--------------------------------
---------------------------
--------------------------------------------------


REFLEXE


Naše životní motto: Pokud chceš něco od Osudu, Osud chce něco od tebe.
Smyslem přežití je čůrat za někoho jiného.


Daemon Crakehall

22. ledna 2018 v 20:27


Nick: Marušák ♦ ♦Rod: Crakehall (Lannister) ♦ ♦Postavení: hrabivec hrabivá... a lord ♦ ♦Status: živý, až moc ♦ ♦Faceclaim: Jack Farthing♦




Jméno: Daemon Crakehall

Přezdívka: Žádná slušna nevyšla v známost

Náboženství: Ateististické

Společenství: Železná banka Braavosu

Věk: 27 let

Stav: Workoholik, o ženy či muže se zajímá jen z naprosté nutnosti...

Vzhled:


Daemon je mladý muž středního vzrůstu. Nikdo by jej neoznačil za ohromného svalnatého válečníka. Jeho vzhled se rovná opravdu spíše jeho povolání. Na pracovníka Železné banky se jako jeden z mála těchto úředníků obléká jako člověk na úrovni. Svým zjevem chce vždy rád lidem připomenout, že je něco víc a že má i šlechtickou krev. Jeho hnědé vlasy jsou vždy upravené do jeho osobitého stylu. Vousy nenosí už jen z principu a také kvůli tomu, že se to příliš v Západozemí nenosí.

Co do obličeje si Daemon zachovává vždy neutrální výraz s kapkou pohrdání. Trochu širší obočí vůbec nekazí celou jeho vzhled, avšak k jeho modrým očím se i docela hodí. Omezuje vždy mimiku svého obličeje, ovšem pokud jej někdo rozčílí, je ve čtení emocí z obličeje opravdu průhledný.

Vždy si zachovává vzpřímenou chůzi, aby opět jednou okolí dokazoval, že je něco mnohem více než ostatní. Většinou nosí košile a jemné látky, které je možné sehnat jedině za mořem ve Svobodných zemích. Všemu vždy vévodí plášť bordové barvy na kterém spočívají znaky Železné banky a jeho rodu, tj. hnědo-bílý divočák v hnědém poli.

Povaha:


Daemon je tradiční prototyp člověka, jež se v dnešní době označuje jako 'hajzl'. Jestli je pro něj něco cennějšího než život, jsou to rozhodně peníze. Na roli bankéře se s touto povahou hodí ideálně. Kde je možné s někým vyběhnout nebo ho podrazit, nebojí se tak učinit. Jeho talent mu však dovoluje, že ačkoliv se jako první ukazuje na něj, nikdy se nenajde nic, co by toto dokazovalo. Je velice ambiciózní a ctižádostivý. Pro svůj úspěch se opravdu nebojí jít i přes mrtvoly.
V dvorním chování je asi ze všech Crakehallů vychován nejvíce, tudíž doslova ví, komu lézt do zadku nebo jak se chovat u lidí s vyšším postavením než má on. Ovšem jestli někdy existoval člověk, který i přes své postavení nezahrál jemu do karet, tak jej ještě nepoznal. V penězích je moc. To je jemu stejně známo jako i rodu Lannisterů. Někdo by tohoto človíčka snad i mohl označit za 'hnědovlasého Lannistera'. Nikdy však nebyl pohlcen mocí peněz. Ačkoliv tuto moc využívá, moc dobře ví, jak je tato posedlost ničivá, když se jí člověk nechá ovládnout. Ví ovšem dokonale kde a jak ji využít.
Při konverzacích ve společnosti se vždy snaží působit neutrálně. Jeho tón i mimika se omezují na očekávané šlechtické zdvořilosti. Nikdy nedává najevo své rozhození, ovšem v tomto případě jej zrazuje jeho obličej. Je na něm poznat každá emoce o překvapení až k rozezlení. V tomto je vždy čitelný, ale snaží se s tím už dlouho bojovat. Plebs pro něj neznamená nic. Aby si člověka všiml, musí nosit erb nebo mu v horších případech držel nůž u krku. Vyhýbá se nižší společnosti a je nerad v jejich přítomnosti. Jsou pro něj zkrátka ničím. Jsou mu ukradení a nemá s nimi dobré zkušenosti z období v Citadele.

Historie:


Začátek naše příběhu by mohl z naší postavy udělat možná toho nejvíce nešťastného muže v Západozemí. Narodil se v pevnosti Crakehall nějaké šlechtičně, jejíž jméno ani není důležité v tomto příběhu. Nejen že ze všech potomků obou bratrů Crakehall je on tím nejmladším. Navíc je ale on ještě k tomu potomek druhého bratra, který do konce života zůstane jen jako 'ten druhý bratr'. Odmala s ním však bylo zacházeno jako s každým potomkem z rodu Crakehall, tudíž odstrčeným nebyl. Dokud nepřišla další rána.
"Zuřivý jako nikdo" jak stupidní slova. Odsoudí každého z jejich rodu k tomu, aby odmalička dostali do ruky palice a začali do sebe řezat a vybíjet si poslední zbytek rozumu, který jim v této divočině mohutných bojovníků zůstal. Nikdy neseděl na všechny tyto bojovníky. Než meč a štít nebo sekera ho spíše lákal brk, pergamen a knihy. Odmítal bojovat, tudíž i trpěl, protože jeho bratránci, svaly bez mozku, ho vždy měli rádi jako sparing partnera při povinných trénincích. Domů se vždy vracel s modřinami, podlitinami a krvavými šrámy.
I přes veškerou hanbu, kterou zajistil svému otci, mu Burton nezakazoval věnovat se knihám a vzdělání. "Ne každý se narodí s mečem v ruce, ovšem tobě meč nespadl ani na hlavu." To mu říkával otec a tyto slova si pamatuje dodnes. Nadále se tedy nechával mlátit svými bratránky, ale naštěstí byli té dobroty, že se vyhýbali úderům do jeho hlavy. Takto to šlo až do doby jeho 16. dne narození. V ten moment začal příběh našeho mladého Daemona.
Když je mu nyní 16, mohl se svobodně rozhodnout, co s ním nadále bude. Nechtěl zůstat v pevnosti, chtěl poznávat a jeho mysl byla prozatím nepokřivená. Na vše se díval prozatím s optimismem, ale měla přijít rána, na kterou dozajista už nikdy nezapomene. Rozhodl se, že vycestuje do Citadely a stane se učencem, který jednou možná bude i mistrem na Crakehall. To by byl aspoň jeden způsob, jak stanout ve správě rodinného sídla. Jak chtěl, tak se i stalo. Crakehall se tak zbavil potomka, který nevyznává jejich hodnoty, plus ještě by možná do budoucna získali kandidáta na mistra. Otec neměl nic proti synovu odchodu, na jednu stranu byl možná i rád, ale Daemon mu to nezazlíval. Sám moc dobře věděl, jak špatný válečník je, navíc měl dost rozumu, aby nedráždil otce, který byl v té době opravdu velkým bojovníkem. Nuž… Daemon vyráží směr Citadela.
Obrovská knihovna, studnice poznání Sedmi království. Mistři i novicové oblečení jako ti nejchudší kněží. První dojem pro něj byl smíšený. Obdivoval tu možnost studia, ovšem vzhled mistrů a pozdější jejich chování jej zarazilo a dost ničilo jeho kladnou představu o Citadele. Nahlásil se okamžitě zdejším mistrům, kteří mu sdělili veškeré nezbytné informace a řekli mu místo jeho ubytování. Když si vyřídil vše potřebné a získal i oblečení novice, věděl, že je připraven zpestřovat svou mysl. Ovšem nyní přichází jeho první zklamání v životě na Citadele, život novice…
Každý den bylo vše naprosto stejné. Více než učencem připadal si být otrokem. Někdy to snad i vypadalo, že mistři rádi zaměstnávali co nejvíce kluka ze vznešeného rodu, který je ale teď tady něco mnohem méně, než oni. Postoj mistrů ho zarážel. Někteří byli opravdu hodni svého titulu a jejich mysl byla opravdu bystrá, ovšem neničila charakter jako jiným, na které narážel převážně. Čas na knihy a samostudium měl jedině večer před spaním, ale ani tehdy to nemohl přehnat, nebo´t druhý den by potom byl chodící mrtvolou. Od nošení tisíců knih zpět do regálu, až po čištění pitomých nočníků a zadků starších mistrů, měl Citadely pomalu, ale jistě plné zuby, ale neplánoval se tím nechat rozhodit. Prozatím...
Docela se zajímal o historii rodů v Sedmi království. Vždy, kdy jen mohl, byl na blízku mistrovi v tomto oboru a vypomáhal hlavně jemu. Jako budoucí mistr Crakehall je jeho povinností poznat jakýkoliv rod v království, ovšem i samotná historie každého z hlavních rodů byla zajímavá. Obzvlášť potom historie jeho lenního rodu, rodu Lannisterů. Jak se dostali k moci, co jim pomohlo dostat se tam, kde jsou. I když to nebyl vždy morální způsob. Člověk by mohl říct, že začal trochu rod Lannisterů i obdivovat. Bylo to až neuvěřitelné, jak se někdo může dostat ke korytu a ještě být takto respektovaný a udržovaný tam. Mnoho jiných rodů bylo středem jeho zájmu po původu historie, ale nejvíce k němu asi dolehl zlato-červený řev.
Roky na Citadele ubíhaly jako věčnost, nehledě na každodenní rutinu, která přímo ubíjela k smrti. I tak se však ve svých 20 letech konečně stává z Daemona aspoŇ učedníkem. Jeho směr se nyní však ubíral jinam. Státnictví a vedení státu se nyní stalo jeho oblibou. Ekonomika, její vady jako korupce a daňové podvody. Začal se zaobírat všem možným právnickým studiím a teprve ve studnici všech vědomostí země zjistil, že mnoho zákonů a pravidel má jisté mezírky, které se dají obejít a využít. Stejně tak objevil, že dnešním i budoucím světem bude hýbat jedna obrovská síla, síla peněz. S takovýmto zjištěním se začínal chlapec zaobírat všemi disciplínami po stránkách finančních, dokonce i k numismatice se dostal. Ve všech dílech, která však přečetl se objevovala stále a opakovaně jedna a ta samá instituce, která se stává centrem veškerého finančnictví ve Westerosu, Železná banka.
Instituce, která nepatří nikomu, instituce, která nikomu nedluží, ale všichni dluží jí. Železná banka je známá celému Westerosu, obzvlášť potom lordům a králům, kteří dozajista využili jejich služeb ať už jako neplatiči, tak i jako poctiví splátci. Banka se stala Daemonovou doménou a snažil se o ní najít, co nejvíce informací jen šlo. Někdy kvůli tomu zanedbával i své povinnosti na Citadele nebo se vzdálil od oboru, který měl být původně jeho hlavním. K čemu jsou mistrovi peníze, když je ve službách svého lorda, který je povinen se o něj starat. Mnoho mistrů mu vyčítalo, čím se zaobírá. Jemu to ovšem bylo jedno.. Mistři mu byli ukradení, byli to jen obyčejní hňupové, kteří si mysleli, že získali všechnu moudrost světa… Přitom to byli jen senilní starci, kteří si rádi dobírali každého, komu bylo pod sto let. Citadela se mu hnusila a on věděl, že tady určitě už nezůstane, proto musel udělat něco, co by jej odtud dostalo, musí porušit pravidla.
Jeho snaha přinesla přeci jen nějaké ovoce. Po nalezení zakázané literatury zabývající se černou magií, byl Daemon vyloučen z Citadely. Co však mistři nemohli tušit byl fakt, že Daemon si sebou odnesl mnoho knih o finančnictví, ale také slovníky jazyku svobodných měst. Aby toho nebylo málo, i Daemon využil slabosti noviců a za pomoci sázek a hazardu se mu podařilo dostat z několika naivních noviců, někdy dokonce i mistrů, mnoho cenností. Tyto cetky poté mohl prodat za několik měďáků, které dokázal na trzích obratně přetvořit na stříbrné jeleny. Jeho měšec se plnil rychlostí blesku a za půl roku, kdy se musel vyhýbat i mnohým strážím za finanční podvody, kterých se dopustil na občanech města, když jim nabízel všemožné benefity lenních pánů, měl dost dragounů na to, aby se mohl bezpečně dopravit do Svobodných měst.



Jeho cesta do Železné banky však nebyla tak lehká, jak si ji on sám vykresloval. Kdo by pustil cizince v západních hadrech do takové instituce, která střeží světové finance. Jak se ale jen dostat dovnitř? Jak přesvědčit tyto finančníky, že i on je hoden toho, stát se jedním z nich. Den co den se snažil svou provizorní naučenou řečí najít jakéhokoliv úředníka, který by mu naslouchal. Po mnoho měsíců pro ně musel být pouze nějakým chudákem nebo žebrákem. Nevěděl, co si počít, proto musel spřádat plán, jak zajistit, aby si ho začali všímat nebo aby se o něm dozvěděli.
Jednoho dne se na něj konečně usmálo štěstí. Jeden z úředníků zrovna zpracovával nějakého šlechtice na tržišti. Přes tu dobu už konečně začal pochytávat zdejší mluvu, proto si mohl poslechnout, co mu asi tak nabízí, díky Sedmi, že měl u sebe ten slovník. Když poslouchal jejich rozhovor, v jeden moment se přiblížil k účinkujícím. Samozřejmě stráže daného šlechtice málem mladíka zabili, kdyby ještě předtím v jejich řeči nevykřikl otázku směrem k úředníkovi. V jeho větě zpochybnil slova úředníka a navíc se zeptal, jakým způsobem bude zajištěna ochrana věřitele a jeho peněz. Šlechtic byl udiven, ale zavolal si mladíka k sobě, aby jednal v jeho jméně. Rozhovor mezi dvěma úředníky trval docela dlouho, a když se konečně Daemonovi povedlo získat výhody pro daného lorda a dal do podvědomí fakt, že ve městě je někdo nový. Po tomto incidentu si myslel, že nyní jej sami vyhledají. Což se ovšem stalo, jenom to nebylo podle jeho představ. Když se večer snažil dostat na místo svého pobytu, nějaká stará nanicovatá krčma, něco bylo jinak. Po zaslechnutí několika rychlých kroků přišla bolest a potom tma.
Probuzení bylo opět příjemné jako i uspání. Ledová voda pohltila na chvíli celou jeho hlavu a plíce se v šoku naplnily trochou tekutiny. Po vykašlání této vody před sebou Daemon uviděl nějakého smradlavého černocha s bičem u opasku. První, čeho si na něm bylo možné všimnout, byla dlouhá jizva přes pravé oko. Tohle nevypadalo na muže, se kterým asi bude jednat. Když konečně zazněl klíč v zámku, trochu se mohl uklidnit a vyčkával, co bude dál. Do místnosti samozřejmě přišel úředník Železné banky. Došlo opět na dlouhý rozhovor, dlouhý hlavně kvůli tomu, že po úderu do hlavy se musel Daemon rozpomenout na jejich jazyk. Když vysvětlil, že jeho úmysl byl vstoupit do banky, nikoliv banku potopit, došlo už na jisté vyjednávání na úrovni. Člověk by tomu skoro mohl říct pohovor. Kobku nyní vyměnila zlatá osvětlená místnost. Před ním spočíval dlouhý stůl, u kterého seděli postarší muži. Když si všimli mladíka s boulí na hlavě a zaschlou krví vedoucím po pravém spánku, věděli, že dorazil vězeň. Rozhovor byl veden v obecné řeči, což Daemon uvítal, protože na jejich jazyk neměl momentálně ani pomyšlení. PO představení a uvedení všeho na pravou míru se konečně zdálo, že by snad mladík mohl toto peklo opustit. Jeho výhodou bylo, že je ze Západozemí, kde má Železná banka pramálo svých lidí a s příslibem služby do konce života se mohl stát Daemon nyní úředníkem Železné banky.
Celých pět let strávil Daemon ve Svobodných městech, aby se naučil všemu, co ještě mohla poskytovat banka. Ovšem nebyla to škola, ale vážná peněžní instituce. Jemu se dařilo i v naplňování jejich kas. Díky úžasným pravidlům o provizi za každou utvořenou smlouvou si dovedl Daemon vydělat nemalé mění, které měl jako každý úředník uložené v bance. Jak byl mladík chytrý, tak byl lstivý, tyto dvě vlastnosti se nikdy nevylučovaly. Byl mistrem skrytých podmínek a sedmilhářství. Jeho vystupování mu vždy zajistilo naprostou důvěryhodnost a lidé ji od něj i očekávali, jeho cílem však vždy bylo splnit povinnost vůči bance. Nyní byl již ideální čas pro to, aby se konečně mohl Daemon vypravit opět domů. Přednesl návrh o spravování dluhů a dohledu nad financemi rodu Lannisterů a Crakehallů v Sedmi království s tím, že bude vždy k dispozici pro každý nový úkol, který mu pošlou vzkazem. Železná banka nebyla Citadelou. Jejich úředníci neskládají kdejaké přísahy nebo celibáty. Jsou svobodnými zaměstnanými lidmi, dokud neohrožují jejich instituci. Daemon si vydobyl pověst věrného pracovníka, tudíž jeho návrh prošel. Navíc bylo třeba dohlížet nad dluhy spojené s Lannistery, neboť oni měli blízko ke koruně. S příslibem veškeré podpory od Železné banky, se vydal Daemon domů, do Západozemí. Bylo by však hloupé cestovat sám. Proto mu bylo předloženo, že banka bude platit polovinu žoldu vojákům Rottenfaustu, kteří jsou věrnými a zdatnými bojovníky, již několik let pracujícími pro Železnou banku, a také zadluženými, jak jinak. Po tomto všem se tedy vydává DAemon na moře v doprovodu 40 vojáků, což je pro některé nižší lordy přímo sen. Nikde není papírově udáno, že je snad mrtev, tudíž jeho tituly až do vydědění měli nadále patřit jemu. Jako nepasován však může být jedině označován jako Lord z Crakehall… Tak tedy… Vítejte doma, lorde Daemone Crakehalle.

Rodina:

Ser Burton Crakehall - otec, mladší bratr Rolanda Crakehalla
Ser Roland Crakehall - strýc, pán Crakehall
Ser Tybolt Crakehall - bratranec, starší syn Rolandův a dědic Crakehall
Ser Lyle Crakehall - bratranec, prostřední syn Rolandův řečený "Strongboar"
Ser Merlon Crakehall - bratranec, nejmladší syn Rolandův

Zajímavosti:

Daemon si díky svým financím a důležitosti v bance najal svou vlastní gardu, oddanou jenom jemu, dokud tedy platí samozřejmě. Bez nich rozhodně neopouští své ubytování.

Loajalita

Rod Lannisterů

Body moci

Intrikářství - 6 b.

Válečnictví - 1 b.

Diplomacie - 5 b.

Vůdčí aspekty - 0 b.

Charisma - 3 b.

Vazby

 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama