--------------------------------
---------------------------
--------------------------------------------------


REFLEXE


Naše životní motto: Pokud chceš něco od Osudu, Osud chce něco od tebe.
Smyslem přežití je čůrat za někoho jiného.


Serena Bracken

3. listopadu 2018 v 18:40


Nick: Ellouš ♦ ♦Rod: Bracken (Tully) ♦ ♦Postavení: Lady ♦ ♦Status: Na stopě největšímu objevu ze všech ♦ ♦Faceclaim: Lily James ♦




Jméno: Serena Catriona Bracken

Přezdívka: Seri, Rena, Druhá

Náboženství: Věda náboženství zcela zavrhla

Společenství: Mladých vědátorů

Věk: 17 let

Stav: Svobodná

Vzhled:

"Ještě jednou na mne pane sáhnete a tuhle baňku vám nacpu někam!"

Je středně vysoká, štíhlá s dalo by se říci nějakými ženskými tvary. Záleželo by na daném úhlu pohledu. Vlasy jí střídají odstíny jako léta střídají jaro se zimou. Nikdo netuší, jakým kouzlem to je, ale mnohdy se jim zdá, jakoby skutečně měnily barvu. Narodila se s tmavou čupřinkou hnědých vlasů, jež jí čas od času zesvětlaly na špinavou blond, přesto v jistých čachrech stínů a světla, se stále zdají tmavé. Je to záhadou na níž stále nikdo nepřišel, ani samotná Serena. Zvláštní kadeře jí spadají na záda. Do společnosti je nosí upravené jako pravá dáma, k večeři si je sepíná do pěkného účesu, aby nikoho neurazila a zároveň jí nepadaly do jídla. Když se věnuje svým zálibám, nosí je stažené v culíku či copu nebo si je vyčeše nahoru, aby jí nikterak nepřekážely. Z postele chodí rozježená jako strašák, matka již litovala jejího budoucího chotě. Zvláště když byla zvyklá si je při spaní žvýkat a přitom slintat. Každý má nějaké ty své zlozvyky.
Oči má tmavě hnědé, při špinavé blond vynikají, s tmavými kadeřemi splývají. Podědila je po své babičce z matčiny strany, kde se dědily po generace, přestože její matku přeskočily. Ona jim zajisté dělá čest, když v nich neustále jiskří jiskry nadšení z možných objevů. Nos má střední velikost, není velký ani malý. Nikoho by nezapíchl, ani se na tváři neukrývá. Ústa jsou spíše tenká, přesto neustále roztáhlá do širokého úsměvu, jež se málokdy vytrácí. Někdo pověděl, že když se neusmívá, není hezká. Možná na tom jakási pravda byla. Seri se nikdy nenaučila plně zavírat ústa, ačkoliv na to byla mnohokrát upozorňována, proto je nevědomky často pootevírá a tím i ukazuje své dosti zvláštní zuby. Vždy vypadaly jakoby jí ani do pusy nepatřily. Nedalo se říci, čím to bylo, ale zdálo se, že se někde stala chyba.
Její garderoba se řadí mezi společenskou a užitečnou. Do společenské se řadí veškeré krásné šaty, boty i šperky, které v užitečné nemají, co pohledávat. V užitečné se převážně nalézají prosté oděvy a někdy i kalhoty s košilemi, jelikož na koni se přeci jen lépe jezdí v rozkroku než v ženském sedle. Upřednostňuje modrou barvu, je jím svým způsobem velice sympatická. Šperky příliš nenosí, skutku převážně, když se to hodí a musí to být. Být dcerou statkáře zajisté by chodila neustále špinavá od všeho zkoumání, otrhaná, ale šťastná. Jako dcera lorda se musí vždy umýt, navonět a správně obléct, aby směla zůstat šťastná a bez řádného vytčení.

Povaha:

"Vždy jsem chtěla především být dobrou dcerou."

Rodiče jí vychovávali s láskou a pečlivostí jako svých zbylých pět dcer, přesto nikdo nemůže přesně rozdat povahové rysy svých malých robat. Tudíž přestože jí do hlavinky natloukly chování pravé dámy, její pravé já se zcela odlišovalo od těch dokonalých představ, jež se i tak snažila splňovat, aby dělala matce i otci radost. Tím by se dala označit za částečně obětavou a přizpůsobivou. Přesto nechtěla být plně nešťastná a své koníčky si zprvu strážila jako knížečku z dětství "O Hvězdě zbloudilce". Jenže nikdy nebyla dost dobrým lhářem nebo skrývačem, tudíž se její záliby dostaly na povrch a ona se jim s rodičovskou podporou mohla plně oddat.
Již od mala byla zvídavým dítkem, slůvka "Proč? Jak?" u ní byli na denním pořádku. Když jí otázky nebyly zodpovězeny, pokoušela se sama dopídit odpovědem, ať vlastním zkoumáním nebo v knihách. Naučila se ze svých sester číst jako první. Dá se označit za velmi naučlivou, ráda poslouchá a pozorně sleduje ty, jež jí něco vykládají a předávají jí své poznatky. Díky tomu byla nejlepším posluchačem a prakticky miláčkem septy i místního mistra. Kdyby její sestry měly rozvinutou žárlivost, již by se válela kdesi v příkopu řádně zvalchovaná. Naštěstí se tak nestalo a ona se mohla rozvíjet v mnoha oborech. Nedokázala se zaměřit pouze na jedno odvětví, prakticky by se dalo říci, že jí zajímá naprosto vše. Jako malá se chtěla dotknout hvězd a jako větší se snažila zjistit, jak by to bylo možné. Dokázala sedět celé hodiny u protékající říčky a pozorovat život v ní, přičemž přemýšlela, jaktože mohou ryby dýchat pod vodou. Nikdy nic nepřisuzovala čárům, přestože jí taje magie fascinovaly, snažila se zůstat věrná alchymii.
Ne vždy jí zvědavost zavedla na správná místa. A ona se z nich ne vždy dokázala dostat sama. Nikdy nebyla svým způsobem plně zodpovědná za své činy. Když se něco pokazilo, uměla přijmout chybu, omluvit se, ale neuměla napravit škody. Pouze se z nich poučila a při další zkoušce se vydala jinou cestou. Nikdy jí nic neodradilo od dalšího zkoušení, přestože jednou vdechla látku, jež jí přivodila vysoké horečky, díky kterým téměř umřela. Rodiče jí mohli určovat směr, rozhodnout za koho se provdá a kdy, ale ohledně zájmu o vědu byla slova marná. Jen v těchto okamžicích si byla schopna stát za svým a prát se o to jako lev. V jiných ohledech rodiče poslouchala jako správná dcera, kterou chtěla být.
Při stolování jedla jako lady, naučila se vyšívat, tančit, usmívat se i zpívat. Poslední tři věci pro ní byli stejnou potěchou jako věda. Tanec milovala, vždy při něj dokázala vybít přebytečnou energii, kterou nemohla cílit pouze na čtení a zkoumání. Úsměv u ní byl na denním pořádku. Nikdy se nedokázala zbytečně hněvat, pouze pokud si to někdo skutečně zasloužil. Někdo, kdo jí cíleně urážel či se pokusil ublížit jejím sestrám. Pro takové si uschovala několik nepatřičných slov a když slova nestačila, přešlo i na dobře mířenou pěst. Ne že by byla přímým rváčem, ale občas jí to dokázalo ulétnout. A jako poslední tu byl zpěv. Ten byl na druhém místě okamžitě po bádání. Hlas měla krásný a nebála se jej dávat na odiv. Nepotřebovala žádné davy, dokázala si zpívat jen pro sebe, pro radost. A úplně nejlépe se cítila, když si s ní zazpívaly její sestry. Což je odvětví samo o sobě.
Sesterské pouto pro ni bylo vždy důležité. Sic se v mnohých ohledech nemusely shodnout, ona vůči nim vždy cítila potřebu je ve stejné míře milovat a chránit. Vždy za některou z nich šla, když byla smutná či potřebovala radu. Nejužší pouto si vybudovala s nejstarší Barbarou, po jejím odchodu zaujala pozici nejstarší sestry, jež musí na všechny dohlížet. Jakási část z dítěte z ní zůstala, když byla schopna si dlouhé hodiny a hodiny s nejmladšími hrát v zahradách a dovádět přitom jako malé třeštidlo. Jejich společný smích byl lékem na bolavá srdce a smutné tváře.
Není dokonalá, to není nikdo. Má své obavy i strachy. Děsí se toho, že by mohla obloha spadnout a rozdrtit je. Přestože je proti všem pověrám, ukrývá se v ní kousíček osobnosti, která jim přesto dává za pravdu. Obává se toho, za koho by mohla být provdána. Netušila by, jak žít vedle neohleduplného jedince, který by jí měl pouze na rození potomka a jako ozdobu. To ale není její největší obavou. Bojí se být zapomenuta. Bojí se být zapsána v knize jako pouhá žena jakéhosi lorda, pouhá matka následujícího lorda. Přeje si něco dokázat, zapsat se do historie tak, že by na ní nikdo nezapomenul. Není žádnou aktivní obhájkyní žen, bere se jako člověk bez rozdílu pohlaví. Chce něco dokázat pro sebe, ne pro zbytek žen. Chce zůstat na obloze jako jedna ze zářících hvězdiček. A nikdy nezhasnout.

Historie:

"Jsem lady, ale i alchymik. Badatel, objevitel i dobrodruh. A stále se mi nikdo nepokoušel stát v cestě při naplnění mých snů."

Narodila se za krásné noci, kdy na nebi svítily samé hvězdy. Vstoupila do života lorda Jonose a lady Calonetty jako malý, křičící uzlíček radosti. Každé dítě se rodí čisté a oni měli zrovinka náladu na dávání významových jmen. Z toho důvodu dostala jméno Serena. Lordovi a lady dvě dcerunky nestačily, lord chtěl syna, jenže ženský gen převládal a jim se narodilo dalších čtvero holčiček. Jonos se s tím musel pouze smířit a užívat toho, co má.
Seri rostla jako z vody a snažila se již od prvních krůčků dělat rodičům radost. A od prvního řádného vědomí věděla, co se od ní očekává a jaké kritéria by měla splňovat. Přesto tu byly její osobní záliby, kterým se chtěla věnovat a pomaličku si je probít do svého nabitého diářku. Rodiče byli naštěstí schovívaví a jelikož je ve všem ostatním vždy poslechla, nechali jí, ať si bádá, zkoumá a vaří své lektvary, které ale nesměla dát živé duši. Lidské ani zvířecí. Lord Jonos jí věnoval jednu z místností v hradu, co nejdál od okolního bytí, aby tam mohla provádět své šílenosti, jak tomu říkal. A že byla schopná prozkoumat veškeré kombinace, jaké šly. Do svého notýsku si vše pečlivě zapisovala, akorát jedno spojení jí přivodilo nemalé obtíže, když látku vdechla a mnoho dní pobyla ve své posteli s horečkami. Matka seděla ve dne v noci u jejího lůžka, držela jí za ruku a tiše jí spílala za nehoráznou nezodpovědnost, zatímco jí z očí tekly slzy. Barbara se musela starat o zbylé sestřičky a ujišťovat se, že matka jí a pije.
Serena se z toho nakonec dostala, ale mnoho dlouhých měsíců měla přísně zakázáno chodit do své místnosti a zkoušet další pokusy. Tak se přesměrovala na okolní pozorování. Dlouhé hodiny sledovala včelí úl, dalšího dne uhánějící koně. Nebo prostě říčku téct. Na světě toho bylo mnoho, co se dalo pozorovat a ona toho využívala. Na pokusy si téměř ani nevzpomněla. Zvlášť když jí v teplých dnech zaměstnávaly sestry, se kterými byla nerozlučná. Ohromná banda dívek, jež dováděla u jezera, navštěvovala města, jiné hrady i turnaje. Bavily se o chlapcích, nové módě, nových baladách, obdivovaly bardy i rytíře. Užívaly si života, jak jen mohly, zvlášť byly nadšené z toho, že jsou spolu.
K patnáctému dni jména dostala neobvyklý dar. Otec jí pověděl, ať si sbalí nejnutnější věci, že dalšího dne vyplouvá se svou osobní stráží do Essosu. Nemohla uvěřit svým uším, přesto to byla pravda. Samým nadšením div neupusinkovala otce k smrti, poté ani nemohla dospat, jak se těšila. Jen jí mrzelo, že si ta místa nemůže užít se svými sestrami, ale Barbara se připravovala na svůj sňatek s lordem Moorem z Údolí a zbytek neměl příliš velký zájem. Svým mírným neúspěchem si nenechala pokazit náladu. Poprvé v životě vyrazila na moři a byla ze všeho unešená, připadala si jako ve snu. Ústa po celou dobu nezavřela a létala po lodi jako smyslů zbavená. Vše chtěla vidět, vše si chtěla poznamenat, vše potřebovala vstřebat. Neměla ani čas zjišťovat, že jednomu z jejích strážců nedělá moře dobře a ten druhý raději zůstal v podpalubí. To ani nemohla tušit, co jí čeká na souši. Noví lidé tmavé pleti, otroci, polonazí lidé, lidé, jež nosí velice slabé látky. Tržníci, kupci, Železná banka, Dům černé a bílé. Dobří páni a bojové jámy. Na pouhý měsíc toho bylo příliš. Z celého výletu si přivezla zážitků na celé hodiny vypravování.
Po příjezdu domů nedokázala zavřít pusu. Lezla za každým, kdo jí ještě zvládal poslouchat a vyprávěla o všem, co viděla, co zažila i co slyšela. Strážní, jež s ní celý měsíc byli, si vysloužili propustku na další měsíc, aby se zcela zregenerovali. A neslyšeli Serin hlas, z kterého jim již vstávaly chloupky na všech částech těla. I při svatební hostině své sestry se nemohla udržet a svého nynějšího švagra zasypávala novými informacemi až i jemu hlava přeskakovala. Toto šílenství částečně pominulo … začátkem války, jež se začala dít rok a půl po návštěvě Essosu.

"Nemohu tě ochránit, zabilo by nás to obě. Mohu tě pouze skrýt."

Vše začalo smrtí Roberta Baratheona, říční krajiny byly napadeny a lordi se pokoušeli udržet svá území. Lord Jonos čerstně podporoval lorda Hostera, jenže nájezdníci byli krutější a nápaditější. K uším lorda Jonose se dostala zpráva o vypálení Darry a i přestože mladý vlk přijel na pomoc, nedokázal riskovat životy svých dcer. Musel je poslat pryč. Hodlal s nimi poslat i svou ženu, jenže ta jej odmítala opustit. Zatracená, tvrdohlavá žena, jak prohlásil Jonos. Ser se svými sestrami byla nucena si sbalit to nejnutnější mezi čímž nemohla chybět dětská knížečka a hned byly v kočáře vyslány na cestu do Údolí, za Barbarou. Jenže nedojely.

Rodina:

"Zdálo se mi, že hvězdy obživly a spálily nás všechny."

Jejím otcem je lord Jonos Bracken a matkou lady Calonetta z rodu Cranů. Má pět sester. Starší Barbaru a mlaší Jayne, Catelyn, Bess a Alysanne. Dalo by se říci, že každá ze sester dostala do vínku specifický dar - Barbara měla přemíru ochranitelskou pudu, Serena byla duší badatel, Jayne okouzlovala každého svou krásou, Catelyn vždy uměla ukončit hádky diplomatickou cestou, Bess zkrotila sebe divočejšího koně a nejmladší Alysanne byla smíšek. Mezi další příbuzné mohla počítat Hendryho Brackena, svého bratrance a Harryho Riverse, možného nevlastního bratra.

Zajímavosti:

Na ženu je příliš chytrá, zvídavá se spoustou zálib.
Mnohokrát se vyplížila z pokoje, aby ze zahrady mohla pozorovat hvězdy. Vždy si lehne do trávy, ruce za hlavu a má svou přemýšlivou chvilku.
Přemýšlí více než je zdrávo.
Má velice sladký hlásek - viz.
Lord Jonos své dcery naučil základy boje s mečem a dýkou. Chtěl se ujistit, že kdyby došlo na nejhorší, ubrání se. Částečně.
Uschovala si dětskou knížečku "O Hvězdě zbloudilce".

Loajalita


Rod Bracken
Sestrám
Hvězdám na obloze
Alchymii

Body moci

Intrikářství - 0 b.

Válečnictví - 4 b.

Diplomacie - 2 b.

Vůdčí aspekty - 3 b.

Charisma - 6 b.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama