--------------------------------
---------------------------
--------------------------------------------------


REFLEXE


Naše životní motto: Pokud chceš něco od Osudu, Osud chce něco od tebe.
Smyslem přežití je čůrat za někoho jiného.


Reginald Thorne

28. října 2018 v 17:48

Nick: Ellík ♦ ♦Rod: Thorne (Baratheon) ♦ ♦Postavení: Budoucí lord ♦ ♦Status: Nikdy nemine ♦ ♦Faceclaim: Nat Zang ♦




Jméno: Reginald Thorne

Přezdívka: Reg, Kdo?, Divnej Reg, Kejdův syn

Náboženství: Jako obvykle

Společenství: Rychlých střel

Věk: 15 let

Stav: Nesměle sám

Vzhled:

"Gillanoire! Překonal ses! Konečně vypadáš jako mladý lord!" "Já jsem Reginald, otče." "Kdo?"

Záleželo by na ženském očku, zda by se jim tento mladík líbil či jej poslali do Sedmi pekel. Dalo by se říci, že je hezký pro jisté druhy žen, ale ne pro každou. Jeho tvář se nedá počítat mezi top nejkrásnějších, přesto se nikdo vyloženě nezhrozí, nezahodí veškeré věci a s křikem neuteče. Každé dítě lorda Ulmera se může pyšnit nebesky černou barvou vlasů. Za všech tří dětí je má Reginald nejtemnější, jakoby určovali jeho neviditelnost. Oči mají neobvyklou barvu zelené. Poděděné po matce, též jako barva vlasů. Má průměrnou výšku, přesto ho i tak lidé nevidí nebo spíše rodina nechce vidět. Je hodně vyhublý, jakoby mu nikdo nedával najíst, přitom jsou to pouze jeho tělesné proporce, které by se příliš nezměnili, ať by jedl cokoliv. Krok má rychlý, dokáže být i dosti mrštný jako kočka. Nohy má dlouhé, též jako ruce, což jen dává důraz na jeho hubenost. Kdokoliv by si ho mohl s půl pavoučím mužem.
Jelikož nebyl vychovávaný jako běžný lord, nemusel se jako on oblékat. Stačilo mu prostší oblečení, jež prakticky "dědil" od Felčara. Měli vždy stejné proporce, tak mu padlo jako ulité. A protože většinu času trávil venku, na lovu či stopování, musel tomu oblečení přizpůsobit.
Na hlavě čas od času nosí šátek, na němž má svůj vlastní výrobek. Průhledná sklíčka na pásce na ochranu očí. Nedokáže to pojmenovat a proto je vždy nervózní, když má vysvětlit, co to je nebo jak se to jmenuje. Když je již prakticky neviditelný, doplňuje to černou barvou v domácím prostředí a tmavě zelenou v pusté divočině.

Povaha:

"Trefil jsem panáka patnáckrát do oka. Co si myslíte o mém výkonu? ... halo? Halo? No, mlčení znamená souhlas."

Nedá se říci, zda je tak tichý a zakřiknutý, protože ho rodina nikdy nebrala mezi sebe či to v sobě měl odjakživa. Možná byl jakýmsi zhoršením vlastního otce, jež toho také za život příliš nenapovídal, ale narozdíl od něj měl vždy zachmuřený výraz. Reginald se na rozdíl od něj spíše tváří jako kdyby neuměl do pěti napočítat. A díky tomu, že toho nikdy příliš nenapovídal, si mnozí mysleli, že je prosťáčkem. On přitom neměl přílišnou potřebu mluvit nebo spíše ani neměl s kým. S ignorací se postupem času smířil, ačkoliv jej to mrzelo a jako malý chlapeček mu občas ukanula nějaká slzička. Díky tomu si vybudoval silnou nezávislost. Nemusel se trápit tím, co by mu mohli rodiče uchystat. Měl svou svobodu, až přílišnou. Přesto nezdivočel. Nestal se divokým zvířátkem, ani nevychovaným čuňátkem. Ví, kdy se umýt a kdy přijít v čistém úboru. Neměl žádného pořádného učitele, ale jistým lidem se nad ním zželelo a učinili mu řádnou průpravu na život, ačkoliv se klidně mohl stát sedlákem. Částečně si svou cestu zvolil. Jeho nadáním byl lov a střelba, jen díky němu měli tolik kvalitního a poctivého masa. Nikdy nebyl hamižný, egoistický ani lakotný, nepotřeboval pochvaly ani plácání po ramenou. Hřála jej u srdce prostá dobrota a víra, že každý bude na svém stole mít kus dobrého masa. Je částečným samaritánem a když rozdává, tak všem a především těm, jež to potřebují. Mnohdy dal lepší maso poddaným a vesničanům než vlastní rodině. Nebylo to, protože by k nim cítil zášť či hněv, vlastně tu svým způsobem cítil, ale nedával jí najevo takovým podřadným způsobem. Jednoduše neměl potřebu je zásobovat lepším masem, jen protože oni byli honorace.
Vždy se snažil být ke všem spravedlivý, vstřícný a hodný. Neměl nikdy potřebu někomu ubližovat, pokud si to vyloženě nezasloužil. Když někdo napadl nevinného, okamžitě přiskočil, i kdyby to pro něj znamenalo fialové oko. Nedívalo se mu na to dobře a nikdy nehodlal nečinně přihlížet. Připadal by si jako hnusný zbabělec, díky čemuž by měl pádný důvod se nenávidět. Ze své rodiny měl snad největší svědomí. Říkal si, že kdyby se náhodou stal otcem, nikdy by svého syna nedokázal vymazat ze života. Nechtěl padnout na úroveň své rodiny. Přesto k nejstaršímu bratrovi svým způsobem tíhnul, ačkoliv by si za to nejraději vrazil. Chtěl jeho pozornost, které se mu sice dostalo, ale nikdy ne tak, jak by si přál.
Rodinou pro něj byl Steven Felčar a jeho žena. K těm ze všech lidí cítil nejvíc emocí a zařekl se, že jim se nikdy nic špatného nestane. Ne dokud bude živ.
Ignorovaný syn, přesto s nejvíce talenty, co se týkalo boje, lovu a manuální zručnosti. Při střelbě nikdy neminul, stopy pro něj byli přímou cestou za tvorem, po kterém šel. V hlavě se mu nesčetněkrát usídlil jistý nápad, který se vždy pokoušel realizovat. Usnadnění do kuchyně či při obdělávání pole či při boji. Ne vždy se mu to podařilo, ale jeden ze svých vynálezů nosí hrdě na čele, ačkoliv hrdost odejde do kamen, když se jej na to někdo zeptá.
V přítomnosti žen je dosti ostýchavý. Neví, jak s nimi mluvit ani zda vůbec smí. Když se na něj některá usměje, okamžitě zrudne, odvrátí zrak a přinejlepším se odplíží pryč. Přinejhorším zcela neslušně uteče někam, kde jej už neuvidí. Sic se jej Felčar pokoušel proškolovat v mluvě s opačným pohlavím, bylo to stejné jako házet hrách na zeď. Jeho rady se vracely zpět. Přesto mu říkal, že se jistě najde někdy nějaká, která se chopí iniciativy a ukáže mu pravé rodeo. Felčarova slova.

Historie:

"Zabiji deset tisíc divokých!" "Proč by jsi to dělal?" "No ... jsou zlí?" "To jsou i rádcové a ty zabít nechceš!"

Již když se probojoval skrz ostatní spermijky do vajíčka, byl pouhou nešťastnou náhodou. Pouhou nocí slabosti, kdy na sebe narazili dvě odlišné existence a záhadně se propojili. A skončilo to dítětem, které již nebylo třeba. Dědic byl, byla i holčička, která je mohla spojit s jiným rodem a nově tu byl syn, jež byl navíc. A jako s pátým kolem u vozu se s ním zacházelo. Hned po narození bylo odstrčeno ke kojné a chůvě. Díky hluboké ignoraci a nedostatku informací, Gillanoir a Adryen ani netušili, že vůbec nějakého brášku mají. Byli příliš malí či nevšímaví, aby pozorovali změnu na matčině břiše, které bylo i tak maličké, když Rega čekala. Maličký syn vyrůstal v zapomnění. I poddaní a vesničané si říkali, co to z hradu běhá za dítko, které bylo svým způsobem podobné Marrise. Dítě si volnosti užívá, jenže chce být také středem pozornosti. Což nebylo Regovou doménou. Možná si zkoušel pozornost získat ve třetím roce života, možná dva roky předtím, jenže to nikdy nepadlo na rodnou půdu. A dítě se podle toho formuje. Stane se samotářem, jež nepotřebuje lidskou společnost. Neschází mu to, co mu nikdy nebylo dáno. Potlouká se životem a hledá vlastní smysl.
V pěti letech utekl chůvě a zapadl do díry po pytlácích. V lese jej nalezl a zachránil statkář Steven, jemuž se říkalo Felčar. Přivedl jej za svou ženou Roberou a pár dní se o něj starali než zjistili, že je synem lorda. Ale tak, nechali si jej ještě měsíc než u jejich dveří stanula chůva, která hledání nemínila vzdát, ačkoliv byla jediná, která si zmizení všimla. Či zda si všiml otec s matkou, nijak na to nehleděli. Sice se Reg vrátil do nepravého domova, ale každý den utíkal za Felčarem a jeho ženou, kde jej učili to, co jej správně měli učit rodiče či septa. Cítil se jako jejich syn, přestože mu bylo s těžkým srdcem řečeno, že on musí být synem svého otce, ač si to otec nezaslouží. Možná tu byla jistá obava, že si lord všimne, kam to synáček utíká a bude s tím chtít něco udělat. Přestože je nikdy jako "otce" a "matku" neoslovoval, cítil to tak. Oni byli jeho pravá rodina, ke které vzhlížel a miloval. Oni rozvíjeli jeho schopnosti a zájmy.
Již v deseti letech byl schopen ztrávit celé hodiny osamotě v lese, kde rozjímal, pozoroval zvířata nebo lovil, když to bylo třeba. Nebral to jako zábavu, ale jako povinnost. Zvířat mu bylo líto, ale byla to nutnost. Jednou si přivedl domů malého srnečka, když zjistil, že mu zastřelil maminku. Schovával si ho, krmil ho a později, když začalo růst, ho vyprovodil na druhou stranu lesa, aby se nikdy nestalo, že by ho zastřelil. Nebyl naivní, věděl, že se mu to může stát jinou rukou, ale nechtěl především, aby to byla jeho ruka.
Když se pořádala svatba příbuzné Tywina Lannistera a turnaj předtím, Felčar mu říkal, že by se měl zúčastnit a všem vytřít zrak. Ale jemu se chtělo spíše trávit čas v přírodě nebo u přátelského krbu. Navíc si připadal stále dosti mladý na takovou srandu, ačkoliv byl již dosti vysoký a pod brněním by se ukryl. Přesto zůstal doma a kvůli tomu nemohl být svědkem velice zvláštní podívané při níž jeho bratr políbil Tywina Lannistera ve svatebních šatech a následně s nimi utekl na Zeď. Snad by ho to i pobavilo, kdyby se mu po něm nezastesklo. Jenže zastesklo a dosti. Z jedné části ho nenáviděl, přesto to byl člen rodiny, ke kterému měl nejblíž, ačkoliv si s ním Gill občas hrál, jen protože si myslel, že je synem Willema podkoního.
Další roky plynuly a on nečinil nic významného pro lidstvo pouze pro své nejbližší. Otec se po Gillově odchodu ještě více uzavřel do sebe, proto jej překvapilo, když si jej nechal předvolat. S tím mu pověděl, že jej posílá do Orlího hnízda v rámci upevnění vztahů. Více nebylo řečeno. Reg si sbalil několik svých věcí, rozloučil se s Felčarem a Robarou a vyjel vstříc novému životu.

Rodina:

"Kde je Reginald?" "Kdo?" "Tvůj bratr, Adryen." "Gill sedí tady. Cvrnká hrášek do výstřihu služebné." "Ulmere, kde je Reginald?" "Kdože?" "Oh, Bože!"

Narodil se Ulmerovi Thornovi a jeho ženě Marisse, ačkoliv si mnozí jeho příbuzní myslí, že je syn Willema, zvaného Kejda, vrchního podkoního. Má staršího bratra Gillanoira a starší sestru Adryen. Jako svou rodinu více bere sedláka Stevena, zvaného Felčar, který dokáže vyléčit každou nedužinu tím, že vás zfetuje natolik, že je vám to jedno. Nově přibude jako nový přírůstek do výstavy Archibalda Arryna.

Zajímavosti:

Rodina na něj permanentně zapomíná. Gill si myslí, že je synem Kejdy, jejich vrchního podkoního, Adryen si ho plete s čeledínem. Matka o něm ví, ale nijak jí nezajímá. Otec si vzpomene ve dnech, kdy projde okolo portrétu celé rodiny. Ale i u něj si říká, co tam dělá ten cizinec.
Sám si vyrobil prak i luk. Sám se naučil střílet a při vší té samotě, sám nikdy nemine.
Nemá důvěru k cizím lidem. Spousta lidí si myslí, že je němý, ale on je pouze mírně zakřiknutý.

Loajalita


Rodině chudého sedláka, který ho přijal za svého
Možná do budoucna Archibaldu Arrynovi

Body moci

Intrikářství - 0 b.

Válečnictví - 8 b.

Diplomacie - 1 b.

Vůdčí aspekty - 4 b.

Charisma - 2 b.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama