--------------------------------
---------------------------
--------------------------------------------------


REFLEXE


Naše životní motto: Pokud chceš něco od Osudu, Osud chce něco od tebe.
Smyslem přežití je čůrat za někoho jiného.


Arthos Eskel

12. srpna 2018 v 20:24


Nick: Ellušík ♦ ♦Rod: Eskel (Lannister) ♦ ♦Postavení: Zchudlý lord ♦ ♦Status: Naivně zamilován, bolestně odmilován ♦ ♦Faceclaim: Tom Burke ♦




Jméno: Arthos Eskel

Přezdívka: Tichá tvář, Mlčenlivý lord, Modrásek

Náboženství: Nevěří v žádného boha, někdy ani v lidi ne

Společenství: Bouřlivé vrány (kdysi)

Věk: 37 let

Stav: Nedobrovolně ženatý

Vzhled:

"Být starší, pletl bych si ho s lordem Tywinem. Zachmuřená tvář, ústa ani jednoho nebyla utvořena k přirozenému úsměvu. A oba dva přišli o milovanou ženu."
"Ne, oba ne. Arthos byl zamilovaný hlupák a žena mu utekla s veškerým bohatstvím. I jeho srdcem."

Tento muž se snad narodil se zasmušilou až flegmatickou tvář, jak mnoho lidí a převážně jeho chůva, pravili. Nedalo by se básnit nad pohlednou tváří, ale na druhou stranu nikdo nemůže povědět, že by byl ohavnou ocasatou obludou. Dalo by se říci, že některým ženám se líbit může, ale žádná pro něj nebude padat do kolen. Výškově se jej žádní zbojníci nebo neřádi nezaleknou. Na muže je vskutku menšího vzrůstu, ale co nemá ve výšce, dohání v hbitosti a rychlosti. Díky své tělesné konstrukci je uzpůsobený spíše na boj vodního tanečníka, boj hrdlořezů, jemuž se naučil převážně v Essossu. Díky těm časům na sobě nenosí těžkou zbroj, v lehké se cítí více svůj. Též jako meč je z odlehčené oceli, sedí mu akorát do ruky a dokáže s ním vyložené divy. Což se soupeřům příliš nelíbí.
Na hlavě mu bují hustá kštice neposedných hnědých vlasů. Zdědil je po svém dědovi, i na jeho hlavince rašily ježčí bodlinky. Matka Arthose jeho vlasy milovala, hladila ho po jich a občas mu zaplétala culíčky. Což se na druhou stranu nelíbilo jemu. Oči mu září zvláštní zelenanou modrou, ačkoliv se zdá, že barva jeho očí je zcela modrá. Záleží také na slunečních odlescích či úhlu pohledu. Můžete o tom s ním diskutovat, ale jeho to zhola nezajímá.
Narodil se s menší vadou, kterou mistr nazval roštěp patra. Kdyby Arthosova matinka nebyla peprná dáma, každý by věděl na koho svalit vinu a pomluvy o záletkách s kachnami by se šířily i nadále. Takto se mohli dospělí i děti posmívat jen za zády, jinak by něco zažili z úst lady Eskel. Jako dítě si často svá ústa prohlížel, ale nehodlal se kvůli tomu hroutit. Nebyl kvůli tomu fešákem, ale on nikdy netoužil potom, aby se za ním každá otáčea. Přesto když dorostl do určitého věku, nechal si vadu zarůstat vousem. Nikdo jej od té doby neviděl jinak.
Nikdy nebyl na přílišnou parádu. Nešňořil se jako jako mladý Tyrell, jeho oblečení bylo vždy strohé, se znakem rodu - modrou vlaštovkou. Nenosí nic, co by nebylo možné použít v boji nebo, co by mu v něčem překáželo či jej škrtilo. Narodit se jako dívka, bude nosit nejprostější oděv, který by mu švadlena dokázala ušít. Nakonec je rád, že se jako dívka nenarodil. Je jeden z mála, který svou hlavu zdobí novodobým výstřelkem módy, který jistý umělec pojmenoval klobouk. Nenosí jej protože by to byla učiněná novinka, ale protože není rád, když mu slunce svítí do tváře. Takto se může lépe soustředit na to, co je okolo něj.

Povaha:

"Ve světě to funguje takto - každý sám za sebe."

"Beze zbraně?" sebere ze stolu vidličku. ..."To je lepší."

Povaha je Arthosovská! Jeho tvář je nečitelná a přehršlem emocí též nesrší. Po svém otci podědil stoický klid, neoplývá cholerismem, nemá nutnost každého praštit za jakoukoliv urážku. Nechá se poplivat, uhodit, ale celou situaci zvládne vyřešit slovy. Není žádný troubík, který by si nechal vědomě škodit, přesto není pomstychtivá povaha a nemusí vše nutně řešit silou. Slova před přímým útokem. Uvážlivost i hloubavost jde poznat na jeho tváři. Dokáže vysedávat dlouhé hodiny v tichosti, kdesi v koutě, přemýšlet nad starostmi i nad budoucností. Ale stává se i, že vzpomíná, přestože se může zdát, že nejde o nostalgickou osobu. Jenže i jemu se jisté okamžiky vybavují až příliš živě a odmítají opustit jeho mysl. Ke všemu přistupuje s rozvahou, nedělá rychlé soudy, aniž by věděl o stoprocentním viníkovi. Oplývá ctí, jež mu byla dána do vínku po otci. Nedokázal by ublížit bezbrannému, nevinnému nebo neozbrojenému člověku. Ačkoliv sloužil jako žoldák, měl svůj kód, podle nějž se řídil. Nikdy se neúčastnil úkolu, ve kterém by musel jednat proti svému svědomí.
Vzbuzuje přirozený respekt a vůdčí vlohy v sobě nezapře. Dokáže vést svůj lid k prosperitě, dokáže vést svou armádu proti nepříteli. Každý krok pečlivě zváží, nehrne se do ničeho po hlavě a nemá rád, když mu lidé pouze přikyvují. Je rád za jiné názory, též jako za kritiku. Dokáže se poučit z chyb a neopakovat je. Pouze vytvářet nové, ale tomu se člověk vyhnout nedokáže. Přestože je ochoten i poslouchat, nezapojí se do ničeho, co by mu bylo ryze proti srsti. Na druhou stranu tomu ani nezabrání, jelikož se do cizích věcí nemíní plést. Ač se mu nemusí líbit vedení jistých lordů, nijak na jejich chování nenaráží ani se je nepokouší soudit. Nedělá si více nepřátel než je nutno. Je si vědom do jakého kraje se narodil a pod kterým vazalem slouží. Může se brát, že Arthos se zcela vybočuje zdejším zvykům.
Ač se zdá, že tento muž není schopen lásky, jelikož je na to příliš chytrý, i on se jednou zcela poddal takto silným emocím. Díky nim se k jeho povahovým rysům dostala i zahořklost, vina a nenávist.

"Jeho jste pustil, ale mne chcete zabít?"
"Ano, vás nenávidím."

Přijal alkohol jako svůj lék. Ke všem negativním vlastnostem se přidal i nezájem. Nezájem o život i vše, na čem mu kdy záleželo. Jeho žena, k níž nikdy nic necítil, zachraňovala vše, co Arthosův rod, kdy vybudoval. Správný jed do žil mu nalila nabídka, jež odrazila lítost i sebeobviňování a nahradila jej nadějí. Nadějí v pomstu a možná i navrácení k životu, ačkoliv o tom dosti pochyboval. Život mu skončil v den, kdy se mu zastavilo srdce.

Historie:

"Nemám lepšího poslání než zradit svého vazala, utéct od mé ženy a dětí a přivést nazpět do Západozemí dračí šílenství, jen protože on ví, kde jí můžu nalézt."

Narodil se v Astoře jako druhý syn, přesto jediný, lordu Willemovi a lady Catwell. Jeho starší bratr zemřel jako novorozeně, proto si rodiče Arthose velmi opečovávali. Jen jeho fyzická vada jim přidělala nemálo vrásek. Mnozí věřili, že se jeho vada rozštěpí a rozpůlí mu hlavu, ale to byly pouhé hloupé pověry a pomluvy, kterým jeho rodiče nevěřili. Ani on sám v dospělosti. Jako každý správný lord a lady vychovali svého syna jako svého správného nástupce. Jelikož se o žádné další dítě nikdy nepokusili, zůstal celý odkaz rodu Eskelů na Arthosovi. Syn nijak rodiče nezklamával. Poctivě se učil etiketě, diplomacii i chování správného lorda. Už od osmi let sedával se svým otcem u velkého stolu a přijímal poddané s jejich problémy. Otec vždy nemohl rozsoudit každého správně či ušetřit trestu veškeré zlodějíčky, ale pokoušel se čini tak, aby v noci mohl spát s klidným svědomím. Aspoň toto vždy říkal svému synkovi před spaním. On jej měl za velký vzor, choval k němu respekt a měl ho vskutku rád. Též jako matku. Jenže ne vždy bylo na rozhodnutí lorda Willema.
Při Robertově rebelii zůstal rod Eskelů nečinný, jak si lord Tywin přál. Sám Arthos byl v té době mimo Západozemí. V devatenácti odjel do světa na zkušenou a přidal se k Bouřlivým vranám. Od svého zbrojmistra se naučil mnohé, ale teprve se skupinou žoldáků se zdokonalil. Měl nemalé informace o událostech z rodné domoviny. Chtěl se vrátit, ale v dopisech jej otec ujišťoval, že to není potřeba. Arthos tedy zůstával se svými žoldáckými druhy a činil tak, jak by mnozí nechtěli. I přes fakt, že byl žoldákem, nikdy nezabil nikoho, kdo by si to nezasloužil. V tomhle měl od otce daný kód. Ale časy se měnily a ne každá rozhodnutí byla v rukou Eskelů. Dozvěděl se o zničení rodu Targaryenů, o vyvraždění královské rodiny, za čímž stál lord Tywin. Ten čin ho zhnusil, zvláště když byl tento muž jejich vazalem a jeho skutky padaly na hlavu i jim.
Zůstal v Essosu poslední měsíc, jelikož dopisů od rodiny se mu nedostávalo. Dostal strach a vyrazil nazpět. Doma nalezl matku, která jej odmítala pustit za otcem. Sama vypadala dosti zbědovaně, ale dle jejích slov na tom byl lord Willem velice špatně. Přesto mu nechtěla specifikovat, co za tím stálo. Musel po sídle obcházet otcovy komnaty a respektovat jeho přání, aby jej nikdo nevyrušoval. Trvalo tak dlouhé měsíce, Arthosova mnohdy dlouhá trpělivost téměř docházela konce, k otci pravidělně docházel pouze mistr i sluha mu nechával jídlo před dveřmi. A až po těch dlouhých měsících se mu dostalo zprávy, že jej otec chce vidět. To, co spatřil za zavřenými dveřmi komnat, nikterak nekorespondovalo s jeho vzpomínkou na lorda Willema. Muž na posteli byl sešlý stařec se ztrápenou tváří. Kostnatou rukou k sobě přivolal jediného syna a vypověděl, co jej dlouhé dny, týdny a měsíce trápilo. Místem nočních můr se stalo Královo přístaviště, kde jeho svědomí i morálka dostala zásah přímo smrtelný. Nerozhodl se pro čest, nýbrž pro povinnost a loajalitu. Sledoval, jak byly targaryenské děti zavražděny a princezna před jeho očima brutálně znásilněna a zabita. Nic neučinil a to jej stálo veškerou sílu k životu. Arthos věděl, že tento den je pro otce posledním. Viděl mu to na očích.

"Smrt - věř mi, že já mám na to čich,
Smrt se vždycky pozná na očích."

Lorda Willema Eskela skolila vina a nenávist k sobě samému, brzy po něm jej následovala i matka, jež bolest manželovu prožívala s ním, jen svým tichým způsobem. Astorou se rozlehlo ticho. Arthos se ve svých dvaadvaceti letech stal lordem pod vazalem, jehož činy zahubily otce i matku. Naštěstí se s lordem Tywinem musel shledávat jen když to bylo nebetyčně nutné. Arthose živila vzpomínka na otce, na společné časy, kdy hleděl, jak správně jedná lord a snažil se jít v jeho šlépějích. Vyrazil se svou armádou v době, kdy si Balon Greyjoy usmyslel, že se stane svým vlastním králem. Tato událost nebyla krvavě zapsaná do dějin, celé povstání se podařilo závratně rychle ukončit a nastal dlouhý čas naprostého klidu. Žití se zdálo zcela stereotypní do doby než se do života starého mládence dostala žena. Žena, jež se mohla zdát tou pravou. Dle zlých jazyků nebyl Arthos normálním mužem, žil dlouhá léta bez milostné pletky, ani manželku si nenašel. Proto každého téměř udivilo, že se na dvoře objevila žena, jež zachmuřence dokázala okouzlit. Byl jí naprosto unešen. Miloval její smích, její hlas, její vůni i způsob, jakým se pohybovala. Její ranní česání vlasů před zrcadlem, strojení se i slova, jež jí vycházela z úst. Miloval jí celý svým srdcem, dal by jí cokoliv, co by si přála do doby než mu opadla zamilovanost z očí. V ten den, kdy zmizelo veškeré jeho zlato a s ním i žena, jež miloval. Bez slůvka. Zprve si myslel, že jí někdo unesl, chtěl věřit naivně nočním můrám, ne realitě. Jenže ta jej pomalu dohnala. Uvalil svůj rod do chudoby a zničil se jiným způsobem než jeho otec. Aby nezahubil své poddané i lidi, jež žili v malém městě, musel s jedním lordem domluvit jistou nabídku. Astora bylo úrodné místo, krásné na pohled a lord Kenning se již pár let snažil uhnat Arthose na sňatek s jeho dcerou. Jenže už kvůli tomu, že uběhlo pár let, se dcera změnila z jiné, mladší. Aelyn byla krásná čtrnáctiletá dívka a její otec byl ochoten vložit jistou část financí do znovu vybudování Astory. Arthos se téměř ve svých devětadvaceti letech oženil a po roce se stal otcem dvojčat - holčičky a chlapečka. Jeho život se opět stal dennodenní rutinou. Činil svou povinnost jako lord i jako manžel. Se ženou se nestýkal, když to nebylo nutné. A nutné to bylo pouze v případě, kdy chtěla Aelyn další děti. Měla silné mateřské pudy a z jejich sňatku vzešly další tři dcerky. Arthos se s nimi vídal o něco více častěji než s jejich matkou, ale vícero času sedával v ústranní ve své pracovně, kde se pohroužil do lítosti a alkoholu. V dlani vždy svíral stříbrnou lilii, kterou daroval své milované zrádkyni, jež mu jako jedinou zanechala. Upíjel se v zármutku, stával se troskou do doby než mu jeden ptáček zacvrlikal nabídku, jež se neodmítá. Arthos zcela pozbyl moudrého rozhodování, nabídku přijal a vydal se nazpět do Essosu. Astoru ponechal v rukách své ženy, též jako děti a stal se opatrovníkem a učitelem pro chlapce, pro jehož smrt se utrápil bývalý lord Eskel.

Rodina:

"Rodina není pouhé slovo. Pozici v rodině si člověk musí vysloužit."

Otec byl z rodu Eskelů, svými zásluhami při vzpouře Tarbecků a Reynů si vysloužil lepší postavení. Matka pocházela z rodu Swyftů. Arthos měl staršího bratra Lamberta, který zemřel ještě v kolébce. Dalo by se mluvit o vzdálenějším příbuzenstvu, ale s těmi se nestýká, pokud to není vyloženě nutné. Po milostné pletce a skoro svatbě, která jej připravila o veškerý majetek, se musel oženit s dcerou lorda Kenninga, Aelyn. Té byl povinen poskytnout dědice, též jako další děti, jelikož Aelyn chtěla velkou rodinu. Nikdy se jako jejich otec příliš necítil. Nejstarší dvojčata jsou devítiletá a jmenují se Reemus a Loreen. O tři roky později následovala Cassei. O dalších šest let Marei a v nynější době se vylíhla malá Reeta. A nyní se stal rádoby opatrovníkem malého dračího potěru, díky/kvůli nabídce, která se neodmítá.

Zajímavosti:

"Pouč se z chyb svých předků a nikdy je neopakuj. Vytvářej si vlastní, ať se z nich mohou poučit tví potomci."

Kdyby v té době existovala Grumpy cat, její tvář s Arthosovou by byla k nerozeznání.
Jeho meč je naprostý unikát, lehký, tenký a ačkoliv se mu každý v Západozemí vysmívá, v Essossu je to učiněný zabiják. Nikdo nemá tušení, jak taková tenká čepel lehce projede každou skulinou a najde si cestu k životně důležitým orgánům.
Nosí poslední výstřelek módy, který si též přinesl z Essossu.

Loajalita


Loajalita je přeceňovaná

Body moci

Intrikářství - 0 b.

Válečnictví - 10 b.

Diplomacie - 8 b.

Vůdčí aspekty - 10 b.

Charisma - 2 b.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama