--------------------------------
---------------------------
--------------------------------------------------


REFLEXE


Naše životní motto: Pokud chceš něco od Osudu, Osud chce něco od tebe.
Smyslem přežití je čůrat za někoho jiného.


Vykoupení v plamenech

20. listopadu 2017 v 18:40

"Říkal jsem to můj pane, je posedlá, tuto zbloudilou duši může zachránit jediné, nejčistší smrt jež ji zbaví hříchu se skrývá v plamenech. Jen tak se ovečka navrátí zpět ke svým bohům."




Vlhko, chlad a nasládlá vůně, některých chemikálií. A pak... tma, jež byla občasně rušena září svíčky, malý plamínek, který vrhal děsivé stíny a ze scény dělal mysteriózní grotesku. A hlavními aktéry byla nesourodá dvojice, stejně ošuntělá, dokonale zapadající do této scénerie. Skláněli se nad tělem mladé ženy, sledujíc křivky, v oních pohledech nebyla byť jediná stopa po touze, nepozastavovali se nad tělem bledým jako papír. Šlo o prázdnou schránku, srdce netlouklo, z růžových úst nevycházel dech a zelinkavé oči pozbyly své kočičí živosti. Byly prázdné a skelné. Což na tom, že byla mrtvá, byla to smutná jistota nynější doby, že si smrtka přijde. Ale ona... k předčasnému konci jí někdo dopomohl, pijavice, která z ní vysála mládí. A jediným vodítkem k této tragédii? Krvavě rudý symbol, jež byl odpovědí ke všemu... Nebo také k ničemu, uzoučké rubínové šrámy byli plynulé, v tazích byla určitá ladnost a osoba, která si s dívčiným tělem pohrála za sebou měla zjevně více než jednu vraždu. Obřad... chcete - li. Velký motiv se nacházel na břiše, zvláštní hvězdice s jedenácti cípy, přesně ve středu čar se nacházel kruh, kružnice, která byla tím výraznější, že byla zcela plná, nejednalo se o pouhou lineární rozvernost, ale seškráblou vrstvu kůže. A jako každý řádný obraz, i náš umělec musel svou hvězdici ohraničit, lineární kružnicí, již se až striktně dotýkal každý cíp hvězdy. A v menší podobě se tentýž znak nacházel i na dívčiných zápěstích, čele a vnější straně chodidel.

Ohavnost.

"Otče, myslíte si, že jsou pověsti pravdivé? Přichází zima, jak tvrdí slova Starků ze severu?" Mladíkovi vážné oči rychle přejížděli ze zažloutlých stránek jedné z tlustých učených knih, jež měli k dostání jen osoby zajímající se o teologii. Učenci. Mladíkovi neušli zvláštní znaky, které zdobyli vnitřek cípu 'velké hvězdy'. Mohlo jít o hloupé čiričáry a nebo... nebo o písmo, které běžný člověk neznal.

"Arigaane, naše studium nám zakazuje věřit pohádkám a babským tlachám, nechme takové domněnky mastičkářům a básníkům... Ač je na každé pověře zrnko pravdy, tato záhada je pouhou vraždou, brutálním způsobem, jak zastrašit pověrčiví prostý lid. Na cos přišel, chlapče?" Hlas staršího kmeta, jehož oči rozhodně nesloužili tak dobře jako zrak mladého druha se upřeli na šedavé kameny. Do prázdna. Nechtěl ani pomyslet, že by se objevil další šílenec, který by se pokoušel užívat temné síly. Magii, která byla právem odsuzovaná.

"Otče, ale..." Hlas jinocha se roztřásl. Jindy tak jistý, nyní pochopil, poznal, co mu mělo zůstat skryto.

Nuair a bhios e a 'crùbadh, bidh na sgàilean a' cluich le do mhac-meanmna ... Chan eil thu tuilleadh thu fhèin. Tha thu nam m'.



Proutěná bába, tak se tomu říkalo, vysoké hranici, která víc než cokoli přípomínala tělo staré ženy, pruty byly umě vetkané do sebe, na odsouzené bylo stále velmi dobře vidět, jak se snaží vydrápat z podpěr, jež tvořili trup, dřív než dá vůdce zasvěcených pokyn a vězení pohltí plameny, začnou olizovat kůži, provazy i dřevo. Stanou se vězením pro všechny nepohodlné. Nebude to probíhat jinak, napřed spílání, nadávky, pak křik, pláč, někdy i hysterický smích, jež se mísil s nepříjemným kouřem, jež dusil přihlížející stejně jako odsouzené. Ze silných těl zbyde jen prach, ubohé zbytky, které se jen těžko daly srovnávat s dřívějšími výjevy. A pak...

Ticho...

Rušené jen veselým zpěvem Kultu. Další lov byl dokončen.


"Arigaane, víme o další, ženě nepřekonatelného půvabu, její služebné se bezdůvodně ztrácejí. Údajně vyznává krvavou magii. A navíc... máme podezření na sodomii." Pro lovce čarodějnic byly typické otrhané rudooranžové pláště, zrovna jeden takový vlál za běžícím hromotlukem, tolik připomínal dračí plameny.

Mladík se již nebál, ne jako předtím, když byl překvapen nenadálou nehodou v podobě nebožačky. Měl jasný cíl, ulovit veškeré zatraťbohy, jenž se pokoušeli vychylovat z jasných norem. Čarodějnictví bylo jako mor, ano, nedalo se pochybovat, že určitá úmrtí, zmrzačená těla jasně poznamenaná hvězdou mají na svědomí šílenci. Bylo třeba provést selekci. Další a další...

Jejich kult se stane zhoubou pro netvory. Bylo jen otázkou času než dostihnout i ty poslední.

Z deníků Arigaana 
Mé poslání zdárně pokračuje, přicházím jim na stopu, ne jednomu šílenému jedinci, strkám prsty rovnou do hadího hnízda, setkávám se s nebývalou podporou od šlechticů i šlechtičen. Poslední běsné fůrii jsem unikl jen o vlásek, netuším, jak dlouho budu stále přežívat nebo snad se mnou mají bohové jiné záměry. Tyto spisy jsou určené mému následovníkovi a pouze jemu. Seznam vědem a vědmáků, které se mi nepodařilo ulovit, je velmi důležité, abys ve vedení tohoto kultu pokračoval a nepochyboval nad svými záměry.










Vážení a milý, máme před sebou další quest, tentokrát vedený především Raduškou. Bude se velmi lišit od těch předchozích a to především tím, že se do něj nebudete hlásit, ale my si budeme vybírat vás, Osud vám zkrátka kdykoli může vpadnout do hlavní dějové linky. Takže... buďte ve střehu.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama