--------------------------------
---------------------------
--------------------------------------------------


REFLEXE


Naše životní motto: Pokud chceš něco od Osudu, Osud chce něco od tebe.
Smyslem přežití je čůrat za někoho jiného.


Yennefer ze Stínozemí

18. srpna 2018 v 13:47


Nick: Ellušík ♦ ♦Rod: --- ♦ ♦Postavení: Kněžka Rudého boha, poradkyně ♦ ♦Status: Šeřík a angrešt ♦ ♦Faceclaim: Katie McGrath ♦




Jméno: Yennefer ze Stínozemí

Přezdívka: Yen, Čarodějnice, Černý havran a mnoho velice neslušných označení, které vypisovat nebudeme

Náboženství: Víra v Pána Světla, jinak zcela jistě a převážně v sebe

Společenství: Coven Pána Světla

Věk: 33 let (přibližně)

Stav: Svobodně bez vztahu

Vzhled:

"Chodí pouze v černé a bílé. Její oči jsou fialové a uctívá toho prokletého boha! Kdybych mohl, pověděl bych na hranici s ní!"

Kdo by kdy odolal dámské tvářičce růžolící mládím s havranými vlasy a fialovýma očkama. Krása zahalená tajemstvím, stejně nebezpečná jako kudla v srdci. Zda se takto narodila či za to můžou ty mnohé čachry machry s nimiž si zahrává, to není zcela jisté. Jisté je jedno, sic je přitažlivá, ale pouze pro odvážné. Málo který muž je ochoten zahrávat si s dominantní ženou, o níž se navíc vedou nepěkné řeči. Neoplývá přílišnou výškou, někdy si to kompenzuje vyššími podpatkami. Vlasy si sčesává, sic to vypadá jako by je měla volně. Není typem, jež by se dokázal po louce prohánět naboso nebo si v lehkých šatečkách užíval slunečních paprsků. Na světlé barvičky jí nevyžije. Málokdy nosí jiné barvy než černou a bílou. Mnohdy by mohli lidé říkat, že se obléká koketně, ale kdo by mohl tvrdit, že to není přímý styl kněžek Rudého boha. Narozdíl od nich se nenosí v rudé. Mohlo by se to zdát jako nerespektování Pána Světla, ale ona se nemíní podřizovat starým zákonům ani určenému stylu. Nestalo by se, aby byla kdy vidět špinavá, neupravená nebo otrhaná. Není v jejím rozmaru chodit jako šmudla. Chůzi má elegantní, jakoby vyrostla někde na hradě, přitom kněžky Rudého boha nemají zrovinka šťastnou minulost v přepychu. Ale v chrámu se i z odrbaných dětí dokážou stát lidé jako Yen.
Její garderoba obsahuje několik druhů šatů různých střihů, někdy i s rozparky po stranách. Nechybí zde i kahotový model, za nějž si povětšinou vyslouží nejeden vražedný pohled. Ale v jistých případech je výhodnější pohybovat se v rádoby pánském oblečení, jak by to mohli mnozí nazvat, než-li v čistě dámském. Je známá svou typickou vůní, kdy používá kombinaci šeříku a angreštu. Na svou obranu se naučila základy boje s mečem, přestože u sebe nosí jen malou dýku. Nikdy nemůže vědět, kdy se bude hodit.
Její vzhled se dá přirovnat k typickému západozemskému, světlá pleť, tmavé vlasy, jen oči jsou výjimkou, jež ukazuje, že je z jiného kraje. Mnozí si mohou mylně myslet, že jejími předky byly dávní králové ze Staré Valyrie. Ale fialové oči nutně nemusejí předznamenávat unikátní původ. Ve Stínozemí vznikají mnohé podivnosti, jež se mohou zaměnit s čímsi královským.

Povaha:

"Prošla jsem Západozemí mnohokrát, přesto něco zůstává stejné. Lidé jsou stejně neoriginální. Buď mě chtějí upálit a nebo myslí na to, že by mne chtěli upálit. Ale zůstává jen u slov. Škoda, mohli by si ještě více potvrdit, že jsem čarodějnice."

Mnoho tváří zvládá hrát role zcela jiných charakterů než jim byly dány do vínku. Činí tak protože nemají rády samy sebe či nechtějí, aby byly poznány. Nepotřebují, aby někdo zneužil jejich slabin či přízraků z minulosti a obrátil je proti nim. Chovají se proto chladně, uzavřeně a nepřátelsky. Nemají důvěru, začnou hrát hry, jež je odrazí na stranu temna. Do míst, kam světlé duše nezapadají. Stanou se z nich nepřátelé všech. Každý je nenávidí, odsuzuje je. Touží po jejich smrti, ale strach z nich je drží zpět. A přitom ony jen touží po lidském citu, vřelém a opětovaném. Ale nikdy se k němu nedostanou pro svou obavu ze světa. Odepřou si to a zůstanou samy. A až zemřou, nikdo si po nich neposteskne ani si na ně nevzpomene. Jakoby nežily, jakoby jejich existence neměla smysl. Pouhý prach ve větru.
Yen je na jednu stranu ambiciózní bytost, jež nezapadá do tradičního pojetí mužského světa. Odmítá se podřizovat, což pro ni mnohokrát dopadlo špatně. Přestože umí diskutovat a obracet lidi na svou stranu, ne pokaždé se to povede či dopadne dobře. Ale nepatří k lidem, jež by se po první porážce otočili a utekli. V boji zůstává až do konce, ač by se útěk jevil jako moudré řešení. Jenže ona si budovala své postavení příliš dlouho než aby jí bylo odebráno kvůli slabosti a zbabělosti. Každý si může dovolit být vystrašený, pro ní to je ale stejné, jakoby vše vzdala. Bojí se jako každá bytost, ale svůj strach odráží útokem, hořkostí či sarkasmem. Každý má své malé strachy, ale i své velké. Malé jsou drobnosti, jež i tak dokáží ztížit život a co teprve ty velké. Na život rádoby vlka samotáře má z osamění strach. Obává se, že by na konci svého života zůstala sama. Nedokáže unést představu, že by zemřela sama.
Dokáže si omotat lidi okolo prstu, i když se raději ocitá ve společnosti chytřejších existencí, s kterýmiž si může konkurovat, stejně tak i debatovat a sdílet své poznatky. Kdyby kolem sebe měla jen samé pochlebovače a patolízaly, brzy by cítila, jak její inteligence vchází vniveč. Jako rádkyně nemá na vybranou, musí přijímat chytré existence i ty, co rozumu ani ždibíčka mozku nepobraly. Takoví to lidé pro ní nejsou žádnou konkurencí a ona raději přijímá výzvy. Přesto není horšího člověka než-li šílence. A s těmi je vskutku těžké pořízení. Ač se nezdá jako přátelská osoba, svůj coven bere jako rodinu, blízké osoby, jež stojí při ní. Snad i v hodince nejvyšší. Přesto by v ně nesvěřila plnou důvěru. Ale už i poloviční je jakýmsi úspěchem.
Jako každá lidská bytost dokáže milovat i nenávidět. To prvotní pečlivě skrývá z dobrých důvodů. Nechce, aby jí to bylo sebráno, též aby si pokazila reputaci chladné čarodějnice. To druhotní se dá poznat snadno, ohledně osob, jež nemá vskutku ráda, to dává velice důrazně najevo. Nepotřebuje se přetvařovat úplně v každé situaci, zvláště když to není při vůli Pána Světla. Vůči němu má respekt, jelikož cítí jeho existenci a též jakožto její zachránce si její úctu zasluhuje. Je mu oddaná ač se může zdát, že toho není schopná. Ale přeci jen pravý Bůh a lidské bytosti jsou něco zhola jiného. Stařešinové mohou odporovat po opuštění hlavní linky církve, ale i coven Pána Světla zcela podporuje plány Rudého boha.
Je nadaná v oblasti bylinek. Dalo by se říci, že je to i jejím tajným koníčkem. Baví jí připravovat lektvary, jež mohou pomoci, ale i uškodit. Málokdo si o ní myslí něco dobrého, ale když se na prahu objeví lahvička s čirou tekutinou a papírkem "Použít", část lidí využije nabízeného daru či jedu, když nemají zbytí a jejich jediné malé radosti v postýlkách umírají na choroby, na jejiž léky nemají peníze. Děti jsou její odvěkou slabostí. Přijde jí dokonale kruté v sobě chovat mateřské city, když není schopná nést v sobě malého drobečka. Mnoho let prosila Pána Světla o radu, ale v této oblasti se jí žádné naděje nedostávalo. Jenže vzdát se odmítala a tak stále hledá další a další marné naděje v něco, co nikdy nemůže mít.
Kvůli své minulosti se nebere za žádnou tragickou figuru. Nemíní nad tím dlouhé hodiny plakat v koutě ani zdlouhavě vzpomínat či přemýšlet, jak by vše mohlo být jiné. Hodlá se o něco zapříčinit, nechce, aby její život přišel nazmar. Když získala druhou šanci, nemá výběru, musí jej využít, dokud se její chladné tělo nepromění v prach.

Historie:

"Zajímá mě tvůj názor, přesto ti dám dost důvodů, aby jsi uznal, že můj je lepší."

Jméno, jež jí bylo dáno po narození, neměla tak dlouho, aby bylo v její moci si jej pamatovat. Z dávných vzpomínek se jí vybavuje křik, pláč a kouř. Plameny stravující tělíčka jejich sestřiček, opekájící maso pro kanibaly. Svou jedinou výhodu, kdy byla příliš hubená na uspokojení krutých lidí. Bludiště, do něhož jí poslali, kde mohla nalézt cestu ven nebo se nechat roztrhat psy. A to bylo poprvé, co se jí v hlavě ozval ten hlas. Hlas, jež jí dostal do bezpečí, aby se na dlouhá léta neozval. Z rodiny jí nezbylo nic. Nepamatovala si, co se s ní dělo poté. Jen další střípky. Kouř, těžký vzduch a věčná tma. Otrávené moře, jež zničí mnohé. I to jediné, co jako dospělá bude velice chtít. Vzpomínky na Stínozemí jsou stravovány mlhou, jež tam panuje. Další střípek, loď odvážející jí pryč s mužem, pro něhož byla předmětem vhodným k využití.
Navazuje na to další. Okno vysoko nad zemí a muž, jež se jí pokoušel v něco vycvičit. V něco jako chodící zbraň, jež by mu přišla vhod při sesazování králů i hlupáků. Život malého vyhublého dítěte nebyl důležitý. Vyšší cíl byl prioritou. Jenže nikdy k ničemu takovému nedošlo. Místo působení dívenky beze jména se změnilo po vraždě muže, jež jí "vychovával". Byla vyhozena na ulici, kde si musela zvyknout na žhavé slunce a jas, jež jí zpočátku zmáhal a mučil oči. Možná proto jsou její modré oči, tak bledé. Nakonec skončila jako každé jiné dítě. Nucena se uživit krádeží a během dospívání vlastním tělem, jelikož a bohužel to vynášelo více. A tak jí nastal pro dlouhá léta stereotyp beznaděje a smutku. Ti, co si jí oblíbili nejvíce, jí začali přezdívat Černý havran pro její tmavé kadeře. Žádné jméno nebylo třeba, proč by bezcenná holka potřebovala něco tak cenného. Jediná myšlenka jež jí provázela celá léta, byla na hlas v její hlavě, jež jí dostal do bezpečnějších míst. Viděla jej jako svého ochránce, přestože bylo dlouho, co jej zaslechla. Přesto stále věřila, že se vrátí a pomůže jí i nyní. A kupodivu se toto přání vyplnilo.
Bylo jí nejspíše čtrnáct či patnáct, když se ve snu procházela po stinných ulicích Ašaje, lapala po dechu a jediné, co jí ukazovalo cestu, byl plamínek světla. Bylo těžké se k němu dostat, padla na kolena, ale plazila se dál, těžký vzduch jí znemožňoval dýchat, ale to něco jí k sobě táhlo. Pomáhalo jí. Přivedlo k sobě a ukázalo jí, co má učinit. Po probuzení nemeškala, vzala to něco málo, co u sebe měla, koupila si místečko na lodi a přepravila se z místa, jehož jméno ani neznala do jiné slunné krajiny, kde dle všeho mělo být místo, kam patřila. Chrám Pána Světla ve Volantisu byla ohromná stavba, chráněná otrockými vojáky, jež jí i přesto pustili dál. Jako by byla očekávána. A také byla. Její kostrbatá cesta končila za dveřmi chrámu, v němž jí uvítal Nejvyšší kněz Benerro. Stačilo pár slov, aby jí ujistil, že zde jí žádné nebezpečí nehrozí. Ukázal jí, že R´hllor si jí vybral z jistého účelu. Její život měl smysl a měl posloužit vyššímu účelu. Také jí bylo prvně v životě dáno jméno, jež se s ní nese dále - Yennefer. Což znamená spravedlivá.

"Každý problém nastal v okamžik, kdy člověk nedokázal sedět v plné místnosti a mlčet."

Další léta se zocelovala, učila se a poznávala než byla připravena sloužit Pánu Světla. V ten čas měla možnost poznat svou pravou náturu, zjistit, že se necítí jen jako pouhá loutka ovládaná Benerrem, jež jí děl, co po ní R´hllor chce. Věděla, že jej nějaký čas poslouchat bude, nechá se posouvat po šachovnici, jak si přeje on než si uzme vlastní kousek, kde se bude moci rozhodovat sama za sebe. V jisté okamžiky pochybovala, že jí Benerro praví, co slyší od Pána. Nikdy nebyla dost důvěřivá a naivní, aby mu vše slupla. Přesto přikyvovala a šla tam, kam jí posílal. Děla vůli Pána Světla, postávala před plným davem a hovořila naučená slovíčka, jakoby jí je šeptal Benerro do ucha sám. Ale nikdy to nebyla ta slova, jež slyšela ty dvě noci, nikdy to nebyl ten hlas ani to hřejivé teplo. Věděla, že R´hllor pro ní má jiný úkol než posluhovat Nejvyššímu knězi. A nebyla sama. Ač se mohlo zdát, že šlo o vzpouru, jedna z mnoha knězek vytvořila sesterskou skupinu k uctívání a poslání Pána Světla. Jelikož i ona tvrdila, že skrze ní promlouvá a ví, kam se mají zaměřit. Yennefer následovala Lythiel, jak se nová Hlavní kněží jmenovala, ale ještě předtím jí zastavil Benerro. Svými slovy jí jen potvrdil, co si nějaký čas již myslela.

"Ale ty hloupá. Ty nemůžeš mít děti. Zapomeň na své malicherné tužby a věnuj se tomu, k čemu jsi byla vyvolena."

Nežila jen svou vírou, měla i vlastní touhy, vlastní sny a moc si přála mít dítě. Během plytkého řečnění před davem, se sbližovala s nejrůznějšími druhy mužů. Jen je využívala, aby získala, co chtěla. Jenže to, co chtěla nikdy nepřišlo, ať se snažila sebevíc. Své zoufalství ukrývala i před nejbližšími přítelkyněmi, s nimiž zavedla Coven Pána Světla. Svým způsobem byly skrze oheň a krev propojeny, nezůstávaly pospolu, jejich sídlo bylo pečlivě střeženo, jen cíle byly jasné. Svést na správnou víru, co nejvíce panovníků, vládců i lordů. Yennefeřiným místem byl povětšinou Essos, převážně otrocké města, kde vládci rádi naslouchali slovům, jež jim našeptávala. Stávala se jejich rádkyní, pravou rukou, jež poslechli v každém rozhodnutí. Stranou šli dříve důvěryhodní pobočníci, ženy i synové. Její slova měla větší váhu, jelikož byla pravdivá. Přesto během těchto okamžiků potajnu navštěvovala každého apatykáře, šamany, zaříkávače i porodní báby, aby jí vrátili to, co jí bylo jakýmsi činem ukradeno. Jenže ani jednomu z nich se nedařilo. Proto sama na sobě začala zkoušet vlastní pokusy. Zjišťovala, co se stane, když se smíchají různé byliny, které z nich jsou jedovaté a které dokážou účinky předchozí zcela zhatit nebo narušit. Nakonec se naučila uzdravovat i zabíjet, ale nemohla si vrátit svou pravou ženskost.
A tak se dostala do nové země. Přeplavila se do Západozemí, jelikož i tato země skýtala mnoho možností. Nejen u našeptávání lordů, ale především v Citadele a u různých mistrů.

Rodina:

"Kněží Pána Světla měli rodiny. V tom životě, který je dosti vytrestal za to, do které rodině se narodili."

Každý odněkud pochází, ale jmenovat rodinu Yennefer by bylo proti jejímu přání. Měla otce i matku jako každé dítě, měla sourozence, kteří neměli takové štěstí jako ona. Za další, novou rodinu může považovat sesterstvo kněžek Pána Světla. Nejbližší si je s dvěmi roztodivnými povahami - Alteou a Isolte. Může je nazývat sestrami více než zbylé osazenstvo.

Zajímavosti:

"Hen syndrorro, oños. Hen ñuqir, perzys. Hen morghot, glaeson."

Nemá ráda přezdívky, zkratky, komoleniny ani milostná oslovení.
Nedává jména zvířatům ani zbraním. Pokládá to za dokonalou pitomost. Zbraň je věc a zvířata umřou. Proč si lámat hlavu s jejich pojmenováním.
Vlastní černého hřebce a nemalého havrana. Beze jména.
Vyzná se v oboru léčitelství, to jen přispívá jejímu statutu čarodějnice.

Loajalita


Toto slovo nemá ve slovníku.

Body moci

Intrikářství - 10 b.

Válečnictví - 3 b.

Diplomacie - 7 b.

Vůdčí aspekty - 4 b.

Charisma - 6 b.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama