poslouchal jeho blábolení ve chvíli, kdy na něm byla zkoušena podivná kombinace drog, i tehdy, když se k němu Andy tulil jako zkopané štěně a šeptal slovo Regulus. I ve chvíli, kdy se ho v náhlé paranoie pokusil uškrtit. Byly dvě osoby, které vedle sebe zvládali koexistovat. Onen muž, Faria se pro Dreye stal otcovskou figurou, sliboval mu, že spolu utečou, měli úkol, tedy jeho 'otec' měl úkol. Najít jistou osůbku, pokud mu Drey pomůže bude volný. Přistoupil na jeho návrh a po dva dlouhé měsíce, kdy vyčkávali na možnost k útěku, čekali na chvíli, kdy ho šílený Odillo zřídí natolik, že se Fariovi nepodaří subjekt probrat, vyléčit povrchové rány. Trvalo to celé tři měsíce a pak... konečně přišel onen vytoužený ideál svobody. Aspoň do chvíle než se vše nezkazilo. Neprozradil se plán, tento problém stál jeho staršího druha život, stařec věděl, že nemá šanci přežít, obětoval se pro svého 'syna'. "Anneliesse Rayne, najdi ji." Tak zněla jeho poslední slova, kterými onu osůbku k Dreyovi připoutal a směr jeho další cesty... do nikam.

Na loď do Essossu se prakticky vemluví. Cíl cesty byl stejně nejasný a Drey ve chvíli, kdy opouštěli Zápodozemí nehleděl za sebe, nemyslel na ty, které nechával za sebou. Nenáviděl je. Braavos. Tyroš. Meereen. Myr. Astapor. Místa, která znal pouze z ilustrací nebo když prsty přejížděl po tečkách s jejich jmény na mapách. A teď mu byla přístupná. Z Andreye Daltona se stal Drey. Skutečně osoba bez minulosti. Usměvavý hadrák, později žoldák. Nebylo těžké se k nějaké z žoldáckých organizací přidat, či najít jejich působiště, zpravidla si totiž oni našli vás. Tak tomu bylo i v Dreyově případě, vyvolal potyčku, kterou si vysloužil pozornost určitých osob, totiž především tím, že proti zdánlivě silnějšímu soupeřovi vyhrál. Nešlo jen o silácké řeči. Muž, který se mu ani nepředstavil mu nabídl práci, schopného muže, který umí rychle zabíjet je vždy potřeba, takto se osmnáctiletý železný dostal k žoldákům, kteří si neříkali jinak než Zlatá společnost. V určitém ohledu byl snad skutečně šťastný, žoldáci, ač si nebyli kdovíjak věrní byli skvělými přáteli. Především jedna z nich, zvláštní plavovlasá dívka, další z osob, na které Drey jen tak nezapomene. Aelin Ashrywer, jako jeden z mála znal její pravou totožnost stejně jako ona věděla, že její muž, který se směje, je mrtvý násilník a hlupák Andrey Dalton. Nadále hledal své dítě překvapení a sám se dostal do hledáčku jednoho mocného loutkaře, který věděl víc než by Andymu bylo milo. Opět se dostal do situace, kdy dělal jiné osobě poslušnou loutku, která se hýbe a mluví, tak, jak chce člověk, který ji tahá za provázky. Mezi ním a Williamem Crossem nešlo o blízký vztah a vlastně ani o takový, který by se dal nazvat milenecký, Drey mu dělal pravou ruku a Will toho dokázal využít.

S žoldáky se držel takřka dva roky. Snad o něco méně než ty dva roky. Jeho akce nestojí za zmínku, ač na ně rád vzpomíná, snad až ta poslední, kterou má živě v paměti. Konečně ji našel. Byli najati neznámým mužem, aby překazili trh z otroky, odpravili otrokáře a nevolníky přivedli k onomu mecenáši. Běžný byznis, který přivede pěkné množství zlatek do jiného naditého měšce. Celou akci měl pod vedením právě Drey s Cel a nejen, že se nevydařila, Drey ji překazil na úkor dívenky, kterou měl najít, malé Anneliesse. Byl si jistý, že pokud by se ji pokusil unést našel by se minimálně jeden člověk, který by mu v jeho počínání zabránil. William byl ve svém vzteku strašný a málokdo za to nezaplatil životem. Proto, když se celá akce dala do chodu byla nešťastnou náhodou prozrazena, dal si záležet na tom, aby to vypadalo jako nešťastná náhoda, které se nedalo zabránit. Maškaráda. Stejně jako humbuk, boží dopuštění, které vypuklo a z jejich mise se stala jedna velká řež. Dal jim povel, aby se rozdělili, jeli každý jiným směrem, tak setřásli únosce a vrátili se zpět na základnu. Jediná Cel věděla, že jde o zástěrku, věděla, kam Drey zmizí i s malou zuboženou dívenkou, kterou zdobilo mnoho jizev.

Z putující dvojice se stali... poutník z dcerou. Nyní se vrací do Západozemí, nebylo těžké nalhat prvnímu převozníkovi, kterého našli, že se stali oběťmi masakru, jež propukl ve městě. A ne, nespoléhal na hloupost svého milence, jelikož, teď, když je v Západozemí a Cross po něm opět natahuje své prsty... nemá jinou možnost než s ním uzavřít další obchod.

Rodina:

Matka i otec se ho zřekli prakticky ve chvíli, kdy vyšla najevo "zvláštnost" jejich syna. Poměrně velký obrat, jelikož ještě před zhanobením rodového jména byl otcovou velkou pýchou jeho dokonalý dědic, budoucnost rodu. Bratříček Albert byl stejně jako Drey velmi soutěživý a vzhledem k tomu, že po potupě, kterou Andrey utrpěl je nyní aspirantem na hlavu rodu Daltonů nemá důvod k tomu s nepovedeným bráškou sympatizovat. A v neposlední řadě sestřička, na kterou si už nepomatuje, Syarene byla malé pískle, desetileté děvčátko, aspoň, co si pomatuje, tehdy ji naposledy viděl, nyní z ní je žena, sedmnáctiletá osoba, prakticky cizí člověk, byly příliš dlouho odloučení než, aby ho mohla poznat jinak než jako "brášku, kterej jejím panenkám trhal hlavy".

Zajímavosti:

*Rod Daltonů je vazalem Greyjoyů a on navzdory tomu neumí plavat, nanejvýš uhrabe pár temp.
*Má strach z kočkovitých šelem.
*Je častokrát díky šermířskému umu přirovnáván k Arthurovi Dayne.
*Přestože jeho zpěv není zrovna potěchou pro uši, je skvělý vypravěčem, dovede umně pracovat s hlasem. Ve vyhnanství se tento jeho talent jen zlepšil, když si občasně hrál na poetu.
*Jako chlapec často přebýval v Údolí, byl blízkým kamarádem Victorree Arryn, byla jeho první láskou, děti tehdy doufaly, že se jednou vezmou. Co se jeho románků týče, prý měl pletky s Willow Casswell a Margaery Tyrell.
*Je osobní nemesis Archibalda Arryna, ubohý Aršík ho nemůže vystát.

Loajalita

Edric Dayne - Ač bývalý lord Dalton často tvrdí, že ke svému bývalému nejvěrnějšímu příteli nechová již žádné city, natož, aby mu byl věrný, faktem zůstává, že pokud by se s lordem Hvězdopadu setkal, opět by s velkou pravděpodobností propadl jeho kouzlu.

Anneliesse Rayne - Malé děvčátko bez minulosti, Drey k ní přišel zcela náhodou, stejně jako ona k němu. V každém případě je Eli, jak ji přezdívá jeho malá chráněnka, snad jakoby byla náhradou za Edrica. Děvčátko ho občasně přezdívá "tatínku".

William Cross - A poslední osoba, které je nebo byl povinován věrností, zde šlo o vynucenou důvěru.

Body moci

Intrikářství - 0 b.

Válečnictví - 7 b.

Diplomacie - 2 b.

Vůdčí aspekty - 1 b.

Charisma - 5 b.

Vazby

Edric Dayne

Victorree Arryn

Archibald Arryn

Celaena Sardothien
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama